Článek
Přidržela se tak zvířecího motivu, neboť její předloňské album se jmenuje Hejno černejch koček. Rozhodně to však neznamená, že ve svých písňových textech opěvuje krásy přírody. Přináší svoji výpověď o světě a často se zabývá tématy, která hýbou zpravodajstvím. Možná hrozí, že některé písničky kvůli tomu rychle vyčichnou a zůstanou jen kronikou doby. V případě války na Ukrajině si však nemůžeme než přát, aby to bylo co nejdřív.
Je skvělé, že se Kvietah nebojí říct nahlas svůj názor, přestože si tím může některé posluchače znepřátelit. (Nesnášenlivost části společnosti k Ukrajině se bohužel nedá přehlédnout a deska se válkou zaobírá skutečně často.) Budiž tato Magdalenina nebojácnost důkazem poctivosti její práce. Při psaní textů nekalkuluje s poslechovostí, nesnaží se nikomu nevadit a nikde nenarazit – jde si za svým. Za povšimnutí to stojí tím spíš, že patří ke generaci, která se ponejvíce projevuje jako dosti pohodlná a příliš se v ničem neangažuje.
Texty překvapí i vzhledem k muzice. Skladby jsou aranžovány tak, že snadno zapadnou do běžného rádiového vysílání. A – bohužel – od rádia už ani většinou žádné nápadité texty nečekáme, protože bychom se kolikrát pěkně načekali. Takže začne hrát skladba plná zvuků, na jaké jsme už v pop music zvyklí, nic nás nevaruje, když vtom ejhle – je tu sdělení.
Pro část posluchačů může být kamenem úrazu skutečnost, že Magdaleniny texty často kolísají mezi obtížnou pochopitelností a nepochopitelností. Některé písňové vzkazy jsou zašifrované tak, že by s nimi měli pernou práci i pánové z rozvědky. Tu a tam stačí pro pochopení uvědomit si, že Kvietah nezpívá vždycky sama za sebe. Nápovědou mohou být písně napsané v mužském rodě (například Lucie nebo Mami). Autorkou je však vždycky ona, pouze pod textem k písničce Režim je spolupodepsaný Jakub Čermák, který si v ní i zarepoval.
Ve výsledné podobě písní se texty podřizují hudbě, takže třeba hned v úvodní Lince nám Kvietah servíruje některá slova vytahaná jako obnošený svetr. Taky v následujícím Ježíšovi zpívá: „Já se dobřeee znám.“ V případě Ježíše jsou na sebe navíc hudební dílky stavebnice naskládány velmi vachrlatě a písnička se nám tudíž, obrazně řečeno, sype před očima.
Nejchytlavější skladby jsou na desce rozloženy naprosto rovnoměrně: Linka (první), Lucie (pátá) a Mami (devátá). Odcitujme si kousek z Lucie: „Jako táta si vybrat strany / Jako máma se vedle postavit / Jako brácha jít do války.“ Magdalena se vžívá do válečné situace a ptá se: „Lucie, jak milovat a neopouštět?“ To jsou věci, na které se průměrná produkce hudebního průmyslu rozhodně nezmůže.
Digitální podobu alba uzavírá jediná písnička s anglickým textem: Miss U Big Time. Ta se však nevešla na vinyl; na něm se s námi Kvietah loučí skutečným klenotem, skladbou Mami. Průzračnou písničkou, při které si vystačí pouze s klavírem. Slova písně jsou tentokrát jednoduchá, snadno srozumitelná – a funguje to líp než ve všech předešlých případech.
V éteru Magdaleninu tvorbu zatím rozeznáme spíše po hlase než podle charakteristického zvuku jejích skladeb. Síla nahrávek tkví především v textech. Doufejme, že Kvietah nepodlehne tlaku prodejnosti a zůstane při jejich psaní i nadále takto poctivá. Pokud se jí to podaří, máme se na co těšit.
