Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Začneme na lidovou notu. Autora zlidovělé písně Jaké je to hezké neznáme, můžeme však odhadnout místo jejího zrodu. Víme totiž, že ji zaznamenal učitel Josef Hynčík v ručně psaném sešitě Písně z Královéměstecka. Oproti jiným sbírkám lidových písní není tahle zas až tolik stará – Hynčík na ní pracoval na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Vedle písničky o dvou kovářích v městě a na rynku obsahuje například také známý nápěv Teče voda, teče.
Lidovku Jaké je to hezké dodnes hrají různé dechové i jiné kapely orientující se na tento typ muziky. Do Hudebních toulek jsem však vybral nahrávku, která je pro její interprety dost netypická. Sbor Lubomíra Pánka se obvykle držel ve sféře populární hudby; nejčastěji se podílel na nahrávkách našich nejznámějších zpěváků. Směs lidových písní, kterou sbor natočil v květnu 1985 za doprovodu orchestru Slávy Kunsta, se tomu nápadně vymyká.
Největší záhada se však skrývá v textu: jak se ti kováři dohodli, který bude kovat?
Nyní se dostáváme k filmové pohádce režiséra Petra Švédy O statečném kováři (1983) a ke stejnojmenné písni. Ta je příkladem ojedinělého autorského spojení. Zatímco hudbu složil její interpret Petr Ulrych, text dodal Jiří Suchý.
Popravdě řečeno, tato písnička v žádném případě nepatří k vrcholům Suchého básnické tvorby. V takhle dlouhé nahrávce by se dala ve zkratce převyprávět celá pohádka – ale ono je to jen takové jemné rýmování, ze kterého se skoro nic nedozvíme. Zaobalené ovšem tak, že když se na to nebudeme soustředit, ani si toho nevšimneme.
„Pojďte si zatančit s ohněm!“ vyzývá skupina Hradišťan v závěru písně Svět se mi vznášel. Už úvodní lidovka Jaké je to hezké měla milostný podtext – a zde láska zaplní celou kovárnu. K textu Jiřího Brabce (pro odlišení od jeho jmenovce, countryového hudebníka, si říkal Jiří moravský Brabec) složil Jiří Pavlica radostnou hudbu – a je z toho opravdu krásná písnička.
Hudební styl blues má kořeny ve druhé polovině devatenáctého století. Skladba The Blacksmith Blues je oproti tomu téměř novorozeně: Jack Holmes ji složil v polovině století dvacátého. Původně měla jiný text a jmenovala se Happy Pay-Off Day. (Zpíval ji komik Mickey Katz.) Pro zpěvačku Ellu Mae Morseovou napsal Holmes nová slova a rázem tu byl obrázek vesnické kovárny kdesi v Kentucky.
V této podobě měla skladba úspěch a později ji nahráli třeba Bing Crosby nebo trumpetista Harry James. Zalíbila se i Jiřímu Suchému, který si ji česky otextoval jako Blues černého kováře. To bylo v roce 1957. Zpívá ji dodnes.
V závěru Hudebních toulek se dostáváme k zřejmě nejznámější kovářské písničce české populární hudby. Písňový text Kdybych já byl kovářem napsal básník Pavel Vrba na melodii Tima Hardina If I Were a Carpenter. Tedy: Kdybych byl tesař. V následujících slokách předestíral Hardin milované ženě další řemesla: drátenictví, lesnictví a mlynářství. O kovařině tam není jediná zmínka.
Zato Petr Spálený zůstává ve Vrbově textu kovářem od začátku do konce. Něco však mají obě verze společné: milostnou touhu. Není divu – o lásce přece vypráví většina písní, co kdy byly složeny. Je mnohem těžší se jim vyhnout než na ně natrefit.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
Prameny:
https://www.pisnovna.cz/pisne/o-pisni/?q=Hyn%C4%8D%C3%ADkR-0037
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Blacksmith_Blues
