Článek
A přece se s teroristy vyjednává. Celá ta válka byla zjevně k ničemu. Kladla si za cíl zničit teroristickou skupinu Hamás, ale ta přežila. Uzavření příměří s teroristy znamená přežití teroristů. Jaké fiasko pro Izrael. Mezinárodní blamáž. Trapas náboženských rozměrů.
Právě do Izraele si celý svět promítal naději, že díky neutuchající rozhodnosti a pevnému přesvědčení válku proti terorismu jen tak nevzdá. A i on to vzdal. Snažil se, co mu síly stačily, nutno dodat, ale prohrál. Jaká škoda. Mohl skoncovat s terorismem jednou provždy, ale vyměkl. Od státního náboženství Izraele jsem měl vyšší očekávání.
Ale nesmíme klesat na mysli. Zanedlouho určitě vystřelí nějaká ovdovělá palestinská matka, která přišla jako Čapkova Matka o posledního syna, nějakou raketu na svaté území svaté země Izrael. A kdyby po ruce žádnou nenašla, izraelská vláda jí nějakou pošle.
Až se tak stane a muslimská raketa znesvětí svaté území Izraele, jeho vláda využije příležitosti. Příměří poruší, protože ho už porušila palestinská matka. Takže klid zbraní neplatí a celý válečný kolotoč může začít nanovo. Sláva! Tentokrát opravdu naposledy.
Počet budov srovnaných se zemí nebude tentokrát přes šedesát procent, ale přes devadesát procent. Na Gazu tentokrát nespadne pět hirošimských megatun, ale deset. Počet zabitých žurnalistů nebude padesát, ale dvě stě. Počet z provozu vyřazených humanitárních pracovníků nebude přes sto, ale přes půl tisíce. Co nejde silou, jde přece ještě větší silou. To dá rozum. Protože v síle je síla a v hlavě bramboračka!
