Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Slavný italský film Silnice (v originálu La strada) natočil Federico Fellini v roce 1954. Za úspěchem snímku stojí nejen kvalitní scénář a okouzlující herecké výkony Giulietty Masiny jako Gelsominy a Anthonyho Quinna coby Zampana. Důležitou roli má ve filmu hudební motiv hraný na trumpetu. Hudbu k Silnici složil Nino Rota, Felliniho dvorní skladatel. Ten základní motiv, který uhranul Gelsominu i diváky, si však Rota vypůjčil ze Serenády pro smyčce E dur Antonína Dvořáka.
Z italského filmu Silnice se přesuneme do českého lyrického filmu Josefa Rovenského z roku 1933 Řeka. V něm si zpívali tuláci (Jan Chaloupka a Bedřiška Wardasová) tesknou písničku Silnice šedivá. Hudbu k písni (i k celému filmu) složil Josef Dobeš, úděl tuláků pak jejími slovy popsal herec a kabaretiér Saša Razov. Na desky skladbu nahrál Orchestr Harryho Hardena. Silnice šedivá patří mezi první nahrávky, které tato kapela pořídila. S orchestrem nenatáčeli herci z filmu, ale dvojice zpěváků, která si říkala Harmony duo.
Písničku si oblíbil také Jiří Suchý, a tak se v roce 2017 objevila na albu a capellových čísel Prozpěvování, kde si ji notuje společně s Jitkou Molavcovou.
Dostáváme se k bezkonkurenčně nejstaršímu textu dnešního vydání Hudebních toulek. Pocestného totiž napsal obrozenec František Ladislav Čelakovský. Jsme tedy v první polovině devatenáctého století! Poslechněte, jak se básník (inspirovaný lidovými písněmi) pokusil zahladit třídní rozdíly mezi chudákem pěšákem a pány jedoucími na voze. Písničky s melodií Aloise Jelena se po více než sto letech ujal Spiritual kvintet a tím jí vdechl nový život. Mnozí příznivci téhle skupiny znají ten text celý zpaměti, čímž se mnoho obrozeneckých textů pyšnit nemůže.
Kamenitá cesta, na které stojí zbojník s těžkým srdcem. Přitom se srdcem, které chce nést na dlani. „Komu mám vzít a komu dát?“ ptá se. Tenhle obrázek nakreslil Petr Rada pro Waldemara Matušku do písničky Po cestách z kamení. Jemnou melodii s dramatickým vyvrcholením k ní složil Jindřich Brabec.
Rada a Brabec tehdy (koncem šedesátých let) společně napsali řadu úspěšných písniček, například i legendární Modlitbu pro Martu. Za vším je možno hledat společného jmenovatele: sedmý díl hudebního televizního seriálu Píseň pro Rudolfa III. Písně pro tuto epizodu (nazvanou Hrabě Monte Christo) měl totiž na starosti právě tento autorský tandem.
Dádu Patrasovou milovalo několik generací dětských posluchačů a televizních diváků. Natočila ohromné množství dětských písniček, například hit Chytila jsem na pasece žížalu nebo (samozřejmě mnoho let po napsání) první společnou práci Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka Strašidýlko Emílka. Byl by to dlouhý seznam.
V sedmdesátých a osmdesátých letech účinkovala v divadle Semafor. Role, které hrála v představeních Sladký život blázna Vincka (1975) nebo Smutek bláznivých panen (1977), nebyly určeny dětem. Není však divu, že po letech strávených po boku Jiřího Suchého pro ni Suchý napsal jeden původní text na dětské album Pasu, pasu písničky: Písničku na cestu (s hudbou Moniky Vejvodové). U dětí mnohem víc bodovaly rozverné kousky Velbloud, Rudla Šmudla, Ježibaba nebo Když jsem slony pásala. Krásu Suchého textu naplno ocení teprve dospělý posluchač, který může na dětství leda vzpomínat. Protože právě o tom vzpomínání se v písničce zpívá.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
