Článek
„Vše je politické“ prohlašují některé plakáty vyvěšené na univerzitních nástěnkách. Kdo se tváří nadstranicky, je potom podvodník. Za fíkovým listem neutrality nestydatě ukrývá určitou politickou pozici. Nemají ale zvláště vědecké obory pěstované v univerzitním prostředí být apolitické?
Především matematiku nebo geometrii je nepřirozené podezřívat z hájení skrytých politických zájmů. Je součet obsahů čtverců sestrojenými nad odvěsnami u pravoúhlého trojúhelníka rovnající se obsahu čtverce sestrojeného nad přeponou levicový anebo pravicový? Když sečteme dva plus dva s výsledkem čtyři, stáváme se politicky progresivní anebo konzervativní?
Jistý spolek nazývající se Realistická energetika a ekologie byl v jednom článku věnovaném Zelenému údělu pro Evropu a vysokým cenám energie označen přívlastkem konzervativní. Zjevně proto, že zelenou tranzici obecně považovanou za pokrokovou odmítá pro její nerealističnost.
Uvažujme ale následující: co kdyby se Evropa náhodou probrala a za každým vysázeným větrníkem viděla krok vzad a ne vpřed? Pak by sdružení Realistická energetika a ekologie bylo náhle oslavováno a pokládáno za avantgardu, která v časech toho nejhlubšího zeleného temna a popírání fyzikálních zákonů zůstala věrna Renému Descartovi, podle něhož bůh není taková potvora, aby nás podváděl v tom, že dva plus dva jsou čtyři.
Lze ale vůbec docílit toho, aby si údajní konzervativci prohodili společenské role s pokrokáři? Aby k záměně rolí mohlo dojít, musela by mezi oběma politickými tábory existovat nějaká neutrální půda. Obě strany by musely uznávat nějakou autoritu jako nestranného soudce, který rozhodne jejich vzájemné spory.
Na vykonávání této soudní funkce, nejen v rozepřích ohledně energetiky, se však velmi dobře hodí právě matematika. Proto ale na počítání v desítkové soustavě nesmí být spatřováno nic stranického a politicky zaujatého.
Každý sám za sebe si může uvědomit, že umí počítat, a že proto nemusí věřit žádným zeleným vizím Evropské unie, dokud si je sám početně – alespoň řádově – neověří pomocí vlastního rozumu bez vedení nějakého zasvěceného „experta“. Lidé ochotni sčítat a násobit a zároveň připraveni odhalit své početní postupy – a nikoli pouhé výsledky – pohledu druhého by tak k sobě mohli najít cestu. Jejich shoda na tom, že jedna plus jedna jsou dva, by mohla pomoci sjednotit společnost, kterou rozděluje přesvědčení, že vše je politické.
Zacvičování se v matematice pak přináší konkrétní výsledky. Dopad počítání na podobu zelené tranzice vystihl fyzik David MacKay těmito slovy: „Nechápejte mě prosím špatně: nesnažím se být projaderný. Jenom jsem pro aritmetiku.“
