Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Jiří Suchý odpovídá na závistivé dotazy, jakým způsobem se udržuje v kondici, třemi prostými zásadami, jimiž se řídí: „Nekouřím, nepiju a nesportuju.“ O svém odtažitém vztahu ke sportu se občas rozpovídal i podrobněji a nijak se netajil tím, že tato sféra života je mu cizí. Není tedy divu, že když už se v jeho textu objevilo sportovní téma, dělal si z něj legraci. Přesně takhle byla míněna písnička Bíle mě matička oblékala, kterou Suchý se Šlitrem napsali do představení Šest žen (1962). Když si ji později Jiří Šlitr zazpíval v rozhlase, vzešla z toho legrace na druhou.
Mnohem více si s tenisovým prostředím textařsky pohrál Jaroslav Wykrent v divoké písničce Tenisová chlouba. Wykrentovy skladby (psal obvykle text i hudbu) se dočkaly největšího posluchačského ohlasu v interpretaci Marie Rottrové (například Řeka lásky, Lásko…, Střapatá, nohatá nebo Večerem zhýčkaná). Z těch, které si jejich autor zpíval sám, jsou nejčastěji slyšet v éteru Agnes nebo Růžová pentle. Neznamená to, že ostatní by za nic nestály. To, že nejsou tolik populární, má i svoji výhodu: při jejich objevování můžeme zažít mnohá milá překvapení. Krásnou kolekci Wykrentových písní přineslo dvojalbum Všechno nejlepší, které vydal Bonton v roce 2001. Tenisová chlouba je na něm taky.
Vybrat si ze všech sportů jako námět písně zrovna skok o tyči, to je dost překvapivý krok. Janu Vodňanskému však o skákání samotné až tak nešlo. Vymyslel slogan, ve kterém se zvukomalebně střídají samohlásky O a ypsilon. A pokud se podíváme na další řádek textu a vezmeme v potaz, že ypsilon a měkké I znějí stejně, atletika už nás vůbec nemusí zajímat: „Oty skoky o tyči / Končí vždycky v Botiči.“ Ani Skoumalova melodie by se na atletický stadion příliš nehodila. Nejde tu o sport, jde o muziku. A přece: když se vyskytla možnost udělat si v mezihře legraci z krátkých interview, která někdy doprovázejí sportovní výkony, neváhali. Na autorskou dílnu Vodňanský & Skoumal bývalo spolehnutí.
Po několika týdnech se v Hudebních toulkách vracíme k písničkám Jiřího Zycha, které zpíval Petr Lutka. „Sport, sport, sport, ranní vstávání / Tuží tělo, ochraňuje proti stonání.“ O kterém konkrétním sportu je řeč? Nenechejte se připravit o překvapení a vyposlechněte odpověď přímo z nahrávky pořízené v roce 1979 na koncertě v Malostranské besedě.
Hravost a nápaditost Zychových textů je k zbláznění obdivuhodná. Kdyby ty písničky měly ve své době šanci rozletět se po celé zemi, jistě by zlidověly. Měly pro to všechny předpoklady. Mimo dochovaných nahrávek o tom vypovídá i souborné vydání Zychových textů, které vydalo v roce 2012 nakladatelství Galén pod názvem Zběsilé balady.
Písničkář Jiří Dědeček v mládí vášnivě (a dosti úspěšně) vesloval. Písničkou Dres a tretry se tedy sportu v žádném případě nevysmívá. Ostatně, nadsázka z ní ční natolik, že ji snad nelze přeslechnout. Jestli si z někoho utahoval, tak sám ze sebe. Dvojverší: „Já mám kruhy pod očima / To je moje nářadí,“ okomentoval v knižním rozhovoru s Janem Šulcem (Pohyblivý cíl, Galén, 2020): „To už jsem samozřejmě psal s vědomím toho, kam se moje osobnost vyvinula.“
Pěkné vyznání sportu lze nalistovat na jiném místě téže knihy: „Sport má smysl neobyčejný, podpoří vůli a dá člověku… Je před tebou prostě nějaký úkol, je jedno jaký, zvednout sto kilo nebo uběhnout deset tisíc metrů nebo ujet veslařskou dráhu – a ty se musíš zatnout a zvládnout to. A to co nejlíp, pokud možno. To mi dalo do života strašně moc.“
Sportu zdar!
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
