Článek
Nečekaná návštěva
Byla sobota dopoledne a já se těšila, že si konečně přispím. Přítel byl od pátku na služební cestě a vracet se měl až večer. Byla jsem doma sama a ráno jsem ještě v posteli přemýšlela, jestli se pustím do úklidu nebo si raději pustím film. Najednou ale zazvonil zvonek. Zvedla jsem se, trochu rozespalá, a šla otevřít.
Za dveřmi stál muž v montérkách s kufříkem. Představil se jako opravář od plynu a vysvětlil, že má domluvenou kontrolu přímo s majitelem domu. V tu chvíli jsem si uvědomila, že přítel mi o tom sice něco říkal, ale já to úplně vypustila z hlavy. Stála jsem tam jen v noční košili, protože mě ani nenapadlo, že bych musela hned takhle po ránu někoho pouštět dovnitř.
Trapná chvíle
Pozvala jsem ho tedy dál a ukázala mu cestu do kuchyně, kde je kotel. On se věnoval své práci, já si šla rychle uvařit kávu. Chvilku jsme si povídali, spíš zdvořilostně, a já se snažila nedat najevo, jak moc se cítím hloupě, že před cizím člověkem pobíhám v noční košili. Jenže v tu chvíli jsem netušila, že to celé sleduje sousedka přes chodbu.
Bydlíme v domě, kde jsou dveře proti sobě, a každé otevření je slyšet. Sousedka patří k těm lidem, co mají vždycky potřebu vědět o všem a nejlépe to ještě převyprávět ostatním. Zjevně zahlédla, jak opravář vešel, a zbytek si už domyslela podle svého.
Telefonát, který všechno zkomplikoval
O tom, co následovalo, jsem se dozvěděla až později. Sotva opravář odešel, sousedka vzala telefon a zavolala mému příteli. Měla jeho číslo, protože kdysi mu pomáhala s balíkem, a od té doby se mu občas ozvala. Tentokrát mu však řekla, že u mě viděla chlapa, že vypadám, jako bych ani nečekala, že přijde, a že je to celé podezřelé.
Když se přítel odpoledne ozval, slyšela jsem v jeho hlase napětí. Nevyčítal mi hned nic, jen se ptal, kdo u mě ráno byl. Nechápala jsem, jak to ví, a chvíli jsem si myslela, že snad mluví s opravářem. Nakonec mi ale přiznal, že mu volala sousedka.
Nepříjemné vysvětlování
Začala jsem mu všechno líčit, od zazvonění až po to, jak jsem se cítila trapně v noční košili. Chvíli mlčel, pak se jen zeptal, proč jsem mu hned nenapsala, že tu byl opravář. Nevěděla jsem, co říct. Nebylo to přece nic důležitého, pro mě to byla jen drobná nepříjemnost, ne něco, co bych musela hlásit. Ale v jeho očích už to vypadalo jako zamlčování.
Nakonec mi uvěřil, ale bylo vidět, že mu to celé vrtá hlavou. Uvědomila jsem si, jak snadno může někdo cizí zasáhnout do vztahu jen proto, že se rozhodne přibarvit skutečnost. A jak rychle se obyčejná banalita může změnit v problém.
