Článek
Dlouhé roky jezdil se svým orchestrem do Třebíče koncertovat Václav Hybš. Na adventních turné ho doprovázely známé osobnosti, a tak se ta vystoupení těšila velké oblibě. Před časem převzal po Hybšovi štafetu Václav Marek a zdálo se, že vše poběží dál v zajetých kolejích. Letos však bylo všechno jinak.
Organizaci předvánočního večera si vzal na starost Jiří Jahoda, houslista Moravského klavírního tria, který pro třebíčské publikum dramaturgicky zajišťuje koncerty Kruhu přátel hudby. Do tohoto cyklu letos zařadil i onu adventní akci. Večery Kruhu přátel hudby obvykle bývají velmi komorní. To tentokrát neplatilo. Do foyer divadelního sálu, kde se obvykle Kruh přátel hudby schází, by se nevešli ani účinkující, ani publikum.
Jahoda pozval do Třebíče velký dechový soubor Vojenské hudby Olomouc Armády České republiky. Když na jeviště přicházeli vojáci se svými hudebními nástroji, připomínalo to scény z filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. Ale zatímco filmoví vojáci byli překvapeni, co to najednou drží v rukách, tihle hned věděli, co mají dělat. Pod dirigentským vedením majora Richarda Czuczora a kapitána Martina Procházky odehráli program nazvaný Filmové Vánoce.
Uniformovaný soubor doplnilo také několik civilistů. Jak muzikantských (například mladá houslistka Adéla Štanclová), tak pěveckých (Michaela Hasalová a Dagmar Křížová). Mužské pěvecké party odzpíval konferenciér večera nadpraporčík Libor Dlouhý. (Tomu nejlépe sedla Žbirkova písnička V slepých uličkách. Dobře však zastoupil i Karla Gotta v písni Jdi za štěstím.)
Z názvu večera je jasné, že v něm převažovaly filmové melodie. (Ano, našly se i výjimky.) Důležité místo v programu měly písně. Ačkoliv zpěváky doprovázel dechový soubor, písničky by se přeci jen neobešly bez doprovodu kláves. A když v písni It Is You z filmu Shrek naplno spustily žestě, zněly tam dokonce poněkud přebytečně.
Pochvalu si vojáci zaslouží za to, že se při sestavování programu neřídili tím, co by u publika nejspíš zabralo nejsnáz – tedy že nevybrali pouze nejslavnější filmové melodie, ale vzpomněli si i na tituly, které nejsou v povědomí diváků zapsány příliš zřetelně. Například na animovaný Polární expres. (Že si na závěr nechali vánoční filmovou klasiku Tři oříšky pro Popelku, příliš překvapivé nebylo.)
Nutno ovšem podotknout, že ze slovního spojení Filmové Vánoce byly zřejmě při volbě skladeb důležitější ty filmy. Kromě té Popelky to většinou nebyly typické vánoční snímky. Pravý opak ovšem platí o přídavku. Ten byl vánoční do morku kostí: Narodil se Kristus Pán. Zpívali skoro všichni, kteří měli volná ústa – Libor Dlouhý, obě zpěvačky i publikum.
Za sebe si dovolím tvrdit, že vystoupení Vojenské hudby Olomouc bylo lepší než loňský koncert orchestru Václava Marka. Čímž nechci říct, že by ten nebyl dobrý. Svou roli možná sehrála i početní převaha – vojáků bylo plné pódium, kdežto Markova kapela je přeci jen o dost menší. A taky aranže pro dechový soubor jsou jiné, než na co je posluchač většinou zvyklý. Byla to vítaná změna.
Jsem rád, že navzdory podobnosti s muzikálem Kdyby tisíc klarinetů se hudební nástroje na konci neproměnily ve zbraně. Vojáci tak mohou svojí muzikou i nadále rozdávat radost. A my můžeme napjatě očekávat, čím nás Městské kulturní středisko Třebíč překvapí za rok při příštím adventním koncertu.
