Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Cestu nočními hodinami započneme večerem, jak se sluší a patří. Ale nebude to ledajaký večer. V písňových textech Jana Vodňanského občas narazíme na černou, někdy přímo drastickou situaci. Ve skladbě Večerní požár hoří dům. Poplach? Jak pro koho. Dědeček se připravuje na rande a zachovává klid. „Dům hoří, dům plápolá, dědeček se češe.“ K melodii Petra Skoumala vznikl i ruský text. Jak k tomu došlo, to už uslyšíte z nahrávky z úst skladatele (a zároveň pianisty).
Dostáváme se k půlnoci. Jiří Dědeček a Jan Burian i přes všelijaké zákazy a překážky pilně koncertovali, ale vydat desku se jim dlouho nedařilo. (A nebyla to jejich chyba.) Teprve v roce 1985, tedy zrovna v době, kdy rozdělili a každý začal vystupovat sólově, jim Panton vydal EP se šesti písněmi. První z nich se jmenuje Múzy a popisuje půlnoční rej múz v písničkářově hlavě.
K básnické inspiraci se Jan Burian po letech vrátil ve své sbírce básní nazvané Zničehonic. Najdeme tu text Básník a múzy. Zatímco před lety se Burian chlubil, že má kolem sebe múz habaděj, teď si stěžuje, že múzám se k němu nějak nechce, a přemýšlí, co asi dělají. I tuhle báseň posléze zhudebnil a zařadil ji na album V horečce, které vyšlo v loňském roce v Galénu. My si ale poslechneme tu radostnější variantu nahranou o čtyřicet let dřív.
U půlnoci ještě chvíli zůstaneme. „Ten kdo prý s půlnocí přijde tam, od těch dob nikdy víc není sám,“ zpívá Hana Ulrychová v Bráně milenců. Než sourozenci Ulrychovi založili skupinu Javory a dostali se do povědomí posluchačů ve spojení s cimbálem, hráli bigbít. Mimo jiné se skupinou Atlantis, kterou uslyšíte i z této nahrávky pořízené v roce 1970. Melodie je dílem Petra Ulrycha, text napsal Vladimír Poštulka. Tato jímavá píseň se po letech dostala i do divadelní podoby muzikálu Rebelové.
Hana Hegerová měla štěstí na výborné skladatele (především asi na Petra Hapku), ale stejně si často brala do repertoáru zahraniční melodie. Ponejvíce francouzské, ale taky polské anebo hebrejské, což je rovněž případ té, které dal Pavel Kopta český název Noc. Vyšla na prvním zpěvaččině albu v roce 1966. Supraphon zde uvádí původní název skladby Schön wie die Lavona. Hebrejská písnička se ovšem uchytila v populární hudbě i v zahraničí a obvykle se zapisuje jako Shein Vi Di Levone. V překladu to znamená Krásná jako měsíc.
Pro Hudební toulky jsem vybral koncertní nahrávku z roku 1994. Hegerová tehdy vystupovala ve Stuttgartu. Záznam se objevil na kompletu CD Cesta v roce 2016 na disku pojmenovaném Das Konzert.
Zpěvačka měla v repertoáru ještě jednu písničku, která se jmenovala Noc. Tu napsali Luboš Fišer a Oto Žebrák do hry divadla Rokoko Vykradeno a Hegerová ji natočila v roce 1960 s orchestrem Ferdinanda Havlíka. Vyšla na singlu společně s Hlubokou vráskou Jiřího Suchého (které také zněla v této divadelní hře).
V naší pomyslné cestě napříč nocí se blížíme k ránu. Pro tuhle příležitost jsem vybral melancholickou píseň Jiřího Suchého Svítání z roku 1957, tedy z doby před vznikem divadla Semafor. Suchý tehdy hrál se skupinou Akord klub v Redutě. Kytarista Akord klubu Josef Suchánek složil k písničce působivou melodii. Na Suchého prvním albu Písničky pak byla mylně připsána Jaroslavu Jakoubkovi…
Ráno nás zastihlo v baru. A není to zrovna příjemné jitro. Bodejť. Zábava skončila, jde se domů.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
