Článek
To ale samozřejmě samo o sobě nezaručuje kvalitu. Jeho nejnovější detektivka se jmenuje Kandidáti na vraha a opět se ponořil do prostředí pražské židovské obce.
Koktejl namíchal skutečně pečlivě: Milostné vztahy, politika, dávná tajemství – z toho všeho už nejeden autor detektivního žánru ukoval poctivou a velmi dobrou detektivku. Ostatně, jednu takovou už napsal i pan Eidler: Jeho kniha z roku 2015 Na šábes se nevraždí má v určitých aspektech zápletku podobnou.
Jak se mu tedy povedla ta nejnovější?
Kromě zajímavého příběhu autor potřebuje další věci, bez kterých nemůže uspět. Potřebuje umět vyprávět tak, aby čtenáře neuspal. Zajímavé slovní obraty, plynulost textu nebo postupně budované napětí.
V knize Kandidáti na vraha bohužel napětí prakticky chybí. Ještě dvacet stránek před koncem čtenář netuší, kdo je vrah a nezná ani motiv, přestože z určitých náznaků motiv začíná pomalu vystupovat. Člověk by čekal, že od velezkušeného autora detektivek dostane lepší porci napětí.
Podobné výhrady mám k plynulosti textu. Dialogy postav jsou napsané velmi uměle, takže čas od času jsem měl sto chutí vykřiknout: Ale takhle nikdo nemluví!
Nicméně, kritizovat je snadné, ale zajímavější je všímat si, co může být na knize zajímavé. Dnešní doba přímo volá po snadném čtení – tedy po knihách, které nás odtrhnou od starostí a přinesou odpočinek. Těmto nárokům kniha Petra Eidlera dokonale vyhovuje. Nenáročná oddechovka na víkend, když člověk potřebuje vypnout po náročném týdnu. Kniha na dovolenou, kterou vám pak nebude líto nechat někde v knihobudce.
Co knize velmi pomáhá je atraktivní prostředí pražské židovské obce a historický motiv. Ocenil bych nicméně, kdyby právě tento motiv byl propracovanější a podrobněji rozepsaný.
Pokud ale chcete knihu na ukrácení dlouhé chvíle, Kandidáti na vraždu jsou dobrá volba. Jen nečekejte nic dalšího.
