Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Nejprve se vydáme skoro sto let proti proudu času. Žebrácká opera Bertolta Brechta a Kurta Weila měla premiéru v roce 1928. Písně z ní se začaly rychle šířit světem. Nejvíc se proslavil moritát o Mackiem Messerovi (vzpomeňme na verzi Miloše Kopeckého s textem Jiřího Suchého). U nás se Žebrácké opery ujal Emil František Burian. On je také autorem českého textu písňového vyznání, které uslyšíme. Na desky se dostalo už v roce 1936, tehdy zpívala Barbara song hvězda Burianova Déčka Marie Burešová. Hana Hegerová skladbu nahrála na album Recital v roce 1971. Slyšte příběh ženy, která věřila, že nepodlehne žádnému muži, ať by byl sebehezčí a sebebohatší. Až pak přišel jeden, který nebyl ani hezký, ani bohatý…
Písničkář Jan Burian věnoval ženskému světu celé album. Jmenuje se Dívčí válka a vyšlo v roce 2006 u společnosti Indies MG na dvou CD. Na prvním disku si písničky rozebraly rozličné zpěvačky, na druhém zpívá stejné písně Burian sám. Po letech se k nim vrátil: v roce 2022 vyšla jeho Zpívající kniha, která shrnuje texty z let 1970 až 2020. Příběh Květy, ženy, která si umí podmanit muže svými kulinářskými dovednostmi, uslyšíme právě z této nové nahrávky. (Na albu Dívčí válka zpívá Bohyni kuchyně čínská zpěvačka Feng-yün Song.)
Mladou písničkářskou generaci zde zastoupí Rozálie, dcera Ondřeje Havelky, která vedle koncertů s Melody Makers vystupuje čím dál víc sólově. V loňském roce vydala své druhé album (digitálně – na CD a LP vyšlo až letos), které nazvala Láska, hlína, rýč. Současná doba se snaží bourat genderové stereotypy tak vehementně, že mužům a ženám často ubírá i to, co je jim vlastní. Rozálie se ke svému ženství hlásí hrdě. Intimnost jejích písňových textů je chvílemi až zarážející. Posluchač, který chce vstoupit do jejího světa, musí odložit stud – jako jej odložila ona.
Oblíbenou hereckou a pěveckou polohou Jitky Molavcové jsou melodramy, protipól obvyklého semaforského třeštění. Populární v jejím podání je Můj pes, skladba, kterou původně napsal Jiří Suchý ještě s Jiřím Šlitrem pro Evu Olmerovou. Podstatně mladší záležitostí je Kancelář. Tu napsal Suchý celou, tedy včetně hudby, Molavcové na tělo do představení plného poezie …nikoho nezabije (2005). Úřednice, která ve své kanceláři vypadá zcela odtržená od života, se v písni svěřuje, že i ona touží. I ona kdysi poznala lásku. Zbyly vzpomínky… Na nahrávce, která vyšla na kompletu Semafor: léta 1989 – 2015, uslyšíte před samotným melodramem i scénku, která mu v představení předcházela.
Saša Niklíčková, písničkářka s akordeonem, sype do svých písní vzácné koření – humor. Už jsme si tu kdysi pouštěli její Lednici (a později i neméně vtipného Námořníka). Nyní se dostáváme ke Zmačkané ženě, titulní písni jejího druhého alba, které vyšlo v Galénu v roce 2020. Co znamená ta zmačkanost, to z textu pochopíte rychle.
Zmačkaná žena, to je jedna z tisíců možných podob něžného pohlaví. Je jasné, že do pěti písniček se všechny nevejdou. Ale pokud máte chuť, pokračujte v pátrání na vlastní pěst. Hudební svět je bohatý a plný překvapení.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
