Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Slunce je pro nás – krom jiného – symbolem. Například může vyjádřit naši náladu. Řekneme, že máme v duši slunečno, a každému je jasné, že se cítíme dobře. Ale běda, když se zatáhne… V písni, kterou napsali Jiří Šlitr a Jiří Suchý pro Evu Olmerovou, slunce zhaslo, když zpěvačka zjistila, že je konec, že „už ji nemá rád“.
Skladba Slunce zhaslo dojetím se poprvé objevila v představení Šest žen, které mělo premiéru v roce 1962 v Plzni. Proč v Plzni, a ne v Praze v Semaforu? Právě kvůli Olmerové, která byla do hry obsazena coby Kateřina Aragonská. Jako naschvál (a zřejmě opravdu naschvál) zakázaly úřady Olmerové vystupovat v Praze. Semaforští se k tomu postavili čelem, jak vzpomíná Jiří Suchý v knize Tak nějak to bylo: „A tak jsme se všichni solidárně sebrali a premiéru Šesti žen a následnou sérii repríz jsme uskutečnili v Plzni.“
Ale na semaforské jeviště se potom hra pochopitelně dostala také a Kateřinu Aragonskou tak musela ztvárnit jiná herečka. Proto taky tuhle písničku nejprve (v roce 1965) nahrála Naďa Urbánková. Nahrávka Evy Olmerové je až z roku 1968. Ale aby těch paradoxů nebylo málo: zatímco Olmerová se na desky dostala hned, verze s Urbánkovou teprve po pěti letech.
Neměla by tu chybět květina, která má slunce v názvu. „Tak jako slunečnice každým dnem / Otáčí se za sluncem…“ zpívala Inka Zemánková ve filmu režiséra Martina Friče Hotel Modrá hvězda (1941). Z filmu i z písničky se staly evergreeny.
Slunečnici si po Zemánkové zazpíval kdekdo. Melodii Slávy Emana Nováčka také ve vlastní úpravě natočil brněnský skladatel a klavírista (a rovněž skvělý jazzman) Jan Šimíček. Dvojalbum Klavírní rozjímání Jana Šimíčka, ze kterého nahrávku vybírám, vyšlo k hudebníkovým osmdesátinám v roce 2022. Na prvním disku najdeme probírku legendárními světovými skladbami (například Night and Day, Amazing Grace, Georgia on My Mind nebo směs melodií George Gershwina), na druhém disku řadu domácích evergreenů a také ukázky Šimíčkovy autorské tvorby.
Světoznámý hit skupiny Boney M. Sunny z roku 1976 napsal (a sám také natočil) americký zpěvák a skladatel Bobby Hebb daleko dřív. Jeho nahrávka pochází z roku 1966 a samotná písnička je ještě o tři roky starší.Stala se ohromně populární a nazpívaly ji desítky zpěváků včetně některých nejslavnějších: Stevie Wonder, Ella Fitzgerald, Cher,…
Poměrně kuriózní je skutečnost, že Hebbovu (zcela nesemaforskou) melodii česky otextoval Jiří Suchý. Jeho text však s originálem nijak nesouvisí. Česky se písnička jmenuje Zvony a zpívala ji Naďa Urbánková.
Před dvěma lety jsme si připomněli třicáté výročí smrti skladatele Jiřího Bulise. Česká televize natočila vzpomínkový koncert, který se uskutečnil v brněnském HaDivadle, a odvysílala také dokumentární film Místenka k oknu Jiřího Bulise. V loňském roce se pak podařilo vydat vinylovou desku Bulisových skladeb nazvanou po jedné z písní Slunce na peřinách. Ačkoliv skládal pro jiné interprety, někdy si své písně zpíval sám. Vzniklo množství unikátních autorských nahrávek – a právě z nich je toto album sestavené.
K některým písním napsal Bulis kromě melodie rovněž text. Pro milostnou píseň Slunce na peřinách to platí také.
Je v tom asi notná dávka lenosti a závisti: my tu dřeme bídu s nouzí a slunce se jen tak prochází po obloze a nemusí nic dělat. Píseň na toto téma napsal Američan Haven Gillespie. Jeho životní příběh skvěle zpracoval Michal Bystrov ve druhém svazku Příběhů písní (Galén, 2011). O první nahrávku That Lucky Old Sun se před šestasedmdesáti lety zasloužil zpěvák Frankie Laine. Gillespieův text převedl do češtiny Jaromír Vomáčka a skladba Šťastné slunce otevírala v roce 1966 první dlouhohrající desku Hany Hegerové.
Zatímco ve světě se písničky později ujali třeba Frank Sinatra nebo Louis Armstrong, u nás ji kromě Hegerové zpívali i Michal Tučný či Jitka Zelenková.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
