Hlavní obsah
Příběhy

Po 30 letech práce jsem žádala o odměnu ke mzdě za věrnost firmě. Šéf mi řekl, že věk není zásluha

Foto: katemangostar/Freepik.com

Pracovala jsem ve stejné firmě třicet let a věřila jsem, že se to jednou vrátí. Když jsem požádala o odměnu za věrnost, dozvěděla jsem se větu, která mi zastavila dech.

Článek

Dlouhá léta ve stejných zdech

Když jsem do firmy nastupovala, byla jsem plná nadšení. Postupně jsem se naučila znát každý kout kanceláře i povahy kolegů. Měnilo se vedení, měnily se procesy a já zůstávala. Ne proto, že bych neměla jiné možnosti, ale protože jsem měla pocit, že tady jsem doma. Přesčasy jsem nepočítala, brala jsem je jako součást práce. V době, kdy se střídaly nové tváře, jsem byla ta, která držela stabilitu a pomáhala nováčkům vyznat se v chaotických obdobích. Nikdy jsem o sobě nemluvila jako o někom výjimečném. Prostě jsem dělala, co bylo potřeba. Roky utíkaly a já si říkala, že jednou přijde chvíle, kdy se to zhodnotí. Ne formálně, ale obyčejným uznáním, že někdo vydržel tolik let na jednom místě.

Odměna za věrnost

Když jsem letos žádala o odměnu za věrnost, nebyl to rozmar. Spíš pocit, že po třiceti letech služby bych mohla alespoň jednou říct, že si o něco zaslouženého říkám. Seděla jsem před šéfem a připadala si až přehnaně slušně, jako bych se bála vlastní žádosti. Vysvětlila jsem mu, že jsem tu nejdéle ze všech a že bych ocenila, kdyby se to nějak promítlo.

Nečekaná odpověď

Čekala jsem obyčejné uznání, možná krátkou diskusi o možnostech. Místo toho jsem slyšela větu, která mě úplně odzbrojila. Řekl mi, že věk není zásluha. Chvíli jsem mlčela. Věděla jsem, že nemluví o věku jako takovém, ale o letech, která jsem tu strávila. Přesto to bolelo víc, než jsem čekala. Jako by všechna rána, kdy jsem přicházela první a odcházela poslední, najednou neměla žádnou hodnotu. Nepohádala jsem se s ním. Jen jsem přikývla a odešla. Cestou domů jsem měla pocit, že jsem o něco přišla. Ne o peníze, ale o vztah, který jsem ke své práci léta měla.

Tichý okamžik po všem

Když jsem následující den vstoupila do kanceláře, vypadalo vše stejně. Jen já už jsem to neviděla stejnýma očima. Věrnost, kterou jsem považovala za samozřejmou součást svého života, najednou působila jako naivní představa. A přesto jsem si uvědomila, že i když si ji nikdo neocenil, nebyla zbytečná. Byla mou součástí, ne pouhou položkou v tabulce odměn.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:
Prémie

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz