Článek
Naše spanilá solidarita s Izraelem má i svou kladnou stránku. Znemožňuje debatovat o tom, zda Izrael páchá na Palestinském národě genocidu, případně etnickou čistku, anebo vůbec cokoli špatného. Poděkujme si, že neztrácíme čas diskuzí, která je docela kontraproduktivní.
Proč licitovat nad tím, zda se Izrael dopouští nebo nedopouští genocidy. Jaký to má význam ve světle toho, co Izrael každý den v pásu Gazy, respektive na Západním břehu podniká. Co na tom záleží, zda izraelské činy budou či nebudou klasifikovány jako genocida? Jak nepatřičná polemika v kontextu katastrofy.
Řekněme, že za nějakých deset nebo dvacet let „přispěchá“ Mezinárodní trestní tribunál s rozsudkem, že srovnání Gazy se zemí byla genocida. Změní se tím něco na polehčující okolnosti, že se jednalo o genocidu v sebeobraně? Nikoli. Genocida v sebeobraně se nebude počítat jako opravdová genocida a tuto omluvenku nikdo nebude nikdy přehodnocovat.
Tomu bude odpovídat i vítězný výklad dějin: Sedmý říjen postavil Izrael před hotovou věc. Neměl jinou možnost než se začít usilovně vojensky bránit. Na kolemjdoucí utrpení dvou miliónů lidí (sic!) se dějiny ptát nebudou. Dějinám nezáleží na vedlejších okolnostech. Dějiny musí někdo napsat, v jehož zájmu bude lidské utrpení zohlednit. Kdo k němu přihlédne? Snad jedna poznámka pod čarou. Tak kruté jsou dějiny. Krutější než samotný Izrael.
Dobře je míněné úsilí, které chce Izraeli přihoršit, aby si dějiny zapamatovaly, co Palestinskému lidu provedl. Co mu způsobil. Kolik životů utýral k smrti. Kolika životům sebral skutečnost. Ale úsilí zaškatulkovat izraelské činy do přihrádky „genocida“ je přesto poněkud kontraproduktivní.
Rozpor pojmu genocidy spočívá v tom, že soustředí pozornost na identitu samotného pachatele, na jeho jáství, neboť se ptá po jeho záměru, ale touto snahou pachatele korunovat na „čiré zlo“ odklání pozornost od toho, co konkrétně spáchal.
Kdo chce dělat z Izraele genocidní stát, naznačuje, že má Izrael záměr vyhladit nebo vyhladovět nebo odsunout palestinský národ. Ale tím vzniká ona otázka po tom, kdo může mít tak zlý záměr? Snad nějaký nelida, protože člověk tak zlý záměr mít nemůže.
Na základě očerňovaná jeho samotné identity se Izrael cítí dotčený a ublížený. Osočuje z antisemitismu ty, kteří mu předhazují genocidu. Tím šikovně vráží klín do řad kritiků izraelského počínání. Rozpůlená kritika je dost oslabená na to, aby Izrael mohl dál pokračovat v tom, co dělá. Pokud Izrael nese přímou zodpovědnost za své činy, pak jeho kritici nesou zodpovědnost nepřímou.
