Článek
Ministerstvo vedené Adamem Vojtěchem pracuje od jara letošního roku na novele zákona o specifických zdravotních službách. Nejpodstatnější změnou, kterou do ní zakomponovalo, je umožnění umělého oplodnění ženám bez partnera, jehož souhlas dosud potřebují a který je pak považován za otce dítěte.
Novela má za sebou připomínkové řízení, které ukázalo, že dost resortů ve vládě s ní příliš nesouhlasí. Zejména se bojí nárůstu počtu samoživitelek, dopadů na děti a také právních dopadů, protože u nás je dárcovství spermií anonymní, zatímco děti mají právo znát svůj původ. Nejostřeji proti změně vystoupilo ministerstvo práce a sociálních věcí, které vede člen Církve bratrské Aleš Juchelka.
Ministerstvo zdravotnictví však námitky ostatních resortů nezastavily, naopak se k nim vyjádřilo a připravuje novelu k předložení vládě. Způsob, jakým Vojtěchův úřad na připomínky reaguje, je přitom eticky děsivý a šokujícím způsobem progresivistický.
Jedna z nejzásadnějších připomínek k novele se týkala toho, že z umělého oplodnění žen bez partnera dělá způsob, jak řešit reprodukční přání matky, a nejde tak o léčbu neplodnosti.
Podle Českého rozhlasu, který se sledování tohoto tématu věnuje z našich tradičních médií asi nejvíce, reagovalo ministerstvo zdravotnictví argumentací, která neuvěřitelným způsobem vychyluje rovnováhu práv v trojici matka, otec, dítě.
„Absenci mužského partnera lze z tohoto pohledu tedy chápat jako objektivní překážku přirozené reprodukce, jejíž překonání je v moderní medicíně legitimním účelem asistované reprodukce,“ uvedlo ministerstvo zdravotnictví.
V etické rovině se tak Vojtěchův úřad posunuje k tomu, že pokud někdo nemá partnera, má nárok nebo právo na umělé oplodnění.
„Žena bez partnera je z přístupu k asistované reprodukci vyloučena pouze z důvodu absence mužského partnera, přestože může splňovat všechny ostatní předpoklady pro rodičovství. Rozšířením přístupu dojde k posílení principu rovnosti a nediskriminace,“ uvedlo ministerstvo také.
U každého etického principu je dobré se podívat, kam až může vést a jak pak může být praktikován v nejvyhrocenějších situacích. A tady se vlastně říká, že pokud žena nemá partnera, bylo by odepření umělého oplodnění její diskriminací.
Jenže pak se nabízí otázka, zda je pro muže, který nemá partnerku, diskriminující, že si nemá jak pořídit dítě. Respektive zda stát pro zajištění práv takového muže vezme nějakou ženu a donutí ji, aby mu porodila dítě.
Nebo z opačného soudku – pokud je tedy žena bez partnera diskriminována tím, že ho nemá, a stát jí má umožnit umělé oplodnění, co nastane, pokud nebude nikdo z mužů dávat sperma do spermabanky? Bude stát vybírat muže, které bude k dárcovství nutit, aby ženě splnil její nárok?
Že lidstvo čekají takové možnosti a otázky kvůli pokrokům reprodukční medicíny, předpověděl už na začátku třicátých let minulého století anglický spisovatel Aldous Huxley a napsal o tom knihu, která u nás vyšla pod názvem Konec civilizace. Podle ní si jednou budeme vybírat třeba i pohlaví dítěte nebo barvu vlasů a očí.
Argumentace ministerstva zdravotnictví nás ke světu, kde se reprodukční přání řídí narcistním, hedonistickým individualismem, výrazně posunuje. A navíc nás vzdaluje od toho, že reprodukční práva by se měla týkat vyváženě všech tří členů rodiny.
Na počátku tedy jen dvou. Otce a matky. Podle etických principů prosazovaných ministerstvem zdravotnictví má však být otec degradován na pouhého dárce. A přijde o povinnost potomka živit a vychovávat, což se dítěte nějak dotkne.
Dítě má totiž i při klasickém způsobu vzniku rodiny tu smůlu, že dokud se nenarodí a nevyroste, nemá se jak ke svým zájmům vyjádřit. Jeho možné budoucí zájmy by tak měl hájit stát, protože ten je garantem péče o dítě.
Jenže podle novely stát řeší v klasickém trojúhelníku matka, otec, dítě jen zájem jednoho z nich.
Ono je tedy otázkou už to, zda je pro všechny tři dobře, že se na ně díváme jako na tři individuality a řešíme jen jejich zájmy, a ne to, že by měli být primárně spojeni vztahy, a ne právy. City a vztahy se však zákonem upravovat nedají a nikdo k nim nemůže být nucen.
Každopádně je dobré si uvědomit, že zatímco dříve jsme se na reprodukci dívali jako na chvíli, kdy vzniká rodina, nyní se posunujeme k tomu, že řešíme jen otázku vzniku rodičovství jednoho člověka. Mezi tím je velký rozdíl v tom, že dítě a partner pak nejsou jen předmětem něčího individualistického zájmu.
Z politického hlediska přitom dosud není moc jasné, proč ministerstvo zdravotnictví tak vehementně novelu protlačuje, i když ve vládě vyvolává odpor a voliči ANO budou spíše odpůrci podobných progresivistických argumentací v duchu woke hnutí.
Podle informací, které přinesl Český rozhlas, může za novelou stát zájem premiéra Andreje Babiše, protože vlastní síť reprodukčních klinik. Otázkou pak je, zda mu jeho voliči odpustí i to, že kvůli zisku takto rozvrací tradiční pohled na vznik rodiny…
Tomáš František Přibyl, novinář
Sérii textů, které Český rozhlas k tématu přinesl, najdete na: https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/umele-oplodneni
