Článek
Ten příběh mnou skutečně zamával. Ve zkratce: Popisuje příběh mladého muže, který byl v dětství sexuálně zneužívaný svým oddílovým vedoucím. Člověkem, který pro něj byl kamarád, nebo dokonce snad mohou použít i slovo přítel.
Podobné příběhy jsou vždy otřesné, ale někdy z nich může vzejít něco pozitivního. Tomáš Paprštein, který je onou obětí, se rozhodl, že zkusí ze své otřesné zkušenosti vykřesat podobnou jiskřičku naděje. Založil tak spolek Klubovna naděje a sepsal stejnojmennou knihu.
V ní najdete mnohem víc než jen popis autentického příběhu. Je doplněný o pohled odborníků, kteří díky své praxi dovedou doplnit další pohled a přidat praktické rady, jak podobné situace zvládat.
Někdo by mohl namítnout: Nechce si autor jen udělat jméno díky svému prožitku? Už jsem na internetu podobné ohlasy zaznamenal, ale musím to striktně odmítnout. Tomášovi Papršteinovi by nepochybně bylo lépe, kdyby světla zájmu nebyla zrovna nasvícena jeho směrem. Pochopil ale, že když už společnost nedovedla pomoci jemu, může on pomoct společnosti.
Ta kniha je napsaná citlivě, a přitom silně útočí na čtenářovu odolnost. Někdy máme tendenci zavírat oči, protože nechceme být konfrontováni s realitou. Číst jeho příběh si žádá hodně velkou odvahu. Odvahu připustit si, že podobné příběhy možná vidíme ve svém okolí a jsme vůči nim slepí. Nebo se raději díváme jiným směrem.
V knize Klubovna naděje není jen příběh Tomáše Papršteina, ale i dalších dvou žen. Také ony byly v dětství zneužívané. Jsou tam příběhy pedofilů a tak dál. Prostě, kniha je velmi komplexní a maximálně užitečná pro pochopení celého problému.
Je citlivé říct, jak se mi kniha líbila. Nelíbilo se mi, že musela vzniknout. Nelíbilo se mi, co jsem tam četl. Ale mimořádným způsobem se mi líbí, jak celé téma autor pojal a co všechno do knihy dostal. Kéž by už nikdy žádná taková nemusela vzniknout.
O knize se více dozvíte přímo na stránkách spolku Klubovna naděje, kde najdete další informace o jejich činnosti.
