Článek
Začátek problémů
Naše Bela byla vždy hravá a věrná. Nikdy jsme s ní neměli potíže, na zahradě se zabavila a večer spokojeně odpočívala doma. Jenže pak se to změnilo. Sotva jsem ji pustila ven, po pár minutách jsem ji hledala u sousedova plotu. Někdy se dokonce protáhla pod dráty a zmizela k němu na dvůr.
Tresty, které nepomáhaly
Myslela jsem, že je to jen vzdor. Začali jsme ji napomínat, zavírali jsme ji doma a zakazovali jí běhat venku samotné. Dokonce dostala i pár plácnutí, protože jsem věřila, že musí pochopit, co je špatně. Jenže čím víc jsem ji trestala, tím tvrdohlavěji utíkala. Už jsem si připadala bezmocná.
Neupřímná odpověď
Proto jsme se rozhodli zeptat souseda přímo, jestli náhodou neví, proč k němu Bela tolik utíká. Podíval se na nás a řekl, že vůbec netuší. Tvrdil, že ji u sebe občas zahlédne, ale že jí nic nedává a nemá důvod, proč by tam měla chodit. Jeho slova nás uklidnila jen na chvíli, protože Bela dál vyhledávala právě jeho dvůr.
Odhalení pravdy
Jednoho dne jsem ji přistihla přímo na dvoře. Soused se k ní skláněl a v ruce držel kus uzeného masa. Usmál se a prohodil: „Vždycky jí dám něco dobrého, když přijde.“ V tu chvíli mi došlo, proč všechny tresty nefungovaly. Bela nechodila jen tak, lákal ji jídlem, které jí samozřejmě chutnalo víc než obyčejné granule doma.
Smíšené pocity
Byla jsem v šoku. Na jednu stranu jsem byla naštvaná, že soused něco takového dělá za našimi zády a ještě předtím zapíral. Na druhou stranu jsem cítila obrovskou lítost vůči našemu psovi. Trestala jsem ji, aniž bych tušila, že je jen obětí lákadla. Nešlo o neposlušnost, ale o pamlsky, kterým nedokázala odolat.
Co se změnilo
Nakonec jsem se sousedem promluvila a požádala ho, aby jí už nic nedával. Chvíli se tvářil dotčeně, ale souhlasil. Trvalo ještě pár týdnů, než Bela přestala chodit k jeho plotu, ale postupně si zvykla. A já jsem si slíbila, že už nikdy nebudu trestat psa, dokud si neověřím, proč se vlastně chová jinak než obvykle.
