Článek
Na jedné straně Izrael beztrestně nadává kdekomu do antisemitů, třeba Mezinárodnímu trestnímu soudu, dítěti Norimberského tribunálu a nikomu to na Západě nevadí. Kde jsou naši zachránci západních hodnot? Anebo snad respekt vůči rozhodnutí nezávislého soudu už není bolestivým výdobytkem západní civilizace? Až bude premiér Petr Fiala skučet, že se Tomio Okamura naváží do našich nezávislých soudu, bude mít kvůli své solidaritě s obviněným premiérem Izraele máslo na hlavě. Na druhé straně tu máme kromě Izraele také Ruskou federaci, která častuje Ukrajinu nápadně podobnými nadávkami. Ale urážení Ukrajiny jako nacistického státu nikdo nebere vážně. Odkud ten dvojí metr? Proč k uraženým sněhovým vločkám z Izraele nepřistupují občané Západu stejně jako k těm z Ruska?
Jak trapné, že nikomu nevadí, že Izrael je revizionistickou zemí ze své podstaty, kterou tvoří jeho židovské náboženství. Rusku lze alespoň přičíst k dobru to, že se teprve stalo revanšistickým státem. Nikomu zjevně nedochází, že Izrael nemůže být západní zemí. Západní jsou totiž národy založené na sebeurčení. Jak se ale může sebeurčit národ, který je určen bohem? Když je zvnějšku určen bohem, nemůže být určen zevnitř sám sebou. Dokud židovský bůh nezdechne na kříži a z židů se nestanou křesťané, do té doby se tento národ nebude moci sám určit a stát se subjektem – a nebýt už jen objektem – mezinárodního práva.
Bojovat proti teroristům výlučně vojenským způsobem připadá obyvatelům nevyspělejších zemí světa natolik rozumné, že po těchto smyslu zbavených fanaticích jménem teroristé vzápětí požadují, aby se chovali rozumně, propustili izraelské rukojmí, které ukořistili na své trestné výpravě ze sedmého října. Jistě, s teroristy se nevyjednává, ale právě proto bychom měli být nanejvýš opatrní, než někoho za teroristu označíme.
Od nástupu ministryně zahraničí Annaleny Baerbock se Německo chlubí hodnotově (z)orientovanou zahraniční politikou. Jak ale západní hodnoty skloubit s bezpodmínečnou podporou de facto teokratického režimu v Izraeli založeného na náboženském učení o svaté zemi, to ví asi už jen pánbůh.
Izraelský stát je prý ohrožen vznikem palestinského státu. Když bychom tento sprostý žvást vzali vážně, nikdy by nemohlo vzniknout Československo, anebo by se nemohlo rozdělit na dva nezávislé státy. Mezinárodní politika by byla hra s nulovým součtem. Výhra a vznik jednoho by byl prohrou a zánikem pro druhého. Mezinárodní právo by zaniklo, protože by národy nebyly schopny vedle sebe žít. S právem všech národů na sebeurčení bychom se museli rozloučit. Můžeme děkovat bohu, že Rakousko-Uhersko nemělo židovství jako státní náboženství a fotr Ježíše Krista nikde neutrousil, že České země jsou bytostnou součástí svatého území rakouského mocnářství.
Co je na rozdíl od Izraele vznikem palestinského státu ohroženo, je židovské náboženství, především jeho teritoriální nárok na obsazení celé svaté země. I kdyby se jednou Palestinský stát rozkládal na území, které bude pokrývat jen jedno procento původní plochy obývané Palestinci, pro židovské náboženství to bude znamenat smrtelnou ránu. To, že židovský stát doteď brání tomu, aby Palestinci měli vlastní suverénní stát, jen potvrzuje náboženský charakter Izraele. To, že Západ, který se chlubí tím, jak je sekulární a osvícený, není schopen prohlédnout tento empiricky pozorovatelný fakt, opět vypovídá o tom, v jak mizerném duchovním rozpoložení se nachází.
Palestinci (ne)jsou antisemité. Kdyby je utlačovali marťané, nenáviděli by marťany a na židy by si ani nevzpomněli. Takže jejich antisemitismus nemá genocidní povahu, protože primárně bojují proti okupantům – nikoli proti židům. Zatímco jejich nenávist vůči židům je věcí náhody a dána pouze tím, že shodou okolností právě Palestinci obývají plochu, kterou milostpán otec židům přidělil, jejich boj proti okupantům není kontingentní, nýbrž přirozený a vyplývající z lidské přirozenosti, která nechce být utlačována cizí mocí. Právě bojem proti Izraeli Palestinci dokazují celému světu, že to jsou lidé sdílející stejnou lidskou přirozenost jako všichni ostatní a že to tedy nejsou nelidští teroristé. Zní to nepochopitelně, ale projevem lidské přirozenosti je rovněž bestiální útok ze sedmého října. Lidská přirozenost je natolik mocná, že si tak jako tak najde cestu k nám, takže nezbývá než se snažit o to, aby se na zemský povrch neprodrala násilně jako vroucí láva.
Když Rus zabral Krym, měl tu ohromnou slušnost, že vyhlásil referendum o jeho připojení k Ruské federaci. Jak velkorysé uznání ukrajinské státnosti. V kontrastu k Putinovi Izrael od roku 1967 postupně obsazuje Palestinu svými osadníky, kteří terorizují místní obyvatele, aniž by měl sebemenší potřebu ukradené území oficiálně připojit ke zbytku svého státu. Krym Západu vadí, zato osadníky či kolonialisty na Západním břehu přehlíží. Samozřejmě! Proč by to mělo někomu vadit? Vždyť Palestinci nemají žádný stát, takže žádné území jim ani nelze sebrat. Kdo nic nemá, tomu nelze nic ukrást.
Teroristé, partyzáni, povstalci samozřejmě používají civilisty jako lidské štíty. Na slití rozdílu mezi vojáky a civilisty je neregulérní boj postavený, a proto se také nazývá neregulérním. Kdo ho tak nazývá, disponuje regulérními bojovníky, jedná se tedy o stát, který se před militantním odporem zdola pyšní tím, jak bojuje civilizovaně a slušně. Nebo snad někdo na Západě čekal, že teroristé budou bojovat rytířsky a čestně a nebudou se skrývat pod sukní ovdovělé palestinské matky samoživitelky? Tak dejte teroristům stíhačky a budou bojovat civilizovaněji! Odsuzovat nečestnost teroristického způsobu boje buď hraniční s demencí, anebo s podlým záměrem, který této demence využívá. Izrael této demence využívá k tomu, aby mohl svůj boj proti teroristům omlouvat tím, že počet mrtvých a zmrzačených civilistů by nebyl tak vysoký, kdyby teroristé nebyli teroristé a bojovali čestně jako muž proti muži. Jak se ale on chová rytířsky, když navádí drony na lidské štíty?
Celkový přístup Západu by se dal shrnout zhruba takto. Vyskytne se nějaká informace vypovídající o otřesnosti situace v Gaze, zvláště když ji nahlížíme z lidskoprávního hlediska. Například Světová zdravotnická organizace dnes ohlásila, že přes osm tisíc dětí v Gaze trpí akutní podvýživou. Vzápětí přichází velké „ale“, které informaci uvede na pravou míru. Je prý potřeba vidět souvislosti! Tak za prvé: toto číslo WHO se určitě opírá o data poskytnutá ministerstvem zdravotnictví, kterou v Gaze vede Hamás. Tudíž existuje vážné podezření, že uvedených osm tisíc je antisemitsky nadsazeno. A za druhé: pokud by počet na hlad nyní zmírajících dětí nebyl přehnaný, ale celkem přesný, faktem je, že z těch dětí by beztak vyrostli teroristé. Co tedy vlastně řešíme! Konec diskuze. Hlavně že se za lidská práva cinkalo klíči, když mají pro nás hodnotu dvouvrstvého toaletního papíru po slevě. Anebo snad pouze my jsme ti, kteří si zaslouží, aby s námi bylo zacházeno lidsky na základě práv opětovně vydobytých roku 1989.
