Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Začneme archivní písničkou, která bohužel ani po tolika desítkách let neztratila na aktuálnosti. Její refrén zcela srozumitelně vyjadřuje prosté přání: „Válka ať se nevede / Ať máme stále mír!“ Pochod neutrálů napsali Jiří Voskovec s Janem Werichem a s Jaroslavem Ježkem do hry Sever proti Jihu už v roce 1930. S postupem času píseň nabírala na síle. Touha po míru by měla být naprosto samozřejmá. Ale říkat to před Hitlerem nemělo cenu. A dneska je to stejné. Přesto neuškodí si připomenout, co tehdy V+W alias neutrálové Gala Peter a Vilém Tell na prknech Osvobozeného divadla zpívali.
Jedním z těch, kdo se ve svých písních nelítostně vyjadřují k aktuálnímu dění u nás i ve světě, je Jaroslav Hutka. Že někdy až moc tlačí na pilu a ve své chtěnosti bývá těžkopádný, to je taky pravda. Některé verše z Ukrajiny jsou taky takové, ale to jim nijak neubírá na pravdivosti. Krásnou hudbu k téhle písničce složil Štěpán Rak. Společnou interpretaci Hutky a Raka s Rakovým virtuózním kytarovým doprovodem zachytila Česká televize na koncertě k Hutkovým pětasedmdesátinám. Studiová nahrávka pochází z alba Putinova kulka, které vydal Galén v roce 2022. Tedy jen krátce poté, kdy to celé doopravdy začalo.
K aktuálním událostem není slepá a hluchá ani nejmladší písničkářská generace. Magdalena Fendrychová, která vystupuje pod uměleckým jménem Kvietah, vydala v minulém roce album Díky, včely. Na něm se z větší části věnuje právě soudobým problémům. K válce na Ukrajině se na desce vrací opakovaně.
Písnička Mami se zbytku alba lehce vymyká. Jako jediná je natočená pouze s klavírním doprovodem a její text je ze všech nejpřímočařejší. Fendrychová nehledá viníky války ani politické souvislosti. Snaží se vžít do situace těch, kteří válku pociťují na vlastní kůži a kteří si ani tu kůži nakonec nemusejí zachránit.
Netradiční pohled na válku na Ukrajině nabízí Vladimír Merta. Je to pohled z druhé strany – ale ne ze strany Putinovy. Podobně jako Kvietah, i Merta se vcítil do situace řadového vojáka. Vojáka, který musel jít bojovat, protože mu nic jiného nezbylo. Píseň brance je čerstvá: vyšla vloni v červnu v Galénu na albu České sny. Merta si jakožto ryzí písničkář sám napsal slova i hudbu a sám taky natočil veškerý hudební doprovod – a aby toho „svého“ nebylo málo, natáčel v domácím studiu. Podmanivá melodie snadno zaleze pod kůži a posluchači postupně dochází význam jednotlivých slok. Zbývá nezodpovězená otázka: co si s tím počít?
Nakonec ještě jedna archivní písnička. Protiválečný text Miloslava Zachaty, který hledá původce zla „na burze či v Bílém domě“, zpívá s melodií Jana Franka Fischera Rudolf Pellar. Píseň vyšla v roce 1960 a byla poplatná své době. Však se taky o rok později objevila na albu Vybrané české a slovenské masové písně ve vzorové interpretaci. (Vzorovou interpretaci však nesvěřili Pellarovi, ale Vilému Míškovi.) Situace se změnila, jenže ten písňový text má pořád co říct. Zapomeňme na jeho tehdejší zacílení a přenesme si ho do současnosti. A pak si vzpomeňme na písničku z dětství Tluče bubeníček. Opravdu jsme si někdy chtěli hrát na vojáky?
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
