Nejextrémnější hudebník všech dob - brutální kariéru GG Allina definovala čirá nenávist

Elvisovo kroucení zadkem v padesátých letech nutilo zděšené puritány volat do televizních studií. Rockerské excesy sedmdesátek učinily ze sexu a drog normu. Punk plivnul do tváře všem nudným kytarovým solitérům, co se ukájeli šestiminutovými sóly na Stratocaster. Jenže to všechno byl jen slabý odvar proti tomu, co na scénu přinesl GG Allin. Zapomeňte na Jima Morrisona z The Doors, vedle Allina to byl jen hezky učesaný romantický básník z nedělní chvilky poezie. A nemyslete ani na špinavého Sida Viciouse ze Sex Pistols, ten oproti němu vypadal jako distingovaný intelektuální hudební virtuos. Pokud jde o nejšílenějšího, nejodpornějšího a nejvíce sebedestruktivního tvora, který kdy vzal do ruky mikrofon, nemá GG Allin dodnes absolutně žádnou konkurenci.

Peklo jménem dětství začalo pro Jesuse Christa Allina 29. srpna 1956 v americkém New Hampshire. Jeho otec, Merle Colby Allin, byl zaslepený náboženský fanatik, který v druhorozeném synovi viděl budoucího spasitele. Proto chlapec nedostal ani normální jméno. Zkratku GG mu vymyslel starší bratr Merle jr., který jméno Jesus nedokázal jako malý vyslovit. Merle starší byl pevně rozhodnut, že v zájmu výchovy nového mesiáše je nutné odříznout rodinu od zvrácené moderní civilizace a všech jejích vymožeností. Ve srubu v lesích bez vody a elektřiny bylo zakázáno mluvit po setmění. Otec chorobně nenáviděl cokoli, co by mohlo jeho ženě a synům působit radost. Jakoukoli hračku, kterou u chlapců objevil okamžitě spálil. Vrcholem všeho byl den, kdy v hliněné podlaze sklepa preventivně vykopal čtyři hroby. Matka nakonec sebrala odvahu a pokusila se z domu uprchnout, otec si ale GGho vzal jako rukojmí. Celá strašná anabáze skončila až na začátku šedesátých let, kdy Arleta podala žádost o rozvod a manžela definitivně opustila. Mladšímu synovi dala normální jméno Kevin Michael, aby lépe zapadl mezi vrstevníky ve škole, zkratka GG ale přetrvala dál. Otec zůstal v lesích sám, ale jeho dílo bylo dokonáno. Prvních pět let chlapcova života položilo základy pro totální destrukci osobnosti. Freudovští psychoanalytici by nad Allinovým chorobopisem zaplesali, protože potvrdil do puntíku všechny jejich teorie.

Ve škole byly GGho studijní výsledky tak mizerné, že musel opakovat třetí ročník a nakonec skončil ve speciální třídě. Ostatní děti okamžitě vycítily jeho slabost a začaly ho brutálně šikanovat. Během druhého ročníku na střední škole Concord ve Vermontu se navíc začal coby dlouhovlasý brýlatý chlapec oblékat do dívčích šatů. V té době totiž propadl výstřední rockové skupině New York Dolls, která si na vystupování v dámském oblečení založila image. Ze všech hudebních interpretů, kteří ho na začátku sedmdesátých let formovali byl však nejvýznamnější Alice Cooper. Ten tehdy se svou kapelou objížděl Ameriku a šokoval publikum divadelními kousky, při nichž na pódiu gilotinou stínal hlavu své vlastní figuríně. Zásadní vliv na něj měla také tvorba Iggyho Popa a jeho kapely The Stooges. Později se stal obdivovatelem jižanského country hudebníka Hanka Williamse, který zemřel v necelých třiceti letech na začátku roku 1953. Nebylo se čemu divit, protože oba byli vznětliví samotáři překypující hněvem, kteří trpěli různými závislostmi.

Ještě jako teenager založil GG se svým bratrem Merlem kapelu Little Sister's Date, v níž měl Merle na starost baskytaru a on sám seděl za bicími. Hráli zejména coververze písní Alice Coopera, Kiss a Aerosmith. Později, společně s kytaristou a textařem Jeffem Penneym a Brianem Demursem zformovali skupinu Malpractice, která v roce 1977 vydala svou první a jedinou eponymní nahrávku. Hudebně se sice stále jednalo o čistokrevný rock, ale už v tomto období GG s bratrem naplno podlehli nově se rodícímu punku. Koncem sedmdesátých let pak definitivně opustil pozici bubeníka, chopil se mikrofonu a položil základy své pozdější, nechvalně proslulé kariéry zpěváka. Ještě v roce 1977 zformoval punkrockovou skupinu The Jabbers. Její hudba byla poměrně chytlavá, ale už zde se rodil základ toho, že GGho při tvorbě poháněly hlavně čirá zloba, alkohol a drogy. Kapela se rozpadla v roce 1984. Ještě na konci sedmdesátých let, v době kdy se Allin jevil jako relativně normální člověk, se oženil se Sandrow Farrow, když ale později jeho životní styl definovaly jen drogy a příšerná vystoupení plná násilí, vztah v polovině osmdesátých let skončil.

Už někdy okolo roku 1982, paralelně s The Jabbers, zformoval GG skupinu The Scumfucs charakteristickou ještě agresivnějším zvukem. Deska Eat my Fuc z roku 1984 přinesla řadu pro GGho naprosto typických nasraných textů a v roce 1985 na albu You'll Never Tame Me představil publiku jednu ze svých nejslavnějších a nejhranějších skladeb: Bite It You Scum:

Tohle všechno nebyla jen nějaká rebelská laciná póza. GG Allin nebyl klasický zpěvák, který si na pódiu zahraje na drsňáka a pak odjede limuzínou do luxusního sídla za rodinou. Jak žil, tak zpíval. Ve špíně a smradu. V roce 1985 se na koncertě poprvé vykálel přímo před publikem. Tato bizarní kratochvíle pak provázela většinu jeho vystoupení po dalších osm let, a často také neváhal obsah svých střev házet na diváky. Jeho koncerty neměly být zábavou, kde návštěvníci zapomenou na všední starosti a vypustí páru. Ventil potřeboval především on sám, a proto vlastním fanouškům vyhlásil otevřenou válku, v níž chtěl pokaždé zvítězit. Během prvních minut obvykle zdemoloval klub. Mikrofon si rozmlátil o hlavu a zakrvácený rozkopal bicí soupravu. Následně skočil do hlediště, kde se ale nechtěl nechat nosit na rukou. Spadl do burácejícího davu a začal lidi zuřivě mlátit pěstmi nebo lahví a když se flaška rozbila, řezal se střepy do hrudníku a hlavy. Pokud se mu poštěstilo, a na koncert přišla nějaká žena, obvykle brzy skončila na zemi, po níž jí zuřící Allin vláčel za vlasy. Koncert tak typicky trval maximálně patnáct minut. Své fanoušky považoval za hloupé rozmazlené pokrytce, kteří musí zažít skutečný boj. Jeho koncerty ale nenavštěvovali žádní čajíčci, nýbrž lidé, kteří si v násilí libovali stejně jako on. Allina často fanatičtí diváci zmlátili a zkopali takřka do bezvědomí. On sám k tomu hrdě prohlašoval, že jeho show dokáže zastavit jedině kulka a ty, kteří s ním dokázali držet krok v podstatě obdivoval.

V osmdesátých letech byl členem nespočtu podivných hudebních formací, za něž už hovoří jen jejich názvy - The Holy Men, The Cedar Street Sluts, nebo The AIDS Brigade. Skoro se nechce věřit, že se mu podařilo během této éry zplodit dceru Nico Ann. Její matkou byla jeho mladistvá fanynka, která později s holčičkou zmizela a od Allina se distancovala. Nico dnes žije normální život a vyhýbá se publicitě. Na konci osmdesátých let se Allin plánoval během halloweenského koncertu přímo na podiu zastřelit a pokropit fanoušky v předních řadách zbytky svého mozku. Pravděpodobně by to skutečně udělal, kdyby se v roce 1989 neocitl ve vězení, v němž strávil téměř rok a půl. Příčinou bylo napadení jedné ženy na vystoupení, o němž prohlásil, že bylo dobrovolnou součástí vzájemných sexuálních radovánek. Byl uvězněn v detenčním zařízení Washtenaw County Jail, ale později byl propuštěn a znovu zatčen na koncertě v texaském Austinu a vydán zpět do Michiganu. Druhou polovinu trestu si odkroutil v nápravných zařízeních Jackson a Adrian. Zvlášť nelibě nesl nucenou abstinenci od chlastu, a tak si rozmlátil hlavu o zeď. Když dali k jeho cele kameru, bavil se tím, že před ní masturboval, jenže to dělal tak často, že si k pobavení dozorců úplně ošoupal a odřel svoje pohlaví. Z vězení psal rodině a přátelům dopisy plné zloby a prosil, aby mu posílali aspoň kopie nějakých zajímavých článků, protože dozorci mu pravidelně berou časopisy. Po propuštění se stal frontmanem své nejslavnější kapely: The Murder Junkies, tedy doslova Vražedných feťáků, které v době jeho věznění zformoval Merle spolu s kytaristou Johnem Rinaldim a bubeníkem Donaldem Sachsem.

Teprve v Murder Junkies vygradovala GGho dlouho pečlivě budovaná kariéra založená na hnusu, podlosti a spařenosti. Většinu textů napsal ještě za mřížemi. V roce 1991 se sešel s punkrockovou skupinou Antiseen ze Severní Karolíny a stvořil s ní společné album pojmenované rovněž Murder Junkies. Písně plné nenávisti k zákonům, policii, rodině a lidstvu jako takovému na něm prokládal mluveným slovem, jakýmsi vlastním manifestem:

Jeho šokující vystupování pochopitelně přitahovalo média, která si na něm chtěla nahnat sledovanost. V březnu 1992 se objevil v televizním diskusním pořadu moderátora Geralda Rivery. Šlo o epizodu, která se zaměřovala na vzpurnou mládež, a právě Allin měl sloužit za nejvíc odstrašující příklad ze všech. Když se ho Geraldo zeptal, proč cítí potřebu kálet na podiu, Allin mu s ledovým klidem odpověděl, že jeho tělo je chrámem rock'n'rollu a jeho maso, krev a další tělní tekutiny jsou součástí přijímání pro návštěvníky koncertů, ať se jim to líbí nebo ne. Další rok byl pozván i do známé talk show Jerryho Springera, kde prohlásil, že jeho hlavním úkolem je přinést do hudby zpátky prvek nebezpečí a že svou hudbu používá jako zbraň proti společnosti a vládě. Jeho tvorba nemá nikoho těšit, ale má se stát nepřítelem všech. V muzice a umění podle něj nemají být jakékoli morální mantinely, protože pak ztrácí svou opravdovost a upřímnost. Několik dní před svou smrtí ještě účinkoval v pořadu moderátorky Jane Whitney, kam přišel s dřevěnou holí v ruce a válečnou helmou německého Luftschutzu na hlavě. Epizoda šla do vysílání až poté, co zemřel. Zde se nechal slyšet, že nasraný už přišel na svět. Celý večer byl jednou velkou konfrontací Allina a jeho zastánců se zbytkem hostů a moderátorkou. Jeden z jeho fanoušků z publika prohlásil, že na jeho koncerty všichni chodí s vědomím toho, co je na nich čeká, a že když ho GG nakopl do žeber, ještě mu za to poděkoval.

Jediné album samotných Murder Junkies pojmenované Brutality and Bloodshed for All (Brutalita a krveprolití pro všechny) nahrané v dubnu 1993 vyšlo až po jeho smrti o několik měsíců později. Nahý frontman na obalu desky drží zakrvácenou figurínu připomínající nahé ženské torzo. Sestava Murder Junkies se na začátku devadesátých let měnila, a dokonce se v ní asi na týden objevil i baskytarista legendární americké kapely Ramones Dee Dee Ramone, který však vůbec netušil, jak se kapela vlastně jmenuje. Chaotické turné k desce Brutality and Bloodshed for All skončilo 28. června 1993, kdy Allin zemřel ve svých šestatřiceti letech na předávkování heroinem. Předcházel tomu koncert předchozího večera v klubu The Gas Station na Lower East Side na Manhattanu, z něhož po několika písních odešel úplně nahý a zakrvácený do bytu svého kamaráda. 3. července 1993 se konal pohřeb v New Hampshire, při němž jeho pomlácené, neupravené a již řádně nafouklé tělo leželo v otevřené rakvi vystlané bílými polštáři jen v kožené bundě a slipech se suspenzorem. Merle a kamarádi mu do rakve dali mikrofon, fotografie, noviny a chlast. Protože ale truchlícím pití na smuteční hostině brzy došlo, vzali zavděk lahví Jima Beama, která původně spočívala vedle mrtvoly.

Smrt předávkováním na špinavé matraci byla vlastně tím nejvíc nudným způsobem, jakým mohl GG Allin svou pozemskou pouť zakončit. Sliboval si sice velkolepý ohňostroj s vlastním mozkem v hlavní roli, ale nakonec ho chladnokrevně dohnala ta nejbanálnější realita každého obyčejného feťáka. Dnes po něm nezůstalo nic než hrstka nahrávek s otřesným zvukem, několik VHS záznamů z koncertů plných tělesných tekutin a prázdné místo na hřbitově v New Hampshire. Pokud byste nějakou náhodou chtěli uctít jeho památku, máte smůlu. Jeho náhrobek musel být odstraněn, protože oddaní fanoušci nedokázali vyjádřit respekt jinak než tím, že na něj chodili kouřit, sprejovat, močit a srát, což už bylo moc i na jeho jinak celkem otrlého bratra. Vše vyvrcholilo tím, že kámen v roce 2010 někdo vyvrátil ze země. GGmu by to pravděpodobně imponovalo, protože přesně takový svět chtěl svou hudbou stvořit.

_________

Zdroje informací:

Publikace:

Avril, GG Allin, 2018.

Cohen, E., I Was A Murder Junkie: The Last Days of GG Allin, 2001.

Web:

youtube.com - dostupná videa z televizních vystoupení a koncertů GG Allina.

Filmy:

Hated: GG Allin & the Murder Junkies, režie: Todd Phillips, 1993.