Článek
Mumraj na palubě Západu jako by měl až apokalyptický nádech. Zažíváme nepříjemnou depresivní chvíli, a nutit se v takovém okamžiku k pohledu do hlubiny všech našich potíží, se jeví jako volání po ještě větší depresi.
Racionálně filozofické rozebírání problémů nám přitom přestává v chaosu různých zájmů pomáhat. Kromě toho, že v nemorálních časech je plné moralizování, zabředává také příliš do detailů. A přestává mít proto šanci stvořit nový narativ pro novou dobu.
Západ jako jeho nejznámější výtvor
Možná kvůli tomu musíme začít znovu sahat po archetypálních příbězích. Jejich připomínání a omílání dokola má výhodu ve větší srozumitelnosti napříč společnostmi, kulturami i věky. Západ má takový příběh ve vzniku, plavbě a zániku Titaniku.
Ta událost má všechny atributy našeho věku a proto ji lze velmi snadno zpracovat jako mýtus. Je naprosto fascinující, a proto v ní musí být něco zásadního. Ta loď přeci jen byla největším tehdejším symbolem vrcholného stádia Západu, kterým je globalizace.
K tomu je potřeba přičíst, že dnešní Západ na palubu naložil pět základních idejí charakterizujících jeho věk. Jsou to utopie o dokonalosti společnosti tvořené právy jednotlivce a právním státem, utopie o dokonalosti všelidové demokracie, kapitalismu a volnosti jednotlivce. A vše pluje na přesvědčení o tom, že úspěch nám zajistí věda a technika.
Lidská pýcha čišela z každého nýtu
Už jméno té lodi říká, že Titanik byl především produktem utopismu, který počítá s tím, že díky vědcům a inženýrům nastolíme neporazitelnou a nezastavitelnou civilizaci. Jen taková víra může uvažovat o strojích, které člověk sestrojí, jako o titánských.
Na stavbu Titaniku přitom padlo obrovské množství neobnovitelných surovin, které zcela bez užitku skončily na dně oceánu. A spotřebovávání planety (uhlí) tu loď i pohánělo. Tak jako celou západní civilizaci.
Cílem tohoto plýtvání a spotřebovávání nebylo nic menšího, než prožít úchvatný a luxusní zážitek při porážce přírody. Touhou po takových zážitcích je Západ prorostlý doslova do morku kostí.
Systémové a lidské chyby na každém kroku
Domyslet si, že má Titanik daleko k dokonalosti a nepotopitelnosti, přitom bylo snadné už v době jeho stavby. Kormidlo měl vzhledem k celkové velikosti malé, a šlo tak o nemotorného obra, který se rozhodně neměl pokoušet o závod mezi ledovci.
Chyběla mu pátrací světla a nýtování jeho plátů bylo prováděno často ručně místo hydraulicky. Nemluvě o tom, že už tehdy mělo konstruktérům dojít, že vodotěsné přepážky měly být na lodi vyšší a posádka měla vědět, že manévr, který zvolila před nárazem (nařízení zpětného chodu), zatáčení zpomalí.
Když se k tomu připočtou chyby lidského faktoru, jako byl příliš severní kurz, košová hlídka bez dalekohledů, vysoká rychlost v oblasti plné ledovců a hlavně nepředávání hlášení o ledovcových polích od okolních lodí na můstek, těžko vše mohlo dopadnout jinak.
Na věčné časy a nikdy jinak
Dnešní Západ jako by začínal být vědeckotechnickým utopismem unaven. Navíc se zdá, jako by tempo přinášení zásadnějších vědeckých objevů zpomalilo. K tomu už je jasně patrné, že varování před dopady přílišného používání výdobytků vědy a techniky na naše myšlení, lze mít za prokázaná.
Od lidí jako byl Orwell, Huxley, Bradbury nebo ve filmech jako je Terminátor a Matrix zazněla věrohodná varování před opravdu nebezpečnými dopady používání techniky na lidské společnosti i jednotlivce.
Přesto nelze čekat, že bychom víru ve vědu a techniku opustili. Jsou to jejich výsledky, které pohání ekonomiku Západu. Blahobyt nám dávno zajišťují hlavně stroje poháněné energií vzniklou především spotřebováváním planety, a ne lidská práce.
Zhřešili jsme nebo jsme neuvažovali racionálně?
V debatě o tom, co určuje následky našich činů, se Západ pohybuje tradičně mezi dvěma protikladnými výklady. Buď je to něco vyššího od metafyzických zákonitostí přes osud až po bohy, anebo jde o otázku dokonalosti našeho poznání a ovládání materiálního světa.
Je přitom dobré si uvědomit, že ani jeden z těchto výkladů světa není věcí nezpochybnitelného vědění, ale víry. Ve vesmíru prostě nebyl nalezen šutr, na kterém by zespoda bylo vyryto: Made by God. Ale i důkaz o tom, že existuje pouze fyzický svět a vesmír nemá důvod vzniku, chybí.
Toho, co porušujeme, pokud uvažujeme o světě řízeném bohy nebo metafyzickými principy, může být celá řada. Důvodem potopení jedné luxusní lodi/zničení chrámu (řečeno biblickou terminologií) mohlo být to, že místo toho, abychom žili v souladu s přírodou, snažíme se ji porazit.
Také se chováme bohorovně, což nemají bohové rádi a určitě milujeme mamon víc než bohy a principy. Jsme sobci, kteří vykrádají budoucnost planety a dalších generací, hodně narcistně věříme ve svou neomylnost. Prostě zneužíváme svobodu volby, kterou jsme dostali a která není naší zásluhou.
Ale i ve světě, kde se počítá pouze s fyzickou realitou spoutanou přírodními procesy a zákonitostmi, je nabídka našich prohřešků nemalá. Říká nám potopení nepotopitelného a titánského výtvoru lidstva, že ve skutečnosti nelze vše a zcela poznat vědecky a vyřešit technicky?
Je vůbec možné matematicky pracovat s nepředvídatelností svobodných rozhodnutí, která člověk dělá? Sečtou se nakonec všechny pravděpodobnosti tak, že se Západ nárazu do ledovce nevyhne? Nebo jde jen o to, že lidstvo jednoduše nemá pro vytvoření vědeckotechnického ráje schopnosti a je jedno, jak výkonné stroje si sestrojíme na pomoc?
Budoucnost je záhada, ale jednou nastane
Množství výkladů jednoduchého příběhu je rájem pro prorocké předpovědi. Které proroctví nakonec bude mít pravdu, ukáže až budoucnost. Čekat ale až na ni, a nepřemýšlet o tom, na čem to plujeme, zavání velkou hloupostí.
Jen přemýšlením lze totiž objevit nové cesty, které mohou být pravdivější, mohou vést dál a nemusí skončit dalším zničením chrámu. Neustálý pohyb vpřed a touha po větší a větší rychlosti takovému zamyšlení na Titaniku bránily.
Je jistě pravdou, že věda a technika nedaly Západu jen negativní a zbytečné věci. Role, jakou sehrály u zlepšení výsledků například v zemědělství nebo zdravotnictví, byla neuvěřitelně pozitivní. Proto nejde o to je nepoužívat, ale přemýšlet k čemu, a zda ony vládnou nám, nebo mi jim.
Zatím se zdá, že jsme více v jejich vleku, než abychom díky nim byli lepšími lidmi. A naprostou většinu úsilí, zdrojů, vynálezů a techniky k bohulibým účelům prostě nevyužíváme…
# Tomáš František Přibyl, novinář
