Článek
Příměr k ošklivým psům byl možná příliš příkrý, ale jak jinak má autor vážně myšlené recenze zaujmout čtenáře? Navíc když má dost dobrý důvod. V přemíře detektivek, které nás přenášejí o staletí zpátky čas od času vykoukne taková, která si tu pozornost plně zaslouží.
František Kalenda jich už pár napsal. Ale teprve novinka Zpověď posledního mnicha si ke mně našla cestu. Odehrává se ve 14. století v zapadlém a chudém klášteře v portugalských horách. Hlavní postava, otec Berenger, sem utekl před svým životem, minulostí a problémy. Stará se o zdejší knihovnu a také o zdraví přítomných bratrů. Nalezl zde tak skutečný domov a klid, po kterém tolik toužil. Přijdou ale Velikonoce roku 1322 a minulost klepe na brány skromného kláštera. A klepe mocně, velmi tvrdě. Celý příběh začne vraždou nedalekého poustevníka. A protože jsme v žánru historické detektivky, rozhodně to není vražda poslední.
Od tohoto žánru jako čtenář neočekávám, že mě bude vzdělávat. Když ale dostanu do ruky knihu, která kromě zábavy otevírá (například) historická témata, jsem raději. Kalenda si před psaním této knihy očividně udělal poctivou rešerši a na knize to je vidět. Celou dobu máte silný pocit, že tam jste. Tam - v drsných horách, kde se život s člověkem nemaže. Čtrnácté století tu je se vším všudy. S duchovním rozměrem života, s venkovskými povídačkami, s drsným přístupem ke světu. Necelých 200 stran je tak akorát na to, abyste se do světa, který autor předložil, stihli ponořit. František Kalenda píše velmi působivě, takže nepotřebuje dlouhé popisy prostředí. Stačí pár vět a vy víte, co se kolem vás odehrává. Prostředí kláštera, jeho okolí i historické souvislosti příběhu popisuje střídmě, nebojím se napsat zkratkovitě.
Autor píše velmi čtivě, a tak mě může krátký rozsah knihy docela mrzet. Měl možnost rozvinout některá naznačená témata, i přidat na popisu okolí. Vznikla by delší kniha, kterou by si čtenář užíval o něco déle. Byla by to ale určitě lepší kniha, než jakou je Zpověď posledního mnicha? To si upřímně nemyslím. Takhle vznikla velmi čtivá jednohubka, která potěší každého příznivce žánru. Posledních několik desítek stránek už je doslova za odměnu. Všechny naznačené linky se spojí do velkolepého finále.
Co knize odpouštím? Některé scény, které nepůsobily příliš věrohodně. Vždycky říkám, že jsem raději, když příběh voní vzrušením, než když působí mdle faktickou nudou. František Kalenda se, podle mě, nedopustil žádného výrazného přešlapu, ale rýpající čtenář může zvlášť o jedné důležité scéně pochybovat.
Zpověď posledního mnicha je bezpochyby skvělý tip pro všechny, kteří mají historickou detektivku rádi. Je to kniha extrémně čtivá a díky skvěle popsanému prostředí také podmanivá. Vydalo ji nakladatelství Bourdon.
