Článek
Zní to možná paradoxně, ale realitu někdy pocítíme jako střep v oku teprve až v momentě, když se zeptáme, co by se stalo kdyby. Za touto otázkou se totiž nemusí hned skrývat očekávaný úprk od nesnesitelné reality, nýbrž odvážný pokus zakusit realitu plnými doušky v jejích nejnechutnějších rozměrech.
Pokud by čistě hypoteticky předseda izraelské vlády Benjamin Netanjahu zítra ukončil speciální vojenskou operaci v Gaze, co by se mu tak asi stalo? Šel by do vězení? Byl by nenáviděn celým světem za to, že dvěma miliónům lidí zničil podmínky k životu? K ničemu takovému by nedošlo!
Palestinské životy se totiž nepočítají, nýbrž sčítají. Palestinci nemají stát, který by si mohl jejich smrt brát osobně. Palestinské ztráty nejsou skutečné ztráty, nýbrž vedlejší ztráty, protože za nimi ční vůle zničit teroristy, kterou lze pokaždé navzdory nejotřesnějším vedlejším účinkům pojmout bez jakéhokoli omezení jako dobrou. I kdyby Izrael při boji proti Hamásu pozabíjel všechny Palestince, přesto by se to stěží dalo pokládat za genocidu, protože vůle Izraele byla dobrá a sledovala úctyhodný cíl.
Jak opakovaně upozorňuje Bassem Youssef ve svých interview, premiér Netanjahu po ukončení války spíše obdrží Nobelovu cenu za mír, než aby byl hnán k zodpovědnosti. Po válce bude oslavován jako mírotvorce, který se upřímně zasnažil zlikvidovat nelidské teroristy z Hamásu, aniž by přitom zabil a zmrzačil více než sto tisíc Palestinců. Sice všechny do jednoho musel vyhnat ze svých domovů, ale přesto musíme mluvit o nevídaném humanitárním úspěchu.
Doposud nikdo tak chirurgicky-humanitně nelikvidoval své nepřátele. Žádnému dosavadnímu laureátovi nevděčí lidstvo tolik jako premiérovi Izraele. Možná by v podtitulu uděleného diplomu za první místo ve skoku o světový mír mohlo být uvedeno, že na lidských životech nesešlo v dějinách ještě nikomu tak moc jako laserově přesné munici Izraelských obranných sil.
Na myšlenku, že by snad Benjamin Netanjahu mohl být za vojenské zločiny porušující mezinárodní právo předveden k soudu, můžeme se vší jistotou zapomenout. Toho se nikdo nemusí bát. Každý ho naopak bude v západních metropolích vítat s kyticemi, jako kdysi spojenecké vojáky po druhé světové válce. Všichni mu budou ze srdce děkovat za to, že se dobrovolně rozhodl ušetřit zbývající dva milióny palestinských životů. Jaká milosrdnost!
Ačkoli se stále jedná o prázdnou spekulaci, která nemá oporu v dnešní realitě, vypovídá o ní daleko více než kdejaký její prostoduchý, či dokonce kritický popis. Je tomu tak proto, že pouze pokud realitu vyšponujeme do krajnosti, je nucena prozradit svou pravou tvář. Pravda je totiž stranická.
