Článek
(Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Andersenova pohádka Sněhová královna je legendární. Z knih se dostala i do filmu a v Hudebním divadle Karlín podle ní nastudovali muzikál. Zatímco muzikál měl premiéru v roce 2014, písničku Karla Svobody a Zdeňka Rytíře, ve které se o této pohádce zpívá, natočila Yvonne Přenosilová už v zimě 1967/1968. Uběhlo pár měsíců a pohádka o Sněhové královně najednou působila jako alegorie na sovětskou okupaci… Po mnoha letech, v únoru 2006, zpěvačka na natáčení vzpomínala v pořadu Českého rozhlasu Jak to vidí… „Moje matka neměla chybu. Neustále dbala o mé zdraví. (…) Takže tam bylo: nevstupujte, natáčí se. Do toho: Pravda je největší lhář, jsem se položila… Otevřely se dveře, přišla moje matka a povídá: Já ti nesu jablíčko. Ty potřebuješ vitamíny.“
Slowfox Kamila Běhounka se slovy Jaroslava Moravce Tiše padá sníh už má na hřbetě řadu křížků. Ve čtyřicátých letech tuhle písničku nazpívala s orchestrem Karla Vlacha Jiřina Salačová. V letech osmdesátých natočil novější verzi Václav Hybš s Naďou Urbánkovou. Skladbu mají v repertoáru i Melody Makers Ondřeje Havelky. V roce 2023 se jí ujala také Dája Šimíčková (mimo jiné jedna ze Sester Havelkových) a nazpívala ji na své album Potichoučku. Moravcův milostný text je velmi smutný, ale jak do toho tiše padá ten sníh, působí to vcelku konejšivě…
Když se chumelí tak, že není vidět na krok, je to pořádná divočina. Stejně divoce hraje písničkářka Dagmar Voňková na kytaru v písničce Metelice. Ale nebojte, vánice se přežene a „za chvíli je nebe čisté.“ Metelici Voňková zařadila na album Hostina, které vydal Galén v roce 2017.
Poslyšte píseň o tom, kterak teploměr klesl tak hluboko pod nulu, že mrazu podlehl i otužilý dřevorubec. Původní verze této písničky je stará téměř sto let. V roce 1928 (někdy bývá uváděno 1929) ji napsal americký spisovatel a hudební skladatel James Stevens. V průběhu století si ji vzala do repertoáru celá řádka interpretů včetně Jimmyho Rogerse nebo Johnnyho Cashe. U nás si ji nedávno na své album Nebudu bydlet v Québecu přeložil Jiří Dědeček. Pro Hudební toulky jsem ovšem vybral starší českou verzi, kterou si pro sebe napsal hráč na banjo Honza Bican.
Počasí nám kolikrát dovede spolehlivě pokazit náladu. Ale neklesejme na mysli: „Čas vrátí však zas / Sluneční jas / Na nebe nám.“ Tento optimisticky laděný text napsal Jiří Suchý do hudební komedie Víkend s Krausovou. Hudbu k této semaforské hře složil Ferdinand Havlík. Obsazení kusu bylo velmi komorní: kromě Jiřího Suchého a Jitky Molavcové účinkovala v představení už jen jedna zpěvačka (Olina Patková či Denisa Kubová). Publikum bylo spokojené, neboť mělo ústřední semaforskou dvojici skoro pořád na očích. My si však hleďme poselství písně a nedejme se otrávit. Počasím už vůbec ne.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
