Článek
Tyto skupiny se na koncertech čas od času doplňují už po několik let, takže to pro ně není nic výjimečného. Zato pro Hudební salon to mimořádná situace byla. Poslední dvojkoncert v Třebíči naposledy odehráli Slávek Janoušek a Luboš Vondrák s Radimem Zenklem a Ondrou Kozákem v listopadu 2023. (Připomeňme, že v letošním roce do města v rámci Hudebního salonu postupně zavítali Folk Team, Malina Brothers a Věra Martinová se skupinou Meritum.)
První část úterního večera patřila pětičlenné kapele Knezaplacení. Protože někdy vystupují pouze ve čtyřech, kytarista Jan Paulík se hned v úvodu zamotal do toho, kolik hudebníků vlastně na pódiu stojí. Od samého začátku se tak dalo vytušit, že bude veselo. A bylo – nejen díky jednomu vtipu o Chucku Norrisovi.
Paulík ohlásil, že budou hrát folk a že to bude především jejich vlastní tvorba. Druhý kytarista Martin Příhoda však později prozradil, že nejraději hrají country, a v programu se objevilo množství výpůjček včetně (coby vzpomínky na Deana Martina) evergreenu Každý jednou velkou lásku potká, tedy Everybody Loves Somebody, zazpívaném částečně česky a částečně „buštěhradskou bulharštinou“.
Jan Paulík vůbec hodně vzpomínal, například na Pavla Bobka, se kterým v minulosti kapela spolupracovala, nebo na Franka Sinatru, se kterým nikoliv, ale kterého měl Bobek moc rád. A taky na Alaina Delona a jeho sako z filmu Kdo nastaví kůži (k čemuž se vázala jedna písnička). Z převzatých skladeb jmenujme ještě třeba Hammondovo It Never Rains in Southern California nebo Rosu na kolejích, kterou si s muzikanty na rozloučenou zazpívali i posluchači. O vlastní repertoár skupiny Knezaplacení však posluchači ochuzeni nebyli, dočkali se kupříkladu písniček Obálka nebo Kočka toulavá.
Kytary Jana Paulíka a Martina Příhody jistila basová kytara Ondřeje Jukla a charakteristickým zvukem ve většině písniček byla flétnová sóla Dany Dufkové. Ve zpěvu se doplňovali kytaristi s Kateřinou Eberlovou, která kromě svého hlasu přispěla do muziky rytmem perkusí a krátce si zahrála i na flétnu.
Po přestávce se na pódiu objevila trampská skupina Pacifik. Zprvu přišli na nezbytnou krátkou zvukovou zkoušku, ale nechybělo mnoho a zkouška se mohla plynule přelít přímo v začátek vystoupení. (Škoda, že toho nevyužili. Bývalo by to bylo mile nečekané zahájení.)
Pacifik, to je značka, která se drží na hudební scéně už od roku 1971. Z původní sestavy s kapelou dosud vystupuje zpěvačka Helena Maršálková. Kapelníkem Pacifiku je kytarista Jan Frühwirt. Jiří Mašek střídá basovou a akustickou kytaru a čtveřici doplňuje zpěvačka a perkusionistka Martina Nová.
Řekli jsme, že skupinu Knezaplacení charakterizuje zvuk flétny. U Pacifiku, jehož hra stojí především na kytaře, musíme charakteristický rys hledat jinde. Je jim vícehlasý zpěv. (Což se ovšem nevylučuje s tím, že pěvecky nejzdařilejší bylo sólové číslo Martiny Nové, písnička Jaro nad Bretaní.)
Celý druhý koncert stál (mimo neustálého rozverného pošťuchování mezi muzikanty) na vzpomínce na ty, kteří se o repertoár Pacifiku zasloužili největší měrou: na Josefa Blažejovského a Tonyho Linharta. V programu se střídaly méně známé písně s největšími hity. Namátkou jmenujme skladby Trubadúr, Mám srdce kovboje, Džínová láska, Zlaté údolí nebo Malý velký muž. Při závěrečných a téměř zlidovělých písničkách Blátivá cesta a Velrybářská výprava se k Pacifiku přidalo i publikum, které se pak s muzikanty rozloučilo ovacemi ve stoje.
Kapely Knezaplacení a Pacifik přivezly do Třebíče radost. A to není málo.
