Článek
Je podvečer 17. 11. 1989. Na pražském Albertově se začínají scházet studenti. Ještě neví, co se toho večera stane. Že někteří z nich dostanou policejní výprask.
Tomáš Holý je studentem posledního ročníku právnické fakulty Univerzity Karlovy. Od filmového světa se už nadobro odstřihl. Už několik měsíců chodí se zpěvačkou Lucií Bílou. Seznámil je Tomášův spolužák z gymplu. Na konci léta.
Milovníky bulváru musím ale zklamat. Žádné orgie v bytě pronajatém od Vondráčkové se nekonaly. Tomáš až do konce života bydlí u mámy. To jen bulvár si vymýšlí. Sama Lucie mi k tomu řekla:
„Chodili jsme spolu spíš jako dobří kamarádi než jako blázniví milenci. A uměli jsme si být vzácní. Tomáše jsem třeba týden neviděla. Potom přišel, řekl nějakou moudrost a já byla šťastná.“
Revoluční večeře
Toho večera, když došlo k bitce na Národní třídě, byl Tomáš s mámou na večeři u babičky a dědy v Jungmannce. Domů odjeli krátce před tím, než na Národní dorazilo čelo studentského průvodu.
Studenti dorazí na Národní třídu. Přestože ta demonstrace byla povolená, pořádkové jednotky zatlačí studenty do kouta a začnou je bít. Student, který průvod vedl, ve skutečnosti agent StB, který byl na akci nasazen, aby jí monitoroval, omdlí. Ač školený agent, psychicky nezvládl tu bitku a sesypal se na zem.
Někteří studenti uvidí tělo ležící na zemi. Jeho přenos do sanitky a její rychlý odjezd. Vyloží si to jako rychlé odklízení zabitého studenta. Pohár přetekl, začíná revoluce.
Máme holý ruce
Druhý den se u nich doma v Nuslích začínají scházet otlučení kamarádi. Když se Tomáš dozví, co se to předchozího večera na Národní stalo, tak ze své sbírky militarií vyhrabal starý gumový pendrek. Příchozí oběti policejního násilí pak u dveří vítá s pendrekem v ruce a s prohlášením, že máme holý ruce. S důrazem na slovo holý.
„Tomáš byl absolutní rebel a recesista. Jednou jsem před ním řekla, že ani nemám jeho fotku. Vytáhl občanku, vyrval z ní fotku a dal mi jí.“, říká Lucie.
Tomáš Holý, fotka vytržená z občanky
Amerika
Když se v prosinci 1989 otevřely hranice, Tomáš zašel za babičkou. Ta mu ukládala peníze z těch jeho malých filmových honorářů na vkladní knížku. Peníze vyberou a Tomáš je dá strejdovi Janovi. Tomu, co dělal rekvizitáře na Barrandově a tehdy přivedl Tomáše na natáčení Marečku, podejte mi pero!
„Ať Honza konečně vidí tu vytouženou Ameriku“, říká.
Takový byl Tomáš.
Kolik brali herci?
Tady musím udělat odbočku o tom, kolik vlastně v době Tomášovy aktivní kariéry brali herci. Tak tedy, dětští herci brali 120 korun za celý natáčecí den. A dospělí 280 korun. Neherci brali 75 a komparz 50 korun za celý den na place. A víc ani ň. Víc jedině, pokud to podepsal ředitel čs. filmu osobně. A ten to pochopitelně podepsal jen velmi výjimečně. Hraní ve filmu tehdy nebylo nic výnosného.
Zlatá mládež? Ne, 1+1
Tvrzení o tom, že Tomáš byl představitelem tzv. zlaté mládeže, která se opíjí na diskotékách je tedy dosti nadnesené a hodné blbce. Obsah té spořitelní knížky po několika letech filmování jen mírně převyšuje cenu letenky do USA.
Bydleli v malém bytě 1+1. Ten byt trochu připomínal filmový byt z Jak vytrhnout velrybě stoličku. Jedna větší místnost, kde se vařilo, koukalo na televizi i spalo. K tomu menší pokojík, ve kterém původně bydlela Tomášova prababička z tátovy strany. Ta později umřela a ten pokoj pak byl Tomášovo království. K tomu koupelna ze záchodem.
Strejda Jan tedy odletěl do Los Angeles a viděl Hollywood. A Lucie upletla Tomášovi v rekordním čase tří dní trojbarevný svetr k Vánocům.
Tím, jak se v listopadu 1989 stávkovalo a demonstrovalo, bylo všechno kolem školy asi o měsíc opožděné. Zkoušky, které se normálně dělají o pololetí se tentokrát dělaly až na rozmezí února a března.
Fáma o smrti
Tomášův bratranec z Bezdědovic u Blatné je na vojně v Praze. Nastoupil k útvaru v Ruzyni. Na společné cimře diskutují kolegové vojáci o tom, že se zabil Tomáš Holý, bývalá dětská hvězda. Píšou to v nějakých novinách. Vyděsil se. Vždyť spolu o víkendu mluvili. Letěl k telefonu a volal k Holým. Zvedl to Tomáš.
„Nic mi není, to je nějaká fáma. Za týden se uvidíme. Teď něco mám, v týdnu jedu s kamarády na chalupu, budem tam asi do neděle, ale pak se sejdem a s někým tě seznámím.“
Není pochyb, s kým chtěl Tomáš bratrance seznámit. S Luckou. Kdo stojí za tou fámou? Pochopitelně bulvár. Tomáš tam v té fámě měl zahynout v autě, úplně opilý. Kdo tenhle nesmysl vymyslel se už dnes vypátrat nedá.
Prodloužený víkend
Studenti tedy mají po zkouškách a v Praze jsou zrovna jarní prázdniny. Rozhodli se, že si udělají prodloužený víkend. Od čtvrtka 8. března do neděle. Na chalupě jednoho z Tomášových kamarádů, v Polevsku, blízko Nového Boru. Z Prahy odjížděli tak v pět odpoledne, na místě jsou za soumraku. Jeli několika auty. Tomáš neřídí. Veze ho jeden z kamarádů. Na chalupě ale není jídlo, tak se rozhodnou, že půjdou na večeři do nedaleké hospody na rozcestí.
S hospodským se domluví, že si tam můžou vzít vlastní muziku. Magneťák. Tomáš se nabídne, že pro něj na chalupu zajde. Jeden z kamarádů mu hodí klíčky od jejich červené Škody 120. Aby nemusel s tou těžkou obludou šlapat pěšky. Tomáš tedy jde pěšky na chalupu pro magnetofon a kazety, hodí je na zadní sedadlo a přiveze k hospodě. Klíčky od auta strčí do kapsy a zapomene na ně. Navečeří se a k jídlu si dá pivo.
Auto
Později si na klíčky vzpomene a rozhodne se, že se s kamarádem pojedou projet. Ke Kytlici a zpátky.
Vyjeli na kopec, který je na půl cesty mezi oběma vesnicemi. Byla hrozná tma a vlezlé počasí. Byla to hloupost. Tomáš otočí auto a vracejí se zpátky. Je tam hrozný sklon. Asi jako na Žižkově, v ulici U Rajské zahrady, v její horní části. Tomáš chce před předposlední zatáčkou přibrzdit. A paradoxně to ho stojí život. Během toho brzdného manévru auto uklouzne a jde do přetáčivého smyku. Na ten byly Š120 docela citlivé. A narazí bokem do stromu. Přímo středním sloupkem, na kterém jsou zadní dveře. Sloupek se promáčkl a Tomáš dostal šílenou ránu z boku. Kamarád je na tom dobře. Pár odřenin, natržené obočí… Tomáš má zlomený vaz. Je mrtvý dřív, než se to auto zastaví. Nejspíš vůbec nic necítil. Do nemocnice v Novém Boru ho nedopravila sanitka, ale náhodný řidič, který jel kolem a zastavil.
Všechno ostatní si vymyslel bulvár. Čelní náraz, zaříznuté pásy, spolujezdce letícího skrz sklo, zastavování krvácení igelitem. Smrt v sanitce. Nic z toho nebylo.
Ona ta nehoda je víc o nesprávném rozhodnutí, než o alkoholu. Jet se projet touhle silnicí, večer, počátkem března. To prostě nebyl ten nejlepší nápad. Každý člověk, i ten nejinteligentnější, udělá někdy v životě pořádnou botu. A u Tomáše se to zrovna takhle vymstilo.
Po několika měsících se strejda Jan vrací z Ameriky. Z letiště jede rovnou do Nuslí, aby Tomášovi a jeho mamince dal dárky. A utrpěl šok, ze kterého se už úplně nevzpamatoval… Ta nehoda pořádně zamíchala životy a zdravotním stavem několika lidí.
Útoky bulváru
A bulvár si dál pindá své nesmysly. Bez ohledu na to, kolika lidem tím ublíží. Každým rokem je upozorňuju na to, že to není pravda. A zase to zveřejní. To už není neznalost, ani lidská blbost, to už je vyloženě úmyslný trestný čin, jak říkají právníci. Chtělo by to nějaký právní bič a tím je prásknout přes prsty.
Autor článku byl jednou dokonce svědkem toho, jak na jedné vzpomínkové akci přistoupili redaktoři z bulvárního plátku k tatínkovi Tomáše a uprostřed místnosti plné lidí se ho zeptali, „Jaký to byl pocit, když jste se dozvěděl…“ Jistě domyslíte, na co se ptali. Byl tam tehdy se mnou jeden bývalý dětský herec, jeden z těch kluků z Prázdnin pro psa, a ten vůbec nechtěl věřit tomu, co slyší.
A nejen bulvár. Najdou se i jednotlivci, kteří tvrdí, jak Tomáš objížděl diskotéky v okolí (Nového Boru a okolí) a opíjel se tam. Není to pravda. Nikdy tam na žádné takové akci nebyl. Ani opilý, ani střízlivý.
Až budete sedat za volant, vzpomeňte si prosím na Tomáše…
Odkazy na ostatní části vyprávění:
Hledám pamětníky, kteří mají osobní vzpomínku na Tomáše Holého, nebo nějaký materiál s ním, například fotografii, nebo zvukový záznam. Pokud o něčem víte, napište mi. Historky a materiály s Tomášem jednak sbírám, a pak mi také jde o jejich zachování dříve, než zmizí ze světa spolu s těmi pamětníky.
Zdroj: Vlastní kniha autora (Tomáš Holý: Jak jsem točil filmy)
