Článek
Mandelstein je na výsost česko-rakouské místo. Leží nad společnou hranící asi sto padesát metrů od ní na území Rakouska. Nabízí nádhernou vyhlídku na jižní Čechy a je součástí Zeleného pásu Evropy. Jde se k němu po zážitkové stezce, ale hlavně je to místo, které chce vést k zamyšlení o česko-rakouských vztazích nejen kvůli poválečnému odsunu, který se tu připomíná.
Mandelstein leží v nádherné krajině Novohradských hor s jasně zelenými loukami, jehličnatými lesy a křišťálově čistým vzduchem. Sahá do nadmořské výšky 847 metrů. Při cestě autem jen asi kilometr za Novými Hrady překročíte hranici a dojedete podél ní po chvilce do obce Heinrischs bei Weitra. V ní můžete zaparkovat a vydat se k Mandelsteinu pěšky nebo odbočíte na hlavní křižovatce doprava a po úzké cestě vinoucí se po lukách a pak lesem dojedete až k parkovišti nedaleko vyhlídky.
Dál musíte po svých po šest set metrů dlouhé lesní stezce. Na území přírodní památky, kterou Mandelstein je, vstupujete branou mezi velkými žulovými balvany s ocelovou kopretinou. Stezka nevede do žádného prudkého kopce – line se lesem mezi břízami a borovicemi kolem žulových balvanů. A je dobře vyšlapaná. Čeká vás na ni několik zastavení s informačními tabulemi, lavičky pro odpočinek, ale také třeba Klangbaum – zvukový strom, ve kterém si můžete zahrát na několik nástrojů.
Podloží hor tu tvoří hlavně žula. Ta je zde velmi bohatá na křemen, a proto velmi tvrdá. Dokonce tak, že místní lidé se někdy častují označením „žulová palice“. Žula podléhá erozi a vytváří při tom ohromné bloky. Geologové jim říkají žokovité balvany. O zdejších balvanech se říkávalo, že si s nimi kdysi hrávali obři a že balvany podobné siluetou lidem, představují ďábla. Ten měl na skalách také ve vzteku zanechat otisky svých zubů. Pro některé lidi je Mandelstein výjimečné a takzvaně energetické místo.
Stezka vede k vyhlídce i borůvčím a kolem dřevěného kříže, který byl obnoven před pěti lety. Na konci stezky vás pak čeká řada pamětních cedulí – jedna je věnována i Anežce České a pak už následuje nádherná vyhlídka na Nové Hrady, Borovany, známou Dobrou Vodu ale i na Třeboňskou pánev či až k Temelínu, Kleti nebo až k Šumavě. Pro příchozí je tu připraven i dalekohled.
Skončit u toho, že Mandelstein je pouhou vyhlídkou, by bylo málo. Je to také místo, které je součástí takzvaného Zeleného pásu Evropy. To je pás dlouhý dvanáct a půl tisíce kilometrů táhnoucí se od severu Skandinávie k Baltu, do střední Evropy a pak až k Jadranu, a nakonec až k Černému moři podél bývalé hranice oddělující tehdejší komunistické státy od zbytku Evropy. Kolem ní se vytvořil pás národních parků a jinak chráněných míst. Podél česko-rakouské hranice do něj patří třeba i národní parky Podyjí nebo Donau-Auen.
Mandelstein je však také „horou touhy“. Toto přízvisko dostal po odsunu po druhé světové válce. V tomto kraji se říká, že někteří z těch, kteří museli z tehdejšího Československa odejít po vydání Benešových dekretů, se sem chodili i denně dívat s nostalgií do staré vlasti. Spolek vysídlených Klemens tu proto postavil oltář, který odsun připomíná a každý rok v srpnu tu organizuje setkání.
I proto se tu píše hodně o přírodě na obou stranách hranice, kterou už dnes netvoří dráty a je volně průchodná. Nebo o tom, co je pro oba sousedské národy typické – třeba silné zaměření na zemědělství a lesnictví nebo chov ryb a láska k pivu. Ostatně ve vrcholném středověku spojovaly Čechy a Rakušany i svatby na královské úrovni.
Na informačních tabulích se tu rovněž zve k zastavení a společné vzpomínce. Nikdo tu Čechy z ničeho neobviňuje a nikdo tu neobviňuje z ničeho ani odsunuté a Rakušany. Otázka historických vin se tu neřeší. Asi proto, že Mandelstein chce být místem setkání, ale také proto, že od druhé světové války už uplynulo tolik let. Historické události a křivdy je dobré nezapomínat, ale ne jimi stále žít…
# Tomáš František Přibyl, novinář
