Aktivisté prokazují hnutí LGBT medvědí službu

O víkendu rezonovala médii událost, ke které mělo dojít v Českých Budějovicích. Konkrétně prohlášení mladíka o tom, že ho před místní kavárnou napadli tři muži jen kvůli tomu, že měl kolem krku duhovou vlajku, která vyjadřuje podporu LGBT.

Jak už to v případě menšin bývá, reakce na sociálních sítích přišly téměř okamžitě. K hlasu aktivistů, kteří tuto událost pomalu přirovnávali k pogromům na LGBT komunitu v přímém přenosu, se přidali i politici jako ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš či ministr vnitra Vít Rakušan.

Oba jednoznačně odsoudili tento útok a společně volali po změně trestního zákoníku, který by přísnil tresty za útoky na základě sexuální orientace, rasy, barvy pleti, věku, pohlaví…

Asi si dokážete představit, co se stane když smícháte citlivé téma a ráznou odpověď. Komentáře na sociálních nepřekypovaly zrovna láskou a pochopením.

Nejméně zastoupené byly klasicky sluníčkově nadšené optimisticky laděné komentáře překypující naivitou, které tleskaly rozhodným slovům a děkovaly za podporu.

Po nich nastoupily „dospělejší“ komentáře, které už postrádaly onu předešlou dětskou naivitu. Poukazovaly na roli vlády, která se není schopná domluvit na tom jestli chce větší práva pro LGBT nebo jestli jim chce naopak okleštit.

Dost komentářů se uchýlilo i k typicky lidskému hledání viníků, kdy jedni kritizovali nedostatečné vymáhání práva a vládu, která nebojuje proti nenávisti, druzí naopak házeli vinu na příliš vehementní podporu hnutí, se kterým nesouhlasí.

Na opačném konci se pak nacházely (názorově i početně) hlasy ať už přímo otevřeně podporující tento útok (protože LGBT propaganda nám ničí tradiční hodnoty) či hlasy, které ho ospravedlňovaly (kdo ví jak to bylo a stejně neměl provokovat s duhovými barvami).

V pomyslném středu spektra se sem tam objevovaly názory, které mě vcelku překvapily a donutily mě se na tuto problematiku podívat z jiné strany.

V těchto komentářích se mluvilo o medvědí službě aktivistických skupin, které jdou přímo proti snaze LGBT komunity „začlenit se“. O neustálém až přehnaném tlaku aktivistů znovu a znovu poukazovat na to, že „jsou jiní“ a že stát je dostatečně nechrání, jejich práva a názory jsou pošlapávány a že společnost je diskriminuje. Jeden z příspěvků dokonce toto úsilí nazval „paralympiádou utlačovanosti“.

Samozřejmě chápu, že je potřeba otázku LGBT komunity držet tak říkajíc při životě a v hledáčku společnosti i politiků. Mám ale pocit, že společenské mínění je v poslední letech o hodně více vstřícné k lidem z této komunity a to se pak i odráží i v odvážnějších politických krocích. Před deseti lety bych si nedokázal například představit, že by se reálně navrhla otázka „manželství pro všechny“ v poslanecké sněmovně. To, co by dejme tomu před deseti lety, bylo naprosté politické harakiri, v dnešní době navíc řádně vystrašilo některé konzervativní politiky.

Na druhou stranu můžeme vidět, že když se něco láme silou, má to tendenci vyvolat nesouhlas ve společnosti. Ze světa i z naší země jsme mohli vidět například klimatické aktivisty, kteří před lety téměř okouzlili a uhranuli vrcholné zástupce i prostý lid. Po prvotním nadšení, kdy se zdálo, že se věci dají do pohybu, nastaly komplikace, které si aktivisté vyložili jako zrazení otázky klimatu a radikalizovali se. Místo přednášek, diskuzí se začali lepit k silnicím, ničili památky, narušovali sportovní utkání. V jejich hlavách šlo bezesporu o ospravedlnitelný nátlak – nezabírá pokojná cesta, zkusíme si získat pozornost silou. Jak jejich snaha dopadla, už víme – dříve obdivovaní (či alespoň tolerovaní většinou společnosti) aktivisté ztratili podporu lidu a tím pochopitelně i podporu volených zástupců.

Osobně mám pocit, že někteří aktivisté a bojovníci za práva LGBT také místy až příliš tlačí na pilu. Chápu, že by chtěli změnu. Chápu, že mají pocit, že po postupném zlepšování situace se najednou cítí, že situace uvázla na mrtvém bodě a proto se snaží stupňovat tlak a více hnutí zviditelnit, aby nebyla jejich situace opomíjena. Ale změna ve společnosti nenastane za den ani za rok. Je to postupný proces, který jim ale je nakloněn. Z mého okolí sleduji, že mladší generace nejsou v této otázce tak konzervativní jak jejich předchůdci. A nejenže tyto generace budou početnější a proto jim budou muset politici vyjít vstříc, ale budou se i postupně dostávat ve větším zastoupení do parlamentu, kde mohou uskutečnit změny.

Myslím, že LGBT komunita musí holt ještě vydržet. I když se může zdát, že se změny nedějí dostatečně rychle, ztráta veřejného mínění by mohla jejich úsilí poslat k ledu.