Článek
O mentální vyzrálosti západních zemí svědčí deset ideologických trhlin. Na té první vidíme, jak Izrael postupuje tvrdě a nekompromisně. Využívá každou příležitost k útoku a rozšíření svého území. Kdo mu není po vůli, toho nešetří. Institucionálního potomka Norimberského tribunálu nevyjímaje. I Mezinárodní trestní soud obviňuje Izrael z antisemitismu.
A co na to Západ? Kde jsou ochránci západních hodnot? Anebo snad respekt vůči rozhodnutí nezávislého soudu už není bolestivým výdobytkem takzvané západní civilizace? Až bude premiér Petr Fiala „brečet“, že se Tomio Okamura naváží do našich nezávislých soudů, bude mít kvůli své solidaritě s obviněným premiérem Izraele máslo na hlavě.
O nevyspělosti Západu svědčí i druhá trhlina. Západní země nevidí revizionistickou podstatu státu Izrael, jež vyvěrá z jeho židovského náboženství. Vztah mezinárodnícho revizionismu a náboženství obecně - tedy nejen toho židovského - stojí za důkladné vědecké prozkoumání. Nedávno jeden izraelský ministr citoval verš z knihy Numeri, který popisuje Židy jako revizionistický národ, tj., jako „lid, který žije sám a není počítán mezi národy.“ Rusku naopak Západ zapomíná přičíst k dobru, že se revanšistickým státem teprve stalo, takže jím není nutně ze své náboženské podstaty.
Třetí trhlina ukazuje, že Západ neumí už ani spočítat jednoduchou rovnici. Proč Západ nevidí, že Izrael svým teokratickým charakterem nemůže být považován za „normální“ západní zemi? Tento závěr je přitom logický a jasný. Západní jsou národy založené na sebeurčení. Jak se ale může sebeurčit národ, který je určen a definován shora bohem? Když je zvnějšku určen bohem, nemůže sám sebe určovat. Platí zde jednoduché buť-anebo.
Dokud židé nepochopí, že bůh jakožto bůh naposledy vydechl tenkrát na kříži, do té doby se nemohou stát národem, tj. Židy s velkým „Ž“, což je symbol toho, že tvoří sebedeterminovaný národ a nikoli náboženskou komunitu determinovanou bohem. Vědomí smrti boha je stěžejní podmínkou národního sebeurčení. Do té doby se židovský „národ“ nebude moci sám určit a stát se právoplatným subjektem mezinárodního práva. Do té doby bude jako celá řada nekřesťanských zemí pouze objektem mezinárodního práva
Za čtvrté se hloupost Západu předvedla naplno, když dala zelenou slepému boji proti terorismu. Bojovat proti teroristům výlučně vojenským způsobem připadá údajně nejvyspělejším zemím světa natolik „rozumné“, že po těchto smyslu zbavených fanaticích jménem teroristé vzápětí požadují, aby se chovali rozumně, propustili izraelské rukojmí, které ukořistili na své trestné výpravě ze sedmého října. Jistě, s teroristy se nevyjednává, ale právě proto bychom měli být nanejvýš opatrní, než někoho za teroristu označíme.
Pátá trhlina vynikla zvláště po nástupu německé ministryně zahraničí Annaleny Baerbock. Jejími ústy se Německo chlubí hodnotově orientovanou zahraniční politikou. Jak ale západní hodnoty skloubit s bezpodmínečnou podporou státu, kde vládne de facto teokratický režim založený na náboženském učení o svaté zemi?
Za šesté západní země projevují svůj úpadek tím, že přistupují na izraelské tvrzení, že jejich stát je prý ohrožen vznikem palestinského státu. Když bychom tento nehorázný výrok vzali na moment vážně, nikdy by nemohlo vzniknout Československo, anebo by se nemohlo rozdělit na dva nezávislé státy. Mezinárodní politika by byla hra s nulovým součtem. Výhra a vznik jednoho by byl prohrou a zánikem pro druhého. Mezinárodní právo by zaniklo, protože by národy nebyly schopny žít vedle sebe. S právem všech národů na sebeurčení bychom se mohli rozloučit. Můžeme děkovat bohu, že Rakousko-Uhersko nemělo židovství za své státní náboženství a otec Ježíše Krista nikde neutrousil, že České země spadají do svatého území rakouského mocnářství. O tomto štěstí Palestinci mluvit nemohou a my si toho nevážíme.
Za sedmé Západ nechápe, co je na rozdíl od Izraele vznikem palestinského státu ohroženo. Nikoli stát Izrael, ale jeho židovské náboženství, především jeho teritoriální nárok na obsazení celé svaté země. To znamená, že i kdyby se jednou Palestinský stát rozkládal na území, které bude pokrývat jen jedno procento původní plochy obývané Palestinci před začátkem židovského osidlování, pro židovské náboženství to bude znamenat smrtelnou ránu. To, že židovský stát se doteď brání tomu, aby Palestinci měli vlastní stát, jen potvrzuje jeho náboženský charakter. Ten jinými slovy nepoznáme podle relativně ještě malého počtu ortodoxních židů.
Za osmé Západu nedochází ani to, že kdyby byli Palestinci kolonizováni marťany, nenáviděli by marťany. Pochybuji, že by si za utlačující marťany antisemitsky promítali židovské spiknutí. To by byl problém. Jejich antisemitismus však nemá genocidní povahu, protože primárně bojují proti okupantům – nikoli proti židům. Jinými slovy boj proti okupaci je nutný a nevyhnutelný, zatímco fakt, že okupanti jsou židé, je nahodilý, protože okupanty by mohli být třeba Egypťani nebo Turkové.
Pro upřesnění je palestinská nenávist vůči židům dána pouze historickou shodou okolností, že Palestinci obývají tu samou plochu, kterou bůh-otec kdysi přidělil židovskému národu, přičemž nějaký sionista dva tisíce let po boží smrti anachronicky vzal jeho slova o svaté zemi vážně a evropští antisemiti se toho chytli. Naproti tomu palestinský boj proti okupantům kontingentní není, nýbrž je přirozený. Jaký národ by nebojoval proti okupaci? Tento boj vyvěrá z univerzální lidské přirozenosti, která nechce, aby byla utlačována cizí mocí, protože se chce sama určit.
Bojem proti Izraeli dokazují Palestinci celému světu, že to jsou lidé sdílející tutéž lidskou přirozenost jako všichni ostatní národy a že to tedy nejsou nelidští teroristé.
Zní to snad pro Západ v něčem nepochopitelně? Dovedeno do důsledku je děsivým projevem lidské přirozenosti je rovněž bestiální útok ze sedmého října. Lidská přirozenost je natolik mocná, že si tak jako tak najde cestu ven. Z tohoto důvodu nezbývá než předcházet tomu, aby se na zemský povrch neprodírala takto násilně jako vroucí láva.
Za deváté si Západ nevšímá ani toho podstatného rozdílu, že když Rus zabral Krym, měl tu ohromnou slušnost, že vyhlásil referendum o jeho připojení ke své federaci. Svým způsobem projevil „velkorysé“ uznání ukrajinské státnosti. V kontrastu k Putinovi nehraje Izrael žádné divadlo. Od roku 1967 postupně krok za krokem systematicky obsazuje palestinská území svými osadníky, aniž by měl sebemenší potřebu ukradené území oficiálně připojit ke zbytku svého státu.
Západní břeh je dnes de facto již celý ukraden a nachází se pod plnou kontrolou Izraele, ale naivní Západ, který si potrpí na právní formality se tváří, že se ještě nic nestalo, protože de jure ještě Izrael fyzicky získané území neanektoval. Okupace je prý dočasná - jako pražská magistrála. Také byla postavena coby provizorní řešení a máme ji doteď.
Když si Západ tolik potrpí na formality, nechtěl by pozastavit pomoc Ukrajině do doby, než jí Putin oficiálně vyhlásí válku? Což doteď neudělal!
Zkrátka Krym Západu vadí, zato osadníky čili kolonialisty na Západním břehu přehlíží. Proč by se jimi měl obtěžovat. Pár sankcí na několik vyložených židovských fundamentalistů a celá věc je zametena pod koberec. Nakonec Palestinci stát nemají, takže žádné území jim sebrat ani nelze. Kdo nic nemá, tomu nelze nic ukrást.
Za desáté je Západ ohloupen oním „argumentem“ s lidskými štíty. Teroristé, partyzáni, povstalci pochopitelně používají civilisty jako lidské štíty. Na slití rozdílu mezi vojáky a civilisty je neregulérní boj postavený, a proto se také nazývá neregulérním. Kdo ho tak nazývá, disponuje regulérními bojovníky. Jedná se tedy o stát, který se před militantním odporem zdola pyšní tím, jak bojuje civilizovaně, slušně, legitimně, podle ženevských konvencí.
Nebo snad někdo na Západě čekal, že teroristé budou bojovat rytířsky? Že čestně odhalí tvář a nebudou se skrývat pod sukní ovdovělé palestinské matky? Dejte teroristům stíhačky a hned budou bojovat civilizovaněji!
Odsuzovat nečestnost teroristického způsobu boje hraniční s hloupostí, anebo s podlým záměrem. Izrael toho využívá bravurně. Svůj boj proti teroristům omlouvá tím, že počet mrtvých a zmrzačených civilistů by jistě nebyl tak vysoký, kdyby teroristé nebyli teroristé a bojovali čestně jako muž proti muži a Gaza nebyla tak hustě zalidněná.
