Nachytala jsem manžela s mojí nejlepší kamarádkou. Místo studu se mi posmívali

Ten den jsem se vrátila domů dřív z práce. Měla jsem radost, že je překvapím, protože jsem plánovala společnou večeři. Už ve dveřích jsem slyšela podivný smích a hlas, který mi byl až příliš známý. Myslela jsem, že si manžel pustil televizi nebo telefon, ale brzy mi došlo, že to není možné.

Potichu jsem prošla chodbou a když jsem otevřela dveře ložnice, uviděla jsem je oba. Nahé, v mé vlastní posteli. Zůstala jsem stát, neschopná vydat jediný zvuk.

Očekávala jsem, že alespoň projeví stud nebo snahu vysvětlit, co se stalo. Místo toho se začali smát. Kamarádka pronesla, že jsem prý naivní, když jsem si myslela, že by po něm nikdy nesáhla. Manžel se k ní přidal a začal mě zesměšňovat. Ta bolest byla nesnesitelná, a přesto jsem stála jako přikovaná, protože jsem nedokázala uvěřit, že se to děje doopravdy.

Kdyby šlo jen o nevěru manžela, možná bych to unesla jinak. Ale že to byla právě moje nejlepší kamarádka, člověk, kterému jsem svěřovala všechna tajemství, je rána, která mě zasáhla ještě hlouběji. Byla u nás doma pravidelně, často s námi trávila večery, smála se, povídala si se mnou o životě. Netušila jsem, že zatímco mi předstírala přátelství, tajně si začala vztah s mým mužem.

První dny po té scéně jsem byla jako ve snu. Nedokázala jsem spát, jíst ani přemýšlet o ničem jiném. Pořád jsem slyšela jejich smích, pořád jsem viděla jejich pohledy plné opovržení. Snažila jsem se hledat chyby v sobě, přemítala jsem, co jsem udělala špatně, proč jsem si toho nevšimla dřív. Bylo to jako kolotoč myšlenek, z kterého nešlo vystoupit.

Nakonec jsem sebrala odvahu a vyhodila manžela z bytu. Nechtěl odejít, smál se, že prý nemám sílu ho opravdu opustit. Ale mýlil se. Sehnala jsem si právníka a začala řešit rozvod. Kamarádku jsem zablokovala všude, kde to šlo. Přesto se občas objevila v mém okolí, aby se mi připomněla, jako by jí dělalo radost mi dál ubližovat.

Trvalo dlouho, než jsem se dostala do stavu, kdy jsem mohla normálně fungovat. Přátelům jsem se svěřila až po čase, protože jsem se styděla, že jsem si vybrala muže, který mě zradil, a že jsem věřila kamarádce, která mě zradila ještě víc. Naštěstí mě rodina podržela a pomohla mi postavit se na nohy.

I když je od té chvíle už nějaký čas, pořád se mi občas vrací vzpomínka na tu scénu. Je to jako jizva, která sice srostla, ale nikdy nezmizí úplně. Nejde ani tak o to, že jsem přišla o manžela, ale že jsem přišla o důvěru v člověka, o kterém jsem byla přesvědčená, že mě nikdy nezradí.

Nikdy nezapomenu, jak jsem v té noci po odhalení seděla v kuchyni, zatímco oni dva spali vedle v pokoji, jako by se nic nestalo. Svírala jsem hrnek s čajem, ruce se mi třásly a měla jsem pocit, že se svět kolem mě rozpadl. Ten pocit, že jste ve vlastním domě cizincem, byl možná to nejhorší ze všeho.