Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Jestli je svět divadlem a divadlo odrazem života, pak je loutkové divadlo světem v malém provedení. Ačkoliv je malé, je to velká věc. Možná tím větší, že je tak malá. Víc než v klasickém divadle tady musí divák zapojit do hry svou fantazii. Snad i proto hrají loutkáři hlavně pro děti – ty mají představivost nejbohatší. Co si počít, aby nás fantazie s přibývajícími lety neopouštěla? Možná by pomohlo nepřehlížet malé věci.
O jednom potulném loutkáři zpíval Bob Frídl. Hudbu si složil sám, text napsal Jan Sochor. Nahrávka pořízená v brněnském studiu Československého rozhlasu vyšla na Frídlově albu Jen vítr to ví v roce 1973.
Jiřího Schmitzera, který v loňském roce oslavil pětasedmdesátiny, zná většina lidí především díky jeho filmovým a televizním rolím. Vystupoval však také v divadle (především ve Studiu Ypsilon) a vedle herecké dráhy se věnuje i muzice. Jeho písničky jsou většinou laděny humorně, ale najdeme v nich i melancholická místa.
Jedním takovým melancholickým kouskem je Loutka, ohlédnutí za životem, který nebyl vždycky takový, jaký být mohl: „A jak to bývá / Když se léta řinou / Mnohé se splní / V duchu pod peřinou / Jen.“
Skupina Tichá dohoda patří na naši hudební scénu už bezmála čtyřicet let. Jedním z jejích největších hitů je Marioneta, která paradoxně není ukázkou obvyklého repertoáru této kapely. Písnička vyšla nejprve na albu Underpop v roce 1992 a o rok později v odlišné (jinak zaranžované) verzi na albu UnplugGag. Hlas Blanky Šrůmové se rozletěl do světa po rádiových: „Marioneta, to jsem já / Marioneta zasněná / Loutka s tváří dřevěnou.“
Kolínská skupina SkLenka hraje od roku 2023 a letos vydala svoje první CD. Album se jmenuje Není čas ztrácet čas a najdeme na něm dvanáct skladeb. Mezi nimi také Loutku. Je to úplně jiná Loutka než Schmitzerova. Tady už vůbec nejde o loutkové divadlo. Nejsme náhodou každý jenom loutka? Neplatí i pro nás verš: „Ožíváš v rukou génia,“ který zpívá umělecká vedoucí SkLenky (a zároveň autorka písně) Lenka Jehličková?
Nakonec se přeci jen vracíme do skutečného loutkového divadla. Hraje se pimprlová komedie! Stará semaforská písnička, ze které pochází známé doporučení: „Malé věci řešte ruky mávnutím,“ nám připomíná, že divadlo tu není jen pro zábavu, ale taky pro poučení.
Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem napsali Škrholu do legendárního představení Jonáš a tingltangl (1962). Písnička se ujala a žije si svým životem nezávisle na divadelních prknech.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
