Článek
Dovolujeme Izraeli na smrt palestinských civilistů říkat bez skrupulí „ale“, avšak na smrt izraelských civilistů je zakázáno tímto slovíčkem reagovat. Smrt izraelských občanů nemá právo být ospravedlňována vyšším účelem, zatímco smrt palestinských civilistů takto legitimizována být může.
Smrt Palestinců se tolik nepočítá. Chápeme ji přinejlepším jako politováníhodné, avšak nevyhnutelné zlo, bez kterého by nebylo možné dosáhnout vyššího dobra v podobě zničení terorismu.
Proč je však na straně druhé zakázáno vykupovat smrt izraelských civilistů pozdějším vznikem suverénního palestinského státu? Odkud ta jednostranná zaujatost? Odkud ten dvojí metr? Nemá v tom prsty zapřený rasismus? Popřípadě potlačený a následně na muslimy freudovsky přenesený antisemitismus?
Námitka, že odporný teroristický útok Hamásu ze sedmého října nijak nepřispěl právu Palestinců na sebeurčení, se ovšem zdá pravdivá. Palestince sedmý říjen možná skutečně ani o píď nepřiblížil vyššímu účelu, tedy něčemu, co by zpětně smrt necelých 1200 Izraelců omluvilo.
Přesto je tato námitka hloupá, protože jejím kontextem je izraelská válka proti Hamásu, která je zjevně kontraproduktivní. Ani ona nikam nevede. Izrael ani o píď neposunula k vyššímu cíli žít v bezpečí a bez strachu z terorismu.
Pravý opak se jí podařil! Až se jednou Izraelci dozvědí, co s Gazou provedli, což doposud moc nevědí, a až se nad tím zamyslí, přirozeně dostanou strach z palestinské odplaty. Snad abychom jim popřáli hodně štěstí do života sešněrovaného strachem z terorismu. Ačkoli se teroristické činy dějí pouze občas, strach z nich trvá nepřetržitě.
Dalo by se logicky argumentovat, že teprve pokud by Izraelci vyvraždili Palestince do posledního novorozence, mohl by jejich strach z teroristické odplaty pominout. Avšak kdo jiný než Izrael by neměl podceňovat mezinárodní solidaritu s oběťmi genocidy. Strach z teroristického nebezpečí by nejspíše přečkal i anihilaci všech Palestinců. Ani když Benjamin Netanjahu realizuje svůj velký sen o velkém Izraeli a pozře všechno území mezi řekou a mořem, jeho země se nebude cítit v bezpečí.
Ačkoli válečné, respektive teroristické, počínání obou stran konfliktu nikam nevede a obě jednání jsou zjevně kontraproduktivní, dovolujeme Izraeli omlouvat smrt Palestinců vyšším účelem. Uzavření příměří je dokladem toho, že válka nikam nevedla a byla zbytečná. Takže zbytečná byla i smrt přinejmenším padesáti tisíc civilistů a slovy těžko přenositelné utrpení zbylých dvou miliónů přeživších. Proč tedy jednostranně dáváme Izraelcům právo se zaklínat vyšším dobrem v podobě vítězství nad terorismem?
