Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Disko písničku Blame It on the Boogie nahrála v roce 1978 skupina The Jacksons. Ano, sourozenci Jacksonovi, tedy skupina, ve které začínal kariéru „Král popu“ Michael Jackson. U nás si tenhle hit diskoték vzala do repertoáru zpěvačka, kterou si obvykle spojujeme s trochu jinými polohami: Marie Rottrová. Té volby však asi nikdy nelitovala, protože písničku zařazuje do svých koncertních programů stále.
Český text nemá s originálem nic společného. Rottrová písničkou vychvaluje až do nebes muže, který je „jediný ze sta“, tak úžasný, že to ani nemůže být pravda. A ona to asi ani pravda nebude. Povšimněte si sloky, ve které svůj idol, klenot mezi muži, připodobňuje k vývaru z cukerínu. Je to rafinované. Prvně pochválit – a pak teprve bodnout. Takhle to zabolí mnohem víc.
Ale pozor! Tuto ódu na muže a hanopis v jednom napsal muž: Jaromír Nohavica.
Hana Zagorová za svůj život nazpívala neuvěřitelné množství písní. Ne všechny jsou k chlubení. Naštěstí nikdy neustrnula nad úspěšnými hity ze svých začátků a svůj repertoár se snažila doposledka rozšiřovat o nové skladby. Když sestavovala album Vyznání, jež vyšlo v roce 2014, měla šťastnou ruku. Vznikla deska, která obstojí i s větším časovým odstupem.
Část písniček, které na toto album zařadila, si sama otextovala. Můj chlap je jedna z nich. Převzala ji od francouzské zpěvačky Patricie Kaas. Máme tu další vyznání, další pohled na muže. Tenhle chlap není dokonalý, ale to vůbec nevadí: „V očích má tisíc hvězd a kouzlo hrdinů / a když se podívá, všechno mu rázem prominu. / A rázem odpustím, i kdyby vedle šláp. / Asi to bude tím, že je to prostě můj chlap.“ A my se můžeme domýšlet: vkládala Zagorová do svých textů svoje pocity, nebo si vymýšlela, co se jí právě hodilo?
V roce 1978, tedy ve stejném roce, v jakém skupina The Jacksons nahrála výše připomenutou skladbu Blame It on the Boogie, vydal Supraphon dlouhohrající gramofonovou desku nazvanou Den žen / Den mužů. Osm zpěvaček na ní zpívá dvanáct písní s texty Jiřiny Fikejzové. Ale to není všechno. Jsou to písničky s komentářem. Deska je opatřena průvodním slovem. Opatřil ji jím Miroslav Horníček.
Jedna z těch dvanácti písní se jmenuje Můj ideál. Muž z ní vychází podobně jako z předešlé písničky Hany Zagorové. Ideál Jiřiny Fikejzové není vůbec ideální, přesto zůstává ideálem. Francouzský originál písně má autorsky i pěvecky na svědomí Charles Aznavour. Česky písničku zpívala Judita Čeřovská.
Jako perličku si závěrem připomeňme ještě verzi z roku 1989. Na albu Jeviště slov zpívá Můj ideál (a zpívá ho dosti zdatně!) herečka Jiřina Jirásková.
Zatímco Jiřina Fikejzová zacházela v písni s humorem velmi opatrně, aby příliš nenarušila její něžné vyznění, teď nás čeká poněkud těžší kalibr. „Pravý muž má víc žen mít,“ zpívá se v písni Pravý muž. Tento argument sotva vymyslela žena. Pavlína Jíšová ho pouze vzala v úvahu a naložila s ním po svém. Jak? Trochu to připomíná známou zásadu Chammurapiho zákoníku: oko za oko, zub za zub. Anebo oblíbené české rčení: kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Zatímco v některých dalších textech na albu Andělé jsou s námi se Pavlína Jíšová vznáší v oblacích a s nespoutanou fantazií si hraje se slovíčky, tady se neomylně přidržela reálného světa. Vyplatilo se to. Vznikla píseň, která baví a varuje zároveň.
Dosud tu o mužích zpívaly výhradně ženy. Dejme aspoň jednou písničkou slovo mužům samotným. Co si o sobě myslí a co o sobě zpívají? Jan Burian vydal v roce 2007 (což je shodou okolností rok, kdy vyšla i deska Pavlíny Jíšové Andělé jsou s námi) písňové album Muži jsou křehcí. To by do toho vydání Hudebních toulek patřilo celé.
Nuže, aspoň jedna písnička za všechny: Kluci z naší třídy. Mužů (nebo jen kluků?) se v ní sešlo hodně, a tak je vhodnou reprezentantkou. Hudbu k ní složil syn Jana Buriana Jiří (dnes známý coby Kapitán Demo). Píseň byla tenkrát velmi úspěšná a dneska už můžeme říct, že obstála ve zkoušce času. Ani trochu nezestárla a sotva někdy zestárne. Muž a žena – věčné téma.
Dnes to bylo o mužích. Písničky o ženách si, ať je to spravedlivé, poslechneme zase někdy příště.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
