Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Svoji první desku vydala skupina Pole nedávno, v říjnu 2024. Název alba je prostý: Pole. Z devíti písniček Petra Škočdopoleho a jeho spolupracovníků jsem vybral Hadr. Soukromý svět se v téhle skladbě plynule prolíná s děním ve společnosti – přesně jako se to děje v našich životech. Syn se baví s umělou inteligencí, muž uklízečky padl u Charkova, všude spousta závažných věcí… „A ty na mě s hadrem, co jsem nechal na stole,“ diví se Skočdopole.
Taky skupina Framus Five s Michalem Prokopem má novou desku – album Ostraka vyšlo vloni na jaře. Pod třináctkou písní je podepsáno jedenáct autorů. Některé texty si Prokop zhudebnil sám; závěrečnou písničku Na shledanou si vypůjčil z divadla Semafor od Suchého a Šlitra.
Blues o prázdném sedle s textem Michala Bulíře složil Pavel Marcel. Poslední tramvaj projíždí Prahou a pohled na to, co se děje kolem, není příliš uspokojivý. Tedy: záleží, s čím se spokojíme: „Tak si tu jako v žitě žijem / Kolem se míhá Evropa / Jak byli jsme, tak dál i budem / Bůček a po nás potopa.“
Dá rozum, že obraz současného světa jsem hledal především na deskách, které vyšly v nedávné době. Platí to taky pro album Díky, včely z roku 2024. Písničkářka Magdalena Fendrychová alias Kvietah za ně v loňském roce dostala Cenu Anděl v kategorii Objev roku.
Díky Kvietah zde máme zastoupený pohled mladé písničkářské generace. Stejně jako v případě Hadru, i taky se osobní záležitosti prolínají s děním ve světě. Je tu však více náznaků a narážek bez dalšího vysvětlení, balanc na hranici srozumitelnosti. Ovšem: co není jasné z textu, může pomoct pochopit nálada prýštící z hudby.
Nyní nám písničkář Pepa Nos popíše svůj pohled na „mladou demokracii“. Na albu Vysněný ráj, které vyšlo v roce 2001, jsou písničky staršího data, ale ta titulní tehdy byla nová. Nos je v ní přímočarý a dosti přísný. Jeho pošklebky však nabízejí pokřivený výklad skutečnosti. „Už máme, co jsme chtěli, za co jsme bojovali,“ zpívá. Ale vypočítává věci, za které nikdo bojovat nemusel. Tyhle vymoženosti takzvaných nových poměrů přišly samy s největší ochotou – stačilo jim v tom nezabránit.
Michal Bystrov je člověk mnoha spřízněných profesí. Věnuje se jim s obdivuhodnou pílí. Píše knihy, články, bádá v historii písní, překládá, skládá, hraje… Jen vloni vydal vlastním nákladem dvě alba: Mari a Někdo jistě čeká další příběh. Za písničkou Zfetovanej svět se však musíme vydat do roku 2021 za albem Ty jsi má smršť.
Ačkoliv podle názvu by se tak dalo soudit, tahle písnička nás nezavede mezi narkomany. Nezavede nás vlastně nikam – zůstaneme tam, kde jsme. Budeme muset snést další dávku bědování. Pravda, bylo ho tu dnes hodně, snad až příliš. Ale co si mají písničkáři počít, když jim svět dává právě takovouto inspiraci?
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
