Hlavní obsah
Umění a zábava

Hudební toulky: Květinové písničky

Foto: Tomáš Fiala

Vydejte se na procházku světem muziky za známými melodiemi i překvapivými hudebními objevy. Rostlinná říše je neodmyslitelnou součástí mnoha lidových písní. Autorské na tuto tradici plynule navazují.

Článek

(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)

Zamilovaného člověka často napadají bláhové věci. Například… Jít a přejmenovat všechny kytky, jak o tom zpívá Hana Zagorová v populární písničce Karla Svobody a Zdeňka Rytíře natočené v roce 1969. Nebyla by to snadná práce. Vždyť pestrost a nápaditost českého rostlinného názvosloví je ohromující. Za to vděčíme národním obrozencům, především Janu Svatopluku Preslovi. Ale kdo ví, třeba by fantazie podpořená zamilovaností zdárně svedla i takhle těžký jazykový souboj… Jenže my bychom se o tom nedozvěděli, protože v písni se také zpívá: „Tisíc nových jmen kromě nás nikdo nesmí znát.“

Pampeliška, o které napsal písničku Jiří Suchý, je podivuhodná. Je totiž sečtělá. A protože nečetla žádné krváky, ale poezii, vypadá podle toho: „Zlatá je a zářící / Slunci podobá se.“ Že kytka nemůže číst? Však o to vůbec nejde. Je to podobenství: básník věří, že blahodárný vliv poezie, který potkal pampelišku, se podobně projeví i na člověku.

Písnička zněla z divadelních prken v představení Benefice. V Suchého sebraných spisech Encyklopedie Jiřího Suchého najdeme text, ke kterému složil melodii Jiří Šlitr, pod názvem Znal jsem jednu pampelišku, ale na LP desce Toulaví zpěváci se objevila pojmenovaná stručně: Pampeliška.

Bylinky jsou nejtradičnější medicínou. Dneska jim sice vydatně konkurují tablety a podobné uměle vyráběné medikamenty, ale přírodní látky v rostlinách účinkují stále a často si s nimi vystačíme. Byť i ty čaje si už většinou nosíme z lékárny a nesušíme si je sami… V písničce Petra Ulrycha se slovy Ladislava Kopeckého se k bylinkám přidal ještě jeden lék – láska. Ta, společně s vůní „divokého kmínu, třezalky, lýkovce, máty a blínu“ vyléčila ani ne tak tělo, jako spíš duši.

Přirovnání ženy ke květině není v milostných písních nic neobvyklého. A zrovna sedmikráska se k tomu svým českým jménem hodí dokonale. Vzpomeňme na písničku Jaroslava Wykrenta Slunečnice: „Proč ti každý dává jméno Slunečnice? / Takových jmen na světě je na tisíce. / Já bych ti dal spíše jméno Sedmikráska…“

Ačkoliv se tu zpívá o květině, zase jde hlavně o lásku. O ni šlo už ve francouzském originále Georgese Jeana Chelona Nous on s´aime. A jde o ni také v jiné (ale stejně staré – obě byly natočeny v roce 1972) české verzi, kterou nazpívali Karel Černoch a Jana Brejchová a které dal Pavel Žák název Živá láska. Vladimír Poštulka si pomohl sedmikráskou a přímočarost Chelonova textu tím hezky zaonačil.

Skupina Cimbal Classic Kateřiny a Dalibora Štruncových přináší posluchačům více než třicet let příjemnou muziku a něžné (byť ne vždy veselé) písničky. Důkazem toho jsou také Kopretiny, které se objevily na albu Malý kousek nad zemí v roce 2009. „Jsem louka plná kopretin,“ zpívá Kateřina Štruncová – a my už víme, že v poezii se nemusí brát všechno doslova. Milý text písně napsala Alena Binterová a tu pěknou táhlou melodii, se kterou se text skvěle snoubí, složil kapelník Dalibor Štrunc. Není divu, že Kopretiny má Cimbal Classic při svých koncertech dodnes na programu.

(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz