Článek
Znal jsem ji jako úspěšnou majitelku knižního nakladatelství, ale o jejích spisovatelských ambicích jsem nevěděl. Vůbec jsem neměl tušení, že už v té době pracuje na svém životním díle.
Nikoho z vás, kdo čtete tuto recenzi, asi nepřekvapí, že se mi Šikmý kostel líbil. On se totiž líbil skoro všem, kdo tu knihu četli. Ke dni psaní této recenze má na Databázi knih zhruba 6 700 hodnocení a průměrné hodnocení 92 %. Na české poměry fascinující číslo.
O to více fascinující, když si uvědomíte, že šlo o debut. Debut nečekaný, o to více ale silný a nesmazatelný. Historický román zasazený do česko-polského pohraničí na přelomu 19. a 20. století. Příběh nás provedl osudy lidí, kterým do života vstupovaly dějiny, důlní neštěstí a politické a národnostní turbulence. Své životy často neměli úplně v rukou a museli se vyrovnat s tím, co se děje kolem nich.
Karin Lednická si vybrala několik postav, na jejich cestách (převážně) 20. stoletím ukázala to, co jsme o tomto regionu pravděpodobně nevěděli. Česko-polské třenice, specifická podoba utrpení za 2. světové války, život ovlivněný důlní katastrofou (a zdaleka ne jednou)… Je toho hodně, co Lednická nasvítila a vrátila do povědomí společnosti.
Třetí díl Šikmého kostela tuto cestu uzavírá, a to obdobím 1945-1961. Opět je to mozaika příběhů, lidských osudů a historických událostí. A nejen to: Je to dokonalá pointa předchozích dvou dílů.
Opět v příběhu popisuje události, o kterých se v hodinách dějepisu nic moc nedozvíte. Například monstrproces s lidmi, na které komunistická zvůle hodila vinu za důlní neštěstí (rok 1952). Ve školních osnovách asi najdeme zmínku o měnové reformě z roku 1953, ale Karin Lednická na konkrétních příkladech ukazuje její bestialitu, krutost a zvárcenost. Píše také likvidaci duchovních. Pátera Toufara známe skoro všichni, ale znáte Leopolda Biłka nebo Ludvíka Sobka? I jejich osudy Lednická vrací na světlo.
Ale také ukazuje malé příběhy lidí, kteří často museli volit mezi srdcem a rozumem. Třeba taková Ženka – pamatujete si ji z druhého dílu? Ta musí řešit, jak se vyrovnat s následky některých svých rozhodnutí z minulosti. Nebo Halka, ta má také své tajemství, se kterým musí žít. Jsou to tyto příběhy, které otevírají oči. Jsou to příběhy úžasných lidí, kteří se ničím neprovinili, ale přesto na ně dopadla tíha doby a režimu. Jistě – stále se pohybujeme na ploše románu. Ale románu, za jehož vznikem je obrovská práce v archivech a nekonečné rozhovory s pamětníky.
Díky tomu nám děj připomíná, jak rychle se po roce 1945 začal měnit svět. Jak se křivily páteře, utahovaly šrouby společnosti a pod zářivými hesly o budování se ničilo. A ničily se nejen lidské osudy (a těch nebylo věru málo), ale také celá města. Respektive v tomto případě jedno nádherné město: Stará Karvinná. Popis jeho úpadku je jedno z nejbolavějších míst celé knihy.
Karin Lednická se ani ve finále své trilogie nevzdává připomínat bolavé místo moravskoslezského regionu: národnostní třenice, které na obou stranách sporu nejsou dodnes úplně zapomenuté. Opět přináší řadu otázek, na které ale všechny odpovědi nepřináší. Po dočtení v člověku zůstanou a musí si na ně odpověď najít sám. Mnohokrát jsem během čtení odbíhal na internet, protože jsem si chtěl najít doplňující informace o postavách a místech z knihy. Podobně jako v případě dokumentárního románu Životice Lednická svou knihou pomáhá doplnit dílky mozaiky do chybějící vitráže. Některé osudy jsou popsané v příloze na konci – a já si myslím, že pár z nich by si zasloužilo svou vlastní knihu. Podobně, jako je kniha Životice.
Opět (a nemohu se tomu vyhnout) chci u knihy Karin Lednické vyzdvihnout čtivost. Bývá oblíbené cliché napsat, že „knihu nemůžete odložit“. Na málokterou knihu to ale platí tolik, jako na Šikmý kostel 3. Se svými postavami se loučí opravdu ve velkém stylu. Je to kniha o síle, ale také o selhání. V ději se pochopitelně nevyhnula politice, protože ta byla v tomto období klíčová pro lidské životy. Lednická s ní ale šetří právě tak akorát, aby jí tam nebylo ani málo, ani mnoho. Je až ohromující sledovat, jak skvěle umí Lednická vyprávět. Čtenář je díky jejímu umění vtažen do děje tak moc, že postavy vidí před sebou. Nechce je opustit, nechce se jich vzdát. Ve správnou chvíli autorka přinese zvrat, který nečekáte. Nebo určitou událost (třeba shromáždění v parku Zdeňka Nejedlého, na kterém vystoupil prokurátor Eichler) popíše tak barvitě, až se dech tají. Vím, že jsem v této recenzi nekritický. Jenže, tady prostě není co kritizovat. Šikmý kostel 3 je jako symfonická báseň, kde má každá nota své místo, a kde jednotlivé maličkosti vytvořily fascinující dílo.
Ale je tu jedna otázka, která je po dočtení nejpalčivější: Co dalšího si od Karin Lednické přečteme? Protože svým psaním si vybojovala přední místo v českém literárním pelotonu. A s tím jsou spojená i očekávání nás čtenářů. Naváže na osudy postav ze Šikmého kostela? Přijde s úplně novou látkou? Upřímně řečeno nevím, a Karin Lednické se na to ptát nechci, protože také chci být překvapený. Ale byl bych opravdu velmi, velmi zklamaný, kdyby to byla její poslední kniha. Byla by to velká škoda.
Shrnutí:
Šikmý kostel 3 je opět výborný historický román, který si vás získá silnými příběhy, poutavým dějem a skvělým stylem autorky. Pokud máte rádi historické romány s trochou politiky a lidských dramat, Šikmý kostel 3 vás zaručeně nezklame.
