Článek
Když má někdo to štěstí a narodí se na Západě, obzvláště pak jako Němec, nechce mít z pochopitelných historických důvodů tu smůlu a být prohlášen za antisemitu. Zároveň však právě západní společnosti kladou enormní důraz na univerzální občanská práva a lidskou důstojnost vycházející z morální koncepce světa, jejímž prostřednictvím se docela snadno nabízí podrobit kritice politiku státu Izrael vůči svým arabským sousedům a Palestincům zvláště. Na(ne)štěstí sionistický stát může jakýkoli odsudek adresovaný jeho politice vyblokovat coby nestoudný projev antisemitismu.
Jestliže stigmatizace antisemitismem vylučující z veřejné debaty jednotlivce i celé skupiny obyvatel funguje na jedničku, nemá Izrael sebemenší důvod s ní šetřit a svou politiku přehodnocovat. Naopak. Vzhledem k účinnosti cejchování antisemitskou nálepkou je spíše motivován ji používat plošně na kohokoli a kdykoli bez sebemenšího rozmyslu.
…
A tak nebude dlouho trvat, než libovolný představitel vyvoleného národa neudrží své emoce na uzdě a omylem za antisemitu osočí třeba úřadujícího prezidenta Spojených států, nebo jeho ministra zahraničí, nebo i našeho prezidenta Petra Pavla. Proč? První, druhý i třetí jmenovaný se totiž veřejně vyjádřili, že podporují vznik Palestinského státu, což je v plném souladu s koncepcí zahraniční politiky ČR pro Blízký východ.
To, že si pod takovým „státem“ američtí prezidenti představují obdobu rezervace pro indiány, je věc druhá a pro účely tohoto textu podružná, protože podstatné je, že Izraelité nesouhlasí už ani se zřízením takové rezervace a to, s čím nesouhlasí, je antisemitské. Tedy Wilsonův ideál práva národů na sebeurčení, jemuž mimochodem Československo vděčí za svůj vznik, je projevem antisemitismu. Popírání práva Palestinců na sebeurčení je popírání práva všech národů na sebeurčení. V Palestině tak Židé pošlapávají toto právo jakožto univerzální právo, protože Palestinci jsou teroristé a na teroristy se západní pojem sebeurčení národa nevztahuje. Tato západní hodnota číslo jedna tak umírá v sionistické válce o dobytí svaté země.
…
Význam slov se mění s jejich užíváním. Proto když slouží antisemitismus k označování víceméně čehokoli, s čím stát Izrael nesouhlasí, mění se jeho význam. Antisemitou už není ten, kdo podle slovníkové definice má genocidní sklony, nýbrž libovolná osoba, která nesouhlasí s politikou státu Izrael, podobně jako tři shora zmínění politici. Antisemitské je nově cokoli, co omezuje nebo koriguje národně-náboženské zájmy Izraele. Kdo chce ukáznit vůli tohoto státu, má přinejmenším skrytý sklon spáchat na židech genocidu.
Přestože si Američané myslí, že vytvoření palestinského státu je v bezpečnostním zájmu samotného Izraele, židovský stát tak daleko nevidí, takže i v této vizi svých amerických přátel vidí ohrožení své existence. A něco takového nemůže chtít nikdo jiný než antisemita.
…
Změnu významu slova si stačí jen uvědomit, aby se člověk přestal bát. Jestliže antisemitismus ztratil už dost na svém původním slovníkovému významu, netřeba se ho štítit. Nově totiž znamená něco na způsob antiamerikanismu. Když bych brojil proti válce ve Vietnamu, Afghánistánu nebo Iráku, nepředpokládám, že si někdo do mé kritiky promítne záměr sprovodit ze světa celý americký národ. Podobně když budu kupříkladu odmítat zahraniční politiku Ruské federace, nikdo mne – tedy kromě jejího prezidenta – nebude podezřívat, že jsem nacistický rusofob, který chce vyhladit všechen ruský lid.
Totéž už platí o antisemitech. Relevantní většina z nich už nejsou přesvědčení antisemité podle slovníkové denice, jako byl někdejší podnikatel Henry Ford se svým pamflety Mezinárodní žid: světový problém, nýbrž jsou to antisemité podle definice státu Izrael, kteří za antisemity byli prohlášeni prostě na základě svých výhrad vůči politice židovského státu. Nechtějí nikoho vyhlazovat, nýbrž pouze vyjadřují nesouhlas s chováním této země, která původní domorodé obyvatele vyhnala už asi čtyř pětin jejich území a zbytek má pod úplnou fyzickou kontrolou.
Na místo toho, aby byl Izrael vděčný za zpětnou vazbu, jejíž pomocí by se mohl kriticky vyrovnávat s vlastní minulostí, přehodnotit své náboženství a vyhlásit západní liberálně-republikánskou ústavu, zdá se, že raději bude zneužívat panující situace, kdy se mu každý bojí cokoli vytknout.
…
Kromě vyprazdňování původního významu antisemitismu, respektive jeho naplňování novým významem, který je analogický k antiamerikanismu, vzniká ještě jiná a mnohem závažnější otázka. Nelze za projev antisemitismu pokládat spíše náš strach jednat s Izraelem přinejmenším stejně tak přísně jako kupříkladu s Orbánovým Maďarskem? Není cosi antisemitského na neochotě podrobit Izrael poctivé kritice? Nemáme tak trochu potměšilou radost z toho, jak tvrdě Izrael zachází s Palestinci a potažmo muslimy? Nenazval by Henry Ford, kdyby žil v dnešní době, své brožurky Mezinárodní muslim: světový problém?
Vždyť většina západních států je přesvědčena, že má vážné problémy především s muslimskými imigranty, takže Izrael za ně dělá špinavou práci, když ukazuje všem muslimům, jak dopadnou, pokud se nebudou chovat slušně a spořádaně. Západní země Izraeli tak trochu tiše závidí, že bez skrupulí postupuje tvrdě a neoblomně.
Zatímco židovský stát má zdravý a sebevědomý přístup válečníka, euroatlantické národy jsou vyčpělé a malátné. Trpí neakceschopností, kulturní senilitou a hodnotovou vyprázdněností. Na rozdíl od Izraele čelí dobře známému úpadku Západu, popřípadě jeho zániku, na který si nejvíce stěžovali právě takoví obyčejní antisemité, jako byl slavný podnikatel Henry Ford, kteří za dekadenci křesťanské civilizace vinili rozvratný živel světového židovstva.
Podle této spekulativní perspektivy, která snad není pravdivá, antisemitismus na jedné a bezvýhradná podpora Izraeli na straně druhé jsou hluboce spřízněné postoje. Vzájemně se nevylučují, nýbrž vyžadují.
