Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Když textař sáhne po populární melodii z oboru klasické hudby, může k tomu mít různé důvody. Třeba chce klasiku přiblížit posluchačům, kteří ji nemají v lásce. Anebo si chce přihřát polívčičku na její oblíbenosti. Nebo se mu zkrátka líbí a svádí ho. Každopádně je tu hotová melodie a na ni je potřeba navléct nějaká slova. Zbývá vymyslet, jaká slova by to měla být.
Výtvarník a písničkář Jiří Slíva sáhl po Humoresce č. 7 Ges dur od Antonína Dvořáka. Při psaní textu se přidržel skladby samé i jejího autora a napsal swingovou píseň o Dvořákově údajné inspiraci milovanou železnicí. Písně se ujalo hudební uskupení The Swings. Vyšla v roce 2012 na albu Sen bez konce. O dva roky později pak uzavřel Slíva touto nahrávkou svoji vlastní desku, která se jmenuje Kup si bicí!
Není jediný, kdo Dvořákovu Humoresku otextoval. Například v televizním seriálu natočeném podle Poláčkovy knížky Bylo nás pět zpíval na tuhle melodii Zilvar z chudobince: „Stálo prase na terase / Houpalo se na ocase / Spadlo dolů / Udělalo bác!“
Menuet G dur byl dříve považován za dílo Johanna Sebastiana Bacha. Skutečným autorem skladby je však Bachův současník Christian Petzold. Nápad udělat z této skladby populární píseň se nezrodil u nás, ale v Americe. Přišli s ním skladatelé Sandy Linzer a Denny Randell. Vzniklou písničku nahrála pod názvem A Lover's Concerto skupina The Toys v roce 1965 a brzy začaly vznikat další verze (třeba od dívčí skupiny The Supremes).
Ani česká podoba té písně na sebe nenechala dlouho čekat. „Koncert milenců“ otextoval pro Yvonnu Přenosilovou Rostislav Černý. Zpěvačku na nahrávce doprovází skupina Apollobeat Jana Spáleného, kapela spojená s hudebním divadlem Apollo, ve kterém Přenosilová účinkovala.
V repertoáru Yvonny Přenosilové bychom našli ještě jednu píseň vzešlou z klasické skladby. Jmenuje se Tam na lučině v úkrytu a coby autor hudby je pod ní podepsán Wolfgang Amadeus Mozart.
Tvůrcům populární hudby neušlo ani dílo Bedřicha Smetany. Zalíbil se jim hlavní motiv symfonické básně Vltava z cyklu Má vlast. Zatímco verze Karla Gotta s textem Jiřího Štaidla působí velebně a důstojně, Eva Pilarová nezapřela svoji lásku ke swingu. Z Vltavy se zásahem Milana Dvořáka stalo swingové Labutí pírko. Text napsal Pavel Cmíral a nezapomněl v něm ani na Bedřicha Smetanu.
Mezi nahrávkami Evy Pilarové bychom našli i další klasiku. Ve skladbě Ave Maria se Charles Gounod silně inspiroval Bachovým Preludiem č. 1 C dur. Ve vokální úpravě nazpívala Pilarová Mozartův Turecký pochod a Jiří Suchý pro ni otextoval Čardáš Vittoria Montiho. Posledně zmíněnou pěvecky dosti náročnou píseň zpívala nejprve sama (dokonce i čínsky!), později jako duet s Vojtěchem Dykem.
V roce 1993 natočil Karel Gott společně s klavíristou Rudolfem Roklem a houslistou Josefem Sukem za doprovodu Pražského komorního orchestru album Věci blízké mému srdci. Tato deska by se do dnešních Hudebních toulek dala zařadit celá. Jedná se o dvanáct klasických skladeb. Většinu z nich pro Gotta otextoval Eduard Pergner, což je také případ druhé věty z Bachovy Suity pro orchestr D dur, skladby, která je známá pod názvem Air, tedy Vzduch, ale v Gottově podání se jmenuje V příštím životě.
Vedle Bacha jsou na albu zastoupeni Antonio Vivaldi, Camille Saint-Saëns, Manuel María Ponce, Petr Iljič Čajkovskij, Georg Friedrich Händel, Fryderyk Chopin, Sergej Rachmaninov, Giovanni Bononcini, Robert Schumann a Antonín Dvořák.
Závěrečnou písní se od klasiky hudební přesuneme ke klasice literární. Nepůjde tedy o skladbu z oblasti vážné hudby opatřenou dodatečně textem a tím přetavenou v populární píseň, ale právě naopak – máme tu text vyňatý z klasické literatury, ke kterému hudební skladatel vymyslel melodii. Výsledek je stejný: vznikl popěvek, který posluchači snadno uvázne v hlavě.
V semaforské hře Taková ztráta krve vstoupí do knihkupectví Harry Bedrna (Waldemar Matuška) a shání se po dobrodružné literatuře. „Rodokapsy nemáte?“ ptá se. Knihkupec František (Jiří Suchý) je však odhodlaný mu prodat Sonety Williama Shakespeara. Zazpívá mu tedy úvodní čtyřverší 51. sonetu v country úpravě, tak, jak ji složil Jiří Šlitr. A tím se vracíme na začátek: máme tu snahu přiblížit klasiku někomu, kdo o ni dosud neměl zájem. Na Harryho to zabralo. A co na vás?
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
