Článek
Písničky vonící dálkami a připomínající klukovskou dobrodružnou četbu plnou zlatokopecké posedlosti, texty, kterými lůnem přírody protékají řeky a ve kterých se kodrcají staré odřené vlaky, milostná vyznání a brilantně zahrané instrumentálky – tohle všechno mají v repertoáru Malina Brothers.
Tři bratři – Luboš (banjo), Pavel (akustická a elektrická kytara) a Pepa (housle) – přizvali ke spolupráci kontrabasistu ze Spiritual kvintetu Pavla Peroutku a už patnáct let to táhnou hudebním světem společně. Před rokem vydali nové album, které nazvali V peřejích. Skladby z něj tvoří pilíř aktuálního koncertního programu, kterým zároveň slaví půlkulaté výročí spolupráce.
Hrají hlavně vlastní kousky, přičemž každý na nové album přispěl svou troškou do mlýna. Textařsky s Malinovými často spolupracuje Radůza. Autorské věci tu a tam prokládají převzatými skladbami. Takhle došlo například na Flowers on the Wall, kterou hrají líp než původní Statler Brothers. Mimochodem, tuhle country písničku zavlekla Nancy Sinatrová do sfér populární hudby a Jan Fiala ji záhy česky otextoval pro brněnskou zpěvačku Milenu Poláškovou jako Modravý kouř, jenže to už je úplně jiná muzika, která nemá s bluegrassem nic společného.
Ale koukali byste, jaký skvělý bluegrass složil Bedřich Smetana! No dobře, sotva by ho někdy napadlo, co se s jeho Skočnou z Prodané nevěsty bude dít, ale když ji slyšíme v úpravě Luboše Maliny, zdá se, že teprve takhle se Smetanově hudbě dostalo náležité interpretace. (Zájemce o tuto hudební lahůdku odkazuji na album Rychlejší koně z roku 2013.)
Na jedno číslo přizvali na pódium Václava Vacka, třebíčského lékaře, který v osmdesátých letech hrával se skupinou Poutníci. Potom odešel na vojnu a v Poutnících ho vystřídal Luboš Malina. Přebíral a učil se Vackova sóla. Teď se jejich banja sešla ke společné hře. Malinovy napadlo, že by Vacek mohl v kapele zaskakovat, když Luboš nebude mít čas, ale Luboš to zavrhl.
„Václav neumí hrát na klarinet,“ vysvětloval. Sám totiž střídá banjo s kytarou, klarinetem a třeba i s irskou píšťalou – záleží, o co si která skladba koleduje. Taky Pepa Malina na chvíli odložil housle a chopil se akustické kytary. Ovšem sestava, ve které hrají nejčastěji, tedy kombinace houslí, kytary, banja a kontrabasu, je neodolatelná. Je to zvuk, který by snad rozpustil i led v zamrzlých peřejích… Takhle to vypadá, když mají skvělí instrumentalisté šťastnou ruku při výběru repertoáru.
Přídavková Lady Yesterday Kinkyho Friedmana, kterou zpívával i Wabi Daněk, se zdála být ideální zklidňující tečkou za nádherným hudebním večerem. Ale publiku to nestačilo, takže se nakonec rozcházelo obrněné proti chladnému únorovému večeru dalšími dvěma divokými kousky klasického bluegrassu.
