Tomáš Holý a Jak dostat tatínka do polepšovny

Před vlastním natáčením měli takový rychlokurz lezení na skály. S profesionálními horolezci. Asi po týdnu přijela Marie Poledňáková.

Filmové mamince Janě Preissové se před prázdninami narodil druhý syn. Bylo to domluvené tak, že od začátku prázdnin budou točit záběry bez maminky, hlavně ty ve skalách. Jana přijede po šestinedělí, to je v polovině července. Na natáčení bydleli přímo na Hrubé Skále. To zařídila Marie Poledňáková. Chtěla, aby se Jana cítila na natáčení co nejlépe.

Začaly prázdniny a s nimi i natáčení. Jenže spolu s tím začalo pršet. Tohle léto vůbec bylo dost deštivé a teplo taky nic moc.

Propršelo skoro celých 14 dní. V takovém počasí se nedá točit. A na skály se nesmí lézt. Pak se počasí umoudřilo. Když přijela Jana, nebyl natočený ani metr filmu.

První klapky filmu jsou ten večerní příjezd na chalupu. Marie Poledňáková chce natočit tyhle záběry v měkkém večerním světle, dříve, než se setmí. Ještě záběr na dvoře, kde Tomáš říká

„Vidíš Beníku, tohle bude asi můj děda.“

Pes Beník je tentokrát pes skriptky filmu a jmenuje se Cley.

Ráno je zle. Marie Poledňáková měla radost, že se počasí konečně umoudřilo. Tak se brouzdala bosá v trávě a teď má angínu jako hrom. A horečku. Filmování má zpoždění skoro 14 dní, kvůli počasí. A jestli teď bude paní režisérka ležet v posteli, tak hrozí, že film nestihnou dokončit do Vánoc. Rozhodla se proto, že angínu přechodí. Ploužila se po place jako duch.

Tomáš každé ráno v autobusu bavil všechny přítomné. Seděl vždycky na tom sklápěcím sedadle vedle řidiče, určeném pro průvodce. A celou cestu nedal mikrofon z ruky. Vždy to začalo zprávami, jaké bude dnes počasí. Následovaly podrobné události předchozího natáčecího dne. V nich sám sebe tituloval detektiv Colombo, stejně jako ve filmu.

Hned na jeden z následujících dní byl naplánován jeden z nejakčnějších záběrů z celého filmu. Maminka je nachytá na skále a Tomáš bude slaňovat. Na place budou všichni, herci i horolezci.

Pod skálou vždy stála připravená sanitka. Takový je předpis, u podobných záběrů musí být první pomoc. Když doktor ze sanitky viděl, v jakém je Marie Poledňáková stavu, tak jí vytřel krk jódem. Jako na vojně. Po tom se její angína konečně dala na ústup.

Lezení šlo Tomášovi docela dobře. Pochopitelně, že když slaňuje dolů, tak malá postavička, která nahoře drží červené jistící lano není František Němec, ale profesionální horolezec.

Vrcholový záběr nahoře na Dračím zubu se točil na vyhlídce u Lvíčka, kam se dá dojít normálně po cestě. Stojí za návštěvu.

Za pár dní nastala další komplikace a zdržení. Točil se zrovna záběr, ve kterém Tomáš pod skálou rozmotává lano a prozpěvuje si. Tatínek je nahoře, deset nebo patnáct metrů nad ním. Houkne na něj, aby nechal těch árií a povolil mu lano. Pak udělá krok stranou a přehmátne si.

„Stop, dobrý. Sjedeme to raději ještě jednou.“

Někdy se stane, že v laboratoři záběr zničí. Proto se ve filmu točí téměř všechno aspoň dvakrát. Aby bylo pak ve střižně z čeho vybírat. Dokonce i ten záběr, kde pošťák potká vodníka a spadne i s motorkou do rybníka, se točil několikrát. K velké radosti pana Nárožného.

Opakují záběr. Tatínek na něj houkne, udělá krok stranou a přehmátne si.

„Stop.“

A v tom se to stalo. Než kameraman stačil vypnout kameru, Františkovi Němcovi zůstal kámen v ruce. A letěl dolů. Samozřejmě, že byl jištěný profesionálním horolezcem. Ten zbrzdil jeho pád, takže na zem dopadl mnohonásobně pomaleji, než kdyby padal volným pádem. Asi jako když skočíte ze zídky, nebo ze zvýšenýho přízemí.

Jenže dole na té skále byl takový výběžek, takové předskalí. Tomáš v jednom záběru tam na něm také stojí.

Zkrátka, dopadl na to předskalí a nějak si o něj zkroutil nohu pod sebe. Měl roztržené kalhoty na zadku a odřenou ruku. On ten pískovec je docela drsný. Když se po chvíli vzpamatoval, postavil se a začal postupně kulhat. Ještě, že tu byla ta sanitka. Doktor ho prohlédl a řekl, že má parádní výron kotníku. A že si ho raději vezme do nemocnice na rentgen.

Když sanitka s Františkem Němcem odjížděla, děda, pan Karlík povídá

„Neměli bysme mu do nemocnice poslat nějaký buchty?“

„A kterou, pane Karlík? Tu blonďatou, nebo tu brunetu?“

odpověděl Tomáš. Takovou měl povahu. Dokázal bavit své okolí, dá se říct, i za kritické situace.

Jenže v té nemocnici si ho nechali. Ležel tři dny s nohou na kladce. A Marie Poledňáková určitě tu noc nespala. Probděla ji nad technickým scénářem. Musela seřadit všechny tatínkovy záběry. Od těch kde jen sedí nebo stojí, po ty, kde běhá a poponáší maminku.

První záběry natočené po téhle nehodě jsou ty, kde sedí na stromě, kde lítají pohlavky. Na plac přijela sanitka, z ní vylezl František Němec a zarecitoval Polednici:

„O berličkách, hnáty křivé, pod plachetkou osobnost.“

a mával vesele berlemi. Legrace to ale nebyla. Do koruny obrovského dubu ho štáb musel vytáhnout kladkostrojem.

Pokud jste opravdu pozorní, tak si všimnete, že v některých záběrech sotva stojí na nohou a kulhá. Třeba na chodbě chalupy, když Tomáš přiběhne z podkroví a on strčí hlavu do kýblu s vodou. Nebo, když ho jedou zachránit pod Dračí zub.

Na chalupě bylo úplně všechno, co potřebovali. Jediné, co tam nebylo, byla pumpa. Architekt nechal na zahradě vykopat jámu a do ní dal menší sud na vodu. A na něj pak přivezl repliku staré pumpy z Barrandova.

Ten den bylo počasí nic moc, a ten záběr se točil po setmění, takže bylo docela chladno. Marie Poledňáková požádala štáb, aby ohřívali vodu.

Tomáš stojí pod pumpou, děda pumpuje. Voda je příjemně teplá. Jenže, jak se ta teplá voda setká s chladným vzduchem, vzniká pára. Když štáb viděl, jak z Tomáše stoupá pára, začali se chechtat. To se mu moc líbilo. Vůbec se mu odtamtud nechtělo. František Němec ho musel násilím odtrhnout od pumpy a odtáhnout do kuchyně. Tam ho Jana Preissová zabalila do deky, aby nenastydnul.

Do kuchyně vstoupila paní režisérka a řekla

„Neboj, za chvíli se to bude opakovat“.

Tomáš se rozzářil. Moc se těšil na opakování záběru. To ale netušil, že teplou vodu vyměnili za úplně ledovou.

Tomáš stojí znovu pod pumpou, děda pumpuje. Čekal zase tu krásně teplou vodu, ale najednou vychrstla šíleně ledová. Hrozně se leknul. Na moment ztuhnul jako socha a nevěděl, jestli má brečet, nebo se smát. Najednou se začal hystericky smát. Celé to trvalo asi půl minuty a už byl zase s Janou v kuchyni, zabalený do deky.

Od poloviny srpna točí Tomáš souběžně s Polepšovnou ještě jeden film, Na pytlácké stezce. Někdy točí dopoledne v Českém ráji, a v podvečer na Šumavě. Natáčení obou filmů se mu asi z poloviny překrývalo.

Jednou toho bylo na něj bylo nějak moc a vsadil se s Marií Poledňákovou, že ho nerozesměje. Když se pak rozjela kamera, tak Marie Poledňáková vzala syrové vejce, co bylo na stole a rozkřápnula ho o hlavu pana Karlíka. Tomáš z toho dostal takový záchvat smíchu, že málem ani nemohl říct svou větu

„Stejně jseš frajer tati, žes to nevzdal. Ty jseš prostě celej já!“

Poslední natáčení mimo Prahu je cesta na prázdniny na kolech. Je to na Vysočině, nedaleko chalupy Marie Poledňákové. Tam je i malá oslava před návratem do Prahy.

Natáčení končí v Praze, v půlce září. Jako poslední se natáčejí záběry v ateliéru, jejich pražský byt. A záběry před školou.

Natáčení Na pytlácké stezce končí v půlce října. Úvodními záběry filmu. Děti si v poslední den školy jdou jen tak na lehko pro vysvědčení. Je říjen a třesou se zimou.

Premiéra Jak dostat tatínka do polepšovny je na Štědrý den, přesně rok po premiéře Jak vytrhnout velrybě stoličku.

Oba filmy Marie Poledňákové mají naprosto unikátní sledovanost.

Na první se dívalo 87 procent všech domácností, které mají televizor. Na druhý díl dokonce 89 procent. Jde tedy o nejsledovanější pořady v dějinách televizního vysílání u nás. Něco, o čem si v Hollywoodu můžou nechat jen zdát.

Pokračování…

Zdroj: Tomáš Holý - Jak jsem točil filmy (vlastní kniha autora)

Autorem úvodní fotografie je Jaroslava Vošmiková (použito se svolením)