Článek
Začátek imaginárního oficiálního vládního prohlášení státu Izrael k neetickému a antisemitky laděnému hraní fotbalu ze strany fotbalistů Ajax Amsterdam.
Dne 7. listopadu v rámci evropské ligy se stalo něco odpudivého. Fotbalový tým Ajax Amsterdam porazil izraelský klub Maccabi Tel Aviv. Prohra židovského týmu však nepařila k těm obyčejným, nýbrž byla natolik drtivá, že po sobě zanechala antisemitskou pachuť. Nizozemci deklasovali tým z našeho bývalého hlavního města, jež světu předstíralo, jak jsme sekulární, doslova rozdílem třídy. Do naší izraelské branky nastříleli nikoli o gól či o dva více, ale rovnou pět branek.
Ale ani rozdíl pěti branek nebyl hráčům Ajaxu dost. Jejich koloniální eurocentrická přezíravost vůči našemu bombastickému týmu vyvrcholila tím, že po pěti vstřelených brankách nám nedopřáli ani jeden gól útěchy. Tady končí sranda, tedy začíná politika. Debakl těchto rozměrů je nelidský a musí mít politické konsekvence. Tak nevypadá střet mezi rovnými, ale konflikt mezi nerovnými.
Mírnější výsledek okolo 4:1 by byl také na pováženou, přesto bychom ho ještě zkousli. Avšak jedna, druhá, pak třetí, a nakonec čtvrtá a pátá branka, versus žádná branka? Přemýšleli kanonýři Ajaxu, co vlastně dělají, než rozvlnili naši síť popáté? Copak si ten náš manšaft z Tel Avivu nezasloužil slušnější zacházení? Copak zapomínáme, v jakých časech žijeme? Vždyť dnes za každým rohem číhají antisemité.
Koukněme se třeba tam nahoru na budovu Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu. Tam právě padlo „antisemitské rozhodnutí“, které „se rovná modernímu Dreyfusovu procesu,“ jak správně podotkl náš vážený ministerský předseda. Náš velký ministr pro národní odolnost Jicchak Wasserlauf označil s nebetyčnou výstižností tyto zatykače na pana premiéra a pana ministra obrany za „antisemitské obvinění všech občanů Izraele“. Neméně přesný byl ministr bydlení Jicchak Goldknopf, který má v gesci bohem oštemplovanou výstavbu na Západním břehu pro naše hrdiny, kteří bývají neprávem antisemity označováni za teroristy. Zcela jasně a konkrétně prohlásil: „Prostě antisemitismus, vždycky antisemitismus,“ a do toho citoval verš z knihy Numeri, který popisuje Židy jako „lid, který žije sám a není počítán mezi národy“. Vše shrnul prezident Isaac Herzog: rozhodnutí Mezinárodního trestního tribunálu znamená „temný den pro spravedlnost [a] lidskost“.
Tady jasně vidíme, že se vracíme do doby Dreyfusovy aféry. Jak v tomto kontextu máme fotbalovou prohru pět ku úplné nule chápat? Jak navíc po sedmém říjnu máme s takovou dehumanizací naložit? Nemáme jinou možnost než ji plně odsoudit jako další příklad celosvětové vlny antisemitismu, která se z Gazy přelila až na rovinu docela obyčejné kopané.
Když už nic, tak antisemitismus na trávníku alespoň zastínil ono roztomilé předzápasové skotačení našich ožralých fanoušků Maccabi, kteří na záznamu odpalují světlice a ohňostroje, skandují hebrejsky „olé, olé, ať vyhrají IDF [Izraelské obranné síly], na Araby se vysereme“, přičemž do toho vítězoslavně pokřikují, že v Gaze už „nezůstaly žádné děti“. Kdo by se na pozdější oběti antisemitského hraní fotbalu vůbec mohl v této souvislosti zlobit? Snad jedině nějaký antisemita.
Konec imaginárního oficiálního vládního prohlášení státu Izrael k neetickému a antisemitky laděnému hraní fotbalu ze strany fotbalistů Ajax Amsterdam.
Nyní, po seznámení s tímto vládním stanoviskem, si klademe otázku: Je antisemitismus Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu stejně neopodstatněný a účelově vykonstruovaný jako údajný antisemitismus hráčů Ajaxu Amsterdam?
K rozhodnutí dopomůže, když připomeneme vtip rozšířený po první světové válce, který Hannah Arendtová zmiňuje ve své monumentální knize Původy totalitarismu:
Jeden antisemita prohlásil, že válku způsobili Židé. Druhý na to odpověděl: „Ano, Židé a cyklisté.“ První se udiveně zeptal: „Proč cyklisté?“ A druhý odvětil: „A proč Židé?“
Převedeme-li tento vtip do současnosti, tedy do éry po holokaustu a vzniku státu Izrael, mohl by znít následovně: Jeden Izraelec prohlásí, že Mezinárodní trestní tribunál je antisemitský. Druhý odpoví: „Ano, Mezinárodní trestní tribunál a fotbalisté Ajaxu Amsterdam.“ Izraelec se překvapeně zeptá: „Proč fotbalisté Ajaxu Amsterdam?“ Na to druhý odvětí: „A proč Mezinárodní trestní tribunál?“
