Článek
Druhá světová válka v Africe začala vstupem Itálie do konfliktu v roce 1940, kdy Mussolini po boku Německa vyhlásil válku Francii a Británii. Italové v srpnu 1940 zaútočili na Britské Somálsko a v září pak na Egypt s cílem ovládnout Suez. Britové však podnikli protiútok a Italům způsobili těžké ztráty. V únoru 1941 tak Němci svým středomořským spojencům vyslali na pomoc nově zformovaný Deutsches Afrika Korps, v jehož čele stál čerstvě povýšený generálporučík Erwin Rommel. Do Afriky dorazila 5. lehká divize, ze které se později zformovala 21. tanková divize. Brzy poté Afrika Korps posílila i 15. tanková divize.
V případě letectva, které bylo vedle Afrika Korpsu další významnou složkou německých sil hrál klíčovou roli X. Fliegerkorps a také taktické velitelství Fliegerführer Afrika. Hlavní eskadrou stíhačů byla Jagdgeschwader 27 „Afrika“ vyzbrojená Messerschmitty Bf 109. Dále zde působily Sturzkampfgeschwader 3, jednotka střemhlavých bombardérů vyzbrojená letouny Junkers Ju 87 Stuka a Zerstörergeschwader 26, jednotka těžkých stíhačů a bitevníků s dvoumotorovými stroji Messerschmitt Bf 110.
Voják Afrika Korpsu s ochranou obličeje a brýlemi je připraven na písečnou bouři, duben 1941.
Motocykl BMW R75 jede vpřed.
Vyčerpání vojáci Afrika Korpsu spí na motocyklu, jaro 1941.
Tahač Sd.Kfz. 6/1 s kanonem FlaK 88 mm, duben 1941.
Tankisté Afrika Korpsu na tanku Pz.Kpfw. III se občerstvují, jaro 1941.
Pz.Kpfw. II z 15. tankové divize, jaro 1941. Hlavňová výzbroj je kvůli písku a prachu zakrytá.
Pz.Kpfw. III z 21. tankové divize jede pouští, 1941.
Tank Pz.Kpfw. III, který si prohlížejí britští vojáci, květen 1941.
Britští vojáci pečlivě zkoumají ukořistěný německý obrněný automobil Sd.Kfz. 222, červen 1941.
V tomto případě padl Britům do rukou německý střemhlavý bombardér Junkers Ju 87 B-2 ‚T6 + AN‘ z 5./StG 2 Immelmann, který nouzově přistál v poušti v prosinci 1941.
Dvojice Messserschmittů Bf 109 E z I./Jagdgeschwader 27 nad africkým pobřežím, 1941.
Britský tank Crusader míjí hořící německý PzKpfw IV během operace Crusader, listopad 1941.
Rommel, ač měl podle instrukcí zpočátku zaujmout defenzivní postavení, využil britského oslabení a už koncem března 1941 zahájil vlastní ofenzivu. Během několika týdnů dobyl zpět téměř celou Kyrenaiku a zatlačil Brity až k egyptským hranicím, s výjimkou libyjského přístavu Tobruk, který bránili vedle Britů i Australané, Novozélanďané, Poláci a Čechoslováci. Tento rychlý postup vynesl Rommelovi přezdívku Pouštní liška (Wüstenfuchs) a přinesl mu pověst mimořádně schopného, improvizujícího velitele obrněných vojsk. Tobruk obléhání odolal a nakonec byl zachránen díky operaci Crusader v rozmezí listopadu a prosince 1941, v níž britská 8. armáda donutila Afrika Korps k ústupu. Tím dočasně pominula hrozba Osy pro Egypt a Suez, ale Rommelova vojska zůstala na egyptsko-libyjské hranici.
V lednu 1942 Rommel přešel do protiofenzivy. V květnu až červnu 1942 proběhla bitva u Gazaly, která skončila vítězstvím Osy a 21. června 1942 padl Tobruk. Do zajetí se dostalo přes 30 000 spojeneckých vojáků. Za tento úspěch byl Rommel povýšen na polního maršála. Ofenziva pokračovala hluboko do Egypta, kde se síly Osy zastavily u El Alameinu, vzdáleného přibližně 100 kilometrů od Alexandrie. El Alamein byl nejzápadnějším bodem, kam se podařilo postoupit a právě u něj se fronta na několik měsíců stabilizovala. Britská 8. armáda, reorganizovaná pod velením generála Bernarda Montgomeryho disponovala rostoucí materiální převahou a více tanky, děly a letadly, zatímco zásobovací linie Afrika Korpsu byly příliš dlouhé.
Kolopásový obrněnec Sd.Kfz. 250/3 ze 75. dělostřeleckého regimentu 21. tankové divize se valí pouští, 1942.
Dva vojáci Sonderkommanda Dora s vozem typ 82 Kübelwagen v západní Sahaře, červen 1942.
Erwin Rommel - Liška pouště v automobilu Horch 901 (Kfz. 15)
Erwin Rommel v Tobruku, červen 1942.
Rommel u přístaviště v Tobruku, červen 1942.
Rommelův velitelský kolopásový obrněnec Sd.Kfz. 250/3 pojmenovaný Greif, vedle Rommela je generál Fritz Bayerlein, červen 1942.
Jiný pohled na Rommelův Greif na bojišti, 1942.
V srpnu 1942 se Rommelův pokus o průlom u Alam el Halfy nezdařil. Rozhodující byla druhá bitva u El Alameinu mezi říjnem a listopadem 1942, kdy Montgomery zahájil masivní ofenzivu. Německo-italské síly, oslabené nedostatkem paliva a materiálu, utrpěly zdrcující porážku a byly donuceny k dlouhému ústupu přes Libyi až do Tuniska.
Ústup od El Alameinu probíhal souběžně s další událostí – 8. listopadu 1942 provedli Spojenci vylodění v severozápadní Africe (operaci Torch), čímž otevřeli druhou frontu v Maroku a Alžírsku. Síly Osy tak byly sevřeny mezi postupující 8. armádou od východu a nově vyloděnými americko-britskými jednotkami od západu.
Erwin Rommel nad mapou, srpen 1942.
Německý automobil typ 82 Kübelwagen u rozcestníku, který dříve využívala britská armáda v Libyi, srpen 1942.
Kolona vojenských náklaďáků Opel Blitz.
Panzerjäger-Abteilung 39 z 21. tankové divize v pohybu.
Britský voják si prohlíží hrob německého tankisty vedle vraku tanku Pz.Kpfw. III v Západní poušti, konec září 1942.
Zásobování Afrika Korpsu záviselo mimo jiné i na transportních letounech Junkers Ju 52/3m.
Dvojice Messerschmittů Bf 110/Trop od ZG 26 v pouštní kamufláži letí u pobřeží Sicílie, 1942.
Těžký stíhací Messerschmitt Bf 110/Trop od ZG 26 v Africe, 1942.
Nejúspěšnější stíhací pilot Luftwaffe v severní Africe: Hans-Joachim Marseille, přezdívaný Hvězda Afriky (Stern von Afrika). Z celkového počtu 158 sestřelů dosáhl 151 nad africkou pouští, a to na stíhačce Messerschmitt Bf 109. Tomu předcházelo sedm vítězství v bitvě o Británii v roce 1940. Marseille tragicky zahynul 30. září 1942, kdy se při výskoku z letadla udeřil o stabilizátor a nemohl již otevřít padák. Všechna letadla, která sestřelil patřila západním Spojencům, žádný jiný pilot Luftwaffe během války takového počtu sestřelů čistě na západě nedosáhl.
Rommel v únoru 1943 ještě dosáhl dílčího úspěchu v bitvě o průsmyk Kasserine proti nezkušeným americkým jednotkám, šlo však jen o odklad nevyhnutelného. V březnu 1943 opustil Afriku a velení převzal generálplukovník Hans-Jürgen von Arnim. Postupně obklíčené a vyčerpané síly Osy v Tunisku, bez zásob, paliva a posil, jelikož spojenecké námořnictvo a letectvo účinně blokovaly zásobovací trasy, kapitulovaly 13. května 1943. Do spojeneckého zajetí padlo přibližně 230 000 německých a italských vojáků (tzv. „Tunisgrad“, narážka na obdobnou katastrofu u Stalingradu). Tím severoafrické tažení a existence Deutsches Afrikakorps jako bojové jednotky definitivně skončily.
Vykládka obřího transportního Messerschmittu Me 323 Gigant v Tunisku.
Těžký kanon 17 cm Kanone 18 Mörserlafette pálí na pozice Spojenců v Tunisku, leden 1943. Dostřel zbraně přesahoval 29 kilometrů.
Na konci roku 1942 dorazil do Afriky těžký tankový batalion Pz.-Abt. 501 (Schwere Panzer-Abteilung 501). Zde je vozidlo Steyr 1500A vedle tanku Pz.Kpfw. VI Tiger I v Tunisku v lednu 1943.
Tank Tiger z Pz.-Abt. 501 s číslem 732 neušel pohledům zvídavých tuniských civilistů, začátek roku 1943.
Tímto pěkným snímkem se s Tigery v Tunisku rozloučíme.
Obrněnec Marder III Ausf. H ponechaný Němci v poušti během ústupu, 1943.
Samohybná houfnice 15cm sFH13/1 (Sf) auf Geschuetzwagen Lorraine Schlepper (f), 1943.
Spojenci ukořistěná 88 mm děla v Tunisku, jaro 1943.
Vrak transportního Junkersu Ju-52/3m, El Aouiana, Tunisko, květen 1943.
Spojenečtí letci zkoumají poškozené německé bitevní letouny Henschel Hs 129 B z 5.(Pz)/Schlachtgeschwader 1 na letišti El Aouiana, Tunisko, květen 1943.
Dalším letadle nalezeným Spojenci na letišti El Aouiana byl Focke-Wulf Fw 190 A-4 (KM+EY) z III./Schnellkampfgeschwader 10.
Americký vojenský policista doprovází skupinu německých vojáků z řad Afrika Korpsu zajatých v Tunisku, květen 1943.
Vojensky jsou boje v Africe v letech 1941-1943 dodnes studovány jako příklad pohyblivé pouštní války, kde díky otevřenému terénu hrály klíčovou roli manévrování, zásobování a průzkum. Rommelova pověst schopného taktika je historiky obecně uznávána, i když novější historiografie upozorňuje, že jeho úspěchy byly z velké části umožněny britskými chybami a že strategicky bylo severoafrické tažení pro Německo od počátku téměř neudržitelné kvůli vzdálenosti od zásobovacích základen a prioritě východní fronty.
Pokud jde o pověst Afrika Korpsu coby čisté armády nezapojené do válečných zločinů, současný historický výzkum ukazuje smíšenější obraz. Přestože k systematickým zločinům srovnatelným s východní frontou v severní Africe nedocházelo v takovém rozsahu, jednotka byla součástí nacistického vojenského aparátu a operovala v kontextu, kde zejména po případném obsazení Egypta měly být nasazeny i jednotky SS k perzekuci židovského obyvatelstva.
_________
Zdroje informací:
Publikace:
Kühn, V., Boj a zánik Afrikakorpsu 1941-1943, 2019.
Williamson, G., Afrikakorps 1941-1943, 1991.
Webové zdroje:
bundesarchiv.de
iwm.org.uk
Wikimedia Commons
