Článek
V případě Stříbrného kouzelníka od Jindřicha Manna dvojnásobná. Tato kniha je totiž malý knižní šperk.
Jméno Mann mě v hodinách češtiny dost děsilo. Věděl jsem, že bych si měl něco od Thomase Manna přečíst, ale tak dlouho jsem to oddaloval, až jsem na to docela zapomněl. Co jsem ale nevěděl je, že tento německý držitel Nobelovy ceny za literaturu má svého literárního dědice: Jindřicha Manna. A že píše skvěle. Teď už to, po dočtení jeho posledního románu Stříbrný kouzelník, vím.
Rodinné kořeny Jindřicha Manna jsou ale literárně mnohem více zajímavé. Již zmíněný Thomas Mann byl jeho prastrýc. Děd byl další velikán – Heinrich Mann. Tím ale nekončíme: Jindřich Mann je syn českého spisovatele Ludvíka Aškenazyho. S takovým rodokmenem zkráta a dobře máte našlápnuto do velkého světa literatury.
Jindřich Mann svou krev rozhodně nezapře. V češtině mu vyšlo už několik knih, Stříbrný kouzelník je třetí kniha v pořadí. Jak se mu povedlo navázat na slavné dědictví?
Stříbrný kouzelník jsou vlastně dva příběhy (dvě novely), které si vyslechne lékařka Rebeka. Oba jsou navíc spojené postavou herce René Zahradníka, který patřil mezi předválečné filmové superstar. Okouzlil i maminku hrdiny prvního vyprávění – Tomáše. Ten strávil válku v úkrytu a za dramatických okolností utekl do Izraele.
Hrdinou druhé novely, kterou autor nazval Perský princ, je mladík Jindra Bihály. Také jeho život ovlivní René – Jindra se totiž zamiluje do dívky Sofie, která Reného označuje za svého skorootce. Uteče do Západního Berlína a už tam zůstane.
Stříbrný kouzelník je, jak jsem stručným naznačením děje ukázal, kronika našich nedávných dějin (respektive jejich krátkého úseku). Tím vlastně v české literatuře moc nevybočuje, protože podobných knih bychom našli několik.
Čím ale rozhodně vybočuje je autorův styl. Je naprosto hypnotický, jako by pravým smyslem knihy nebylo vyprávět příběh, ale přinést čtenáři požitek ze slov a vět. Jindřich Mann si hraje s větnou skladbou a melodie jeho slov je prostě fantastická. Určitým způsobem to brzdí při čtení, protože některé věty si chcete přečíst znovu, abyste si vychutnali jejich půvab.
V době, kdy autoři vycházejí vstříc potřebě psát jednoduše, aby se to snadno četlo jde Jindřich Mann proti tomuto směru. Možná se tím vzdal ambice napsat stotisícový bestseller, o kterém byste našli stovky příspěvků na Instagramu. Ale nevzdal svou ambici napsat skvělou knihu plnou jazykové nádhery.
A to se mu povedlo a to je přesně ten důvod, proč by tato kniha neměla zapadnout.
