Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Na chvíli se přeneseme do prapodivného špitálu. Coby pacient by tu chtěl asi skončit málokdo: každý, kdo se tu dosud léčil, zemřel. Není se čemu divit: ten, který se vydává za primáře, je ve skutečnosti zahradník. Také vzdělání jeho dvou asistentů je více než pochybné. Co že je to za ústav? Klinika Antonína Holečka. Jenže takhle jí nikdo neřekne: nemocnici všichni přezdívají Poslední štace.
Poslední štace (plným názvem Proč nám říkají Poslední štace a mně Vrahoun, ptá se pan primář), to byla hra, kterou uvedli Jiří Suchý a Jiří Šlitr v divadle Semafor v roce 1968. Právě odtud pochází také jejich písnička Růže růžová. Zpíval ji primářův první asistent. Jak je z písně patrné, měl docela jiné starosti než zdraví pacientů.
Hra se do divadla (na dosti krátkou dobu) vrátila v lednu 2024. Prvního asistenta si zahrál a Růži růžovou tentokrát zpíval Jiří Štědroň. Na pantonské desce Evergreeny ze Semaforu 2 (vydané v roce 1989) bychom našli verzi nazpívanou přímo Jiřím Suchým. Dnes si ovšem poslechneme nahrávku z premiérového roku 1968. Asistenta Milana Drobného na ní doprovází orchestr Karla Krautgartnera.
Růže tu symbolizuje staré (chtělo by se říci „zlaté“) časy a její vůně je tentokrát těžce sentimentální.
S písničkářem Joem Southem, autorem populární písně Games People Play, jsme se již setkali v květnovém vydání Hudebních toulek nazvaném Na ptačích křídlech. Southovu písničku Birds of a Feather tehdy zpívala Eva Pilarová s českým textem Pavla Vrby. Nyní nám zazpívá Joe South osobně. „Promiň, nikdy jsem ti neslíbil růžovou zahradu,“ vysvětluje v tomto písňovém milostném vzkazu. Růže je tu znovu symbolem: tentokrát pro vysněnou (a nenaplněnou) idylku.
Melodie vám možná bude povědomá i z české populární hudby. Vladimír Poštulka na ni pro Milušku Voborníkovou navlékl text Proč právě já a Yvetta Simonová zpívala verzi Eduarda Krečmara Klíč k ráji. Pavel Sedláček si melodii otextoval sám. Alespoň on se v titulku přidržel květin: jeho písnička se jmenuje Záhon růží.
Originální text ve světě proslavila Lynn Andersonová. Píseň natočila v roce 1970. Původní Southova verze je o tři roky starší. Kdo by se chtěl o tomto americkém písničkáři a kytaristovi dozvědět víc, nechť sáhne po knížce Hvězdy v polostínu Michala Bystrova (Galén, 2024). Vedle Southova životopisného medailonku tu nalezne i text a překlad písně Games People Play.
Některé skladby k nám sice přišly z ciziny, ale s českým textem zlidověly natolik, že si na jejich původ ani nevzpomeneme. Platí to třeba pro písničku Řekni, kde ty kytky jsou. Kozáckou lidovou píseň propojil Pete Seeger s upravenou irskou melodií a vznikla píseň Where Have All The Flowers Gone? S českým textem Jiřiny Fikejzové ji zpívaly Judita Čeřovská, Marie Rottrová nebo Marta Kubišová. Jenže z vod populární hudby postupně pronikla do hodin hudební výchovy i k táborovým ohňům a žije si vlastním životem.
Zpívá se tam o kytkách obecně. Proč tedy píseň zmiňuji v tomto růžovém vydání Hudebních toulek? Protože kromě Jiřiny Fikejzové otextoval melodii také Jan Schneider, básník a scénárista, pozdější redaktor Rádia Svobodná Evropa. Ten se postaral o to, že se v názvu objevily růže: jeho verze se jmenuje Kdo těm růžím vůni vzal? Raritní, technicky nepříliš kvalitní nahrávka Marty Kubišové vznikla v roce 1965.
Slavná rocková balada Where The Wild Roses Grow, kterou v roce 1995 natočili Nick Cave a Kylie Minogue, vypráví sice o lásce, ale hlavně o násilné smrti. Divokou růží je tu nazývána zavražděná žena. Pavel Vrba takhle daleko nezašel. Duet, který na tuhle melodii napsal pro Marii Rottrovou a Pavla Bobka, vypráví také o lásce, ale místo vraždy se k ní pojí zrada.
Rottrová a Bobek už měli za sebou úspěšný duet S tím bláznem si nic nezačínej (napsaný také na zahraniční melodii Don't Fall In Love With A Dreamer). Ten se jim – co do popularity – překonat nepodařilo, ale znovu se potvrdilo, že tyhle dva hlasy spolu tvořily velmi působivé spojení.
Píseň Where The Wild Roses Grow později česky nazpívali také Václav Noid Bárta a Emma Smetana. Jejich verze se drží originálu a končí smrtí.
V předchozí písni byl svědkem lásky divoce rostoucí šípkový keř, zde je to šlechtěná růže uloupená ze sadu. S láskou to snad tentokrát dopadlo lépe, ale růže to odskákala… Text slavné písničky Spirituál kvintetu napsal Jiří Tichota na dochovanou renesanční loutnovou tabulaturu.
Na vznik Růžičky vzpomíná v prvním díle zpěvníku (Spirituál kvintet 1960 – 1991): „Teprve o pár let později se mi podařilo nalézt předlohu, ze které pražští loutnisté asi čerpali. Jmenuje se La rosée du joli mois de mai a ve sborové úpravě ji vydal J. Planson r. 1587. Překvapeníčko! Žádná růžička – Rose, jak pan bakalář v tabulatuře napsal, nýbrž Rosée – dávná předchůdkyně Suchého Písně o rose! Ale bojler jako brojler.“
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
