Článek
(Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Co potřebujeme ke zdraví? Vitamíny! A tak je tu na úvod Vitaminový charleston se slovy Vlastimila Pantůčka a s hudbou Gustava Broma. Pan kapelník si se svým orchestrem písničku rovněž zazpíval. Ve stejné době však vznikla i nahrávka s Lubomírem Černíkem, brněnským hercem a zpěvákem, jedním ze zakládajících členů Večerního Brna. Neměli snad oba pánové nakonec chuť na tatáž jahodová ústa, o kterých zpívali?
Do písničky Bobbyho Darina Things zavlekl medicínu až textař Zdeněk Borovec. Waldemar Matuška se však v této písničce oprostil od lékařské péče a svěřil se láskyplné náruči své milé. Jak vidno, osvědčilo se mu to. Olga Blechová, se kterou skladbu v roce 1970 nazpíval, se později stala jeho ženou a žil s ní až do smrti. Není divu, že takový lék doporučuje i nám ostatním.
U léčby láskou ještě chvíli zůstaneme. Pravda, Karel Hála nám nenabízí medicínu proti chřipce, ale lék proti bloudění. Skladbu Vlastimila Hály a Vladimíra Dvořáka nazpíval v roce 1952 Rudolf Cortés s orchestrem Karla Vlacha. Nová písnička se ujala a později ji natočil třeba i Karel Černoch (jednou dokonce v duetu s Karlem Gottem). Existuje též nahrávka se Sborem Lubomíra Pánka. Nejdravějšího provedení se ovšem Prostý lék dočkal od Karla Hály. Taky Hálu doprovází orchestr Karla Vlacha, ale po dvaceti letech od původní verze Vlach zvolil – zřejmě i s ohledem na skvěle swingujícího interpreta – úplně jiné aranžmá.
Od léčby nyní trochu ukročíme stranou. V této písni se totiž setkáme s pacientem, který si ve své nemoci lebedí. Tohoto pacienta si Jiří Suchý zahrál ve hře Poslední štace, kterou uváděli v divadle Semafor na konci šedesátých let. V písničce vypočítává, co všechno díky horečce zažil. Končí přesvědčivým shrnutím: „A tohle všecko do poslední tečky / Mi skýtá blahoslavená horečka / Mám za to, že život bez horečky / Člověk bez úhony nepřečká / Tečka.“ Před rokem v Semaforu Poslední štaci obnovili. Jiří Suchý nyní hraje primáře a úlohu pacienta převzal Michal Stejskal. Písnička Horečky se do upravené verze představení bohužel nedostala, a tak se musíme spokojit s touto více než půl století starou nahrávkou.
Závěrečná rada proti nastuzení je prostá: musíme dbát toho, aby se nám nenastydla chodidla. To je celé. Dnes již téměř stoletou melodii Miltona Agera Happy Feet (poprvé byla publikována v roce 1930) opatřili českým textem Jiří Voskovec a Jan Werich krátce po jejím prvním uvedení ve filmu King of Jazz. Zařadili ji do hry Don Juan & comp., která měla premiéru v lednu 1931. Hned v únoru také písnička v jejich podání vyšla na gramofonové desce. Ladem nezůstala ani později. Verzi, kterou jsem vybral pro Hudební toulky, nazpíval Jan Antonín Pacák s Banjo Bandem Ivana Mládka počátkem sedmdesátých let. Před časem se skladby ujal také Michal Stejskal v divadelním představení Osvobozené divadlo Semafor. A protože se mu zalíbila, často po ní sáhne též v improvizovaném semaforském jazzovém pořadu, který se podle jiné písničky pánů V+W jmenuje Co na světě mám rád.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
