Článek
Greenpeace uvízla v minulosti a nepřekročila práh jednadvacátého století. Tolik odsudek ze strany mladé aktivistické skupinky Replanet, která světoznámým zeleným dinosaurům vytýká, že chtějí hnát k soudu rozhodnutí EU zařadit jádro mezi zelené zdroje energie. Jedno z výstižných hesel jejich kampaně vůči Greenpeace zní, že „budoucnost nemůžete napájet nadějí“.
Čím se taková živoucí fosilie prozradí? Aby bylo vidět, že zamrzla v čase, stačí na ni zatlačit otázkou, zda má v poslední instanci raději uhlí nebo jádro. Možná tuší, že co bylo cool v šedesátkách nebo sedmdesátkách, je o půl století později jen a jen trapné. Avšak nemůže si pomoci, takže nakonec odpoví, že přece jenom lepší volbou je uhlí. Proč? Protože uhlí a vůbec všechna ostatní fosilní paliva představují jen fyzické zlo, kdežto jádro je zlo přímo metafyzických rozměrů.
Uhlobaroni si mnou ruce. Milují jádro za to, že na sebe upoutává pozornost zelených pohrobků minulosti, kteří nejsou našimi současníky. Okupují sice stejný prostor, takže jsou nám prostorově blízko, ale z hlediska času v naší přítomnosti rozhodně nežijí. Nevychází z tvrdé empirie a neřídí se neúprosnými statistikami namířenými do minulosti, nýbrž raději mají své vyumělkované modely, kterými opodstatňují svou naději.
Podle všeho si neumí ani spočíst, že pětkrát nula je nula, stejně jako pětsetkrát nula je zase nula. Tudíž horní limit instalované kapacity ve slunci pro danou zemi by měl maximálně vystačit k pokrytí letní spotřeby klimatizací. Anebo navýsost zavádějícím způsobem používají průměrnou hodnotu spočítanou pro dlouhé – zpravidla jednoroční – období, přestože – anebo protože – tím krásně zakryjí denní, týdenní a sezonní rozdíly ve výrobě elektrické energie z občasných zdrojů.
Avšak zelené hrátky s matematikou jsou pardonovány, protože bojují proti metafyzickému zlu, které vyzařují jaderné elektrárny. Zlo je tak omračující, že zelená hlava zapomene i na malou násobilku. Není s to ani zhodnotit statistická data otevřená dokořán obyčejnému zdravému rozumu. Metafyzické zlo rozemílá její soudnost. Působí, jako když znenadání nastane zatmění slunce. V ten okamžik veškerý mentální pohyb trne hrůzou a bředne. Jedním z projevů této mentální koroze je legendární čtyřicet let starý výrok průkopníka energetické tranzice Amory Lovinse z ekologické organizace Přátelé Země: „Podle mě by bylo téměř katastrofou, kdybychom objevili zdroj čisté, levné a hojné energie, protože co bychom s ní dělali“ (cit dle Welt.de).
Odtud pramení duchovní zpoždění za realitou, které aktivisté z Replanet předhazují Greenpeace. A to stále narůstá, protože běh světa retardéry objíždí. Až opozdilec zjistí, že je louda, na kterého všichni čekají, nastane to, čemu se říká revoluce, tedy synchronizace ducha a reality, subjektivna a objektivna.
