Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Na začátek tu máme Mouchu Václava Koubka. Do kraťoučké písničky se kromě mouchy vešli taky pes, jeho pán, slunce… Řetězí se na stejném principu jako říkačka Byl jednou jeden domeček, ale poselství nabízí mnohem hlubší. Je to totiž oslava bytí. Vida, jak k jaké myšlence nás může dovést obyčejná moucha! A taky vida, jak se dá tahle myšlenka vyjádřit prostou minutovou písní…
Od obyčejné mouchy z psího kožichu se dostáváme k takové, které dal Richard Tesařík přívlastek vzácná. Rychle pochopíme, proč ji tak označil. Neumí létat. Není to totiž moucha, ale žena. A taky ten pavouk, o kterém se tam zpívá a který na ni má zálusk, není pavouk.
Vzácná moucha vylétla ze sedmého alba Yo Yo Bandu Gejza v roce 1997.
Plácačky na mouchy patří k samozřejmé výbavě mnoha domácností. Jitka Molavcová nám vysvětlí, proč je tohle vybavení tak důležité: „Kdybych tu mouchu neplácla / Snad by tu pořád lítala.“ Ano, to je logické. Ale proč se tím tak chlubí? Přece aby dala najevo, že se jen tak nedá. Ani mouše, ani nikomu jinému.
Vtipná písnička Kdybych tu mouchu neplácla kupodivu není ze semaforské dílny. Hudbu složil Jerzy Ziembrowski, text napsal Ivan Mládek. Nahrávka poprvé vyšla v roce 1980 na singlu společně se skladbou Vzducholoď.
Kanárek ze stejnojmenné písničky Jana Buriana žije v kleci. Je na ni zvyklý. Nic jiného ani nezná. Nezná – ale tuší. Občas mívá podivné sny o ohromném prostoru, který je kdesi venku. Taky moucha mu vykládala, co všechno by našel, kdyby z klece vyletěl ven. Ale proč by to dělal? Vždyť je mu v té kleci dobře…
Jinotaj skrytý v této skladbě z roku 1986 byl docela srozumitelný. Kanárků, kteří měli rádi svoje hranice, bylo hodně i mezi lidmi. Najdou se i dnes. Ještě se nenaučili naslouchat mouchám…
Kanárek patří mezi osmnáct písní z Burianovy první sólové desky, z Hodiny duchů vydané v roce 1989.
Už jsme poznali, k jakým hlubokým myšlenkám nás mohou mouchy dovést, ale teď tu máme písničku, jejíž hlavní hrdina se sám stal mouchou. Sotva mu narostla křídla, začala ho vábit neodolatelná vůně. Stál tam koláč s jablečnou marmeládou, povidly a rozinkami.
Jan Vyčítal s Greenhorny si na něm smlsnul a vy si teď můžete jejich Australskej koláč vychutnat aspoň v hudební podobě. A ani nemusíte být moucha…
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
