Článek
Na sociálních sítích i na této platformě se pravidelně objevují články a názory vyzdvihující přínosy zavedení čtyřdenního pracovního týdne.
Původní model s pěti pracovními dny je označován za přežitek, relikt, který bychom měli odeslat co nejdříve do propadliště dějin.
Čtyřdenní pracovní týden je naopak glorifikován jako moderní cesta, kdy jeho zastánci srdnatě šermují vznešenými pojmy jako work-life balance, štěstí a spokojenost zaměstnanců, jejich loajalita a zvýšení produktivity práce.
Čtyřdenní pracovní týden pro všechny
Bezesporu to na papíře zní ušlechtile a tváří se to jako výborný nápad, který bychom měli aplikovat co nejdříve a jít tak s dobou vstříc lepším a produktivnějším zítřkům.
Bohužel většinou, jestli ne vždy, jsou tyto názory koncipovány v obecné rovině. Chápu, že čtyřdenní pracovní týden může fungovat pro specifické firmy, odvětví či specifická povolání. Podobně jako home office, pružná pracovní doba apod.
Co na to naše montovny?
Já ale pracuji ve strojírenské firmě, proto na tuto problematiku pohlížím z jiného úhlu a nedokážu si představit jak by čtyřdenní pracovní týden mohl fungovat v průmyslu, který se podílí na celkové zaměstnanosti téměř 36 % (údaj z roku 2020).
Každá operace totiž vyžaduje určitý čas – ať je to strojní čas u dělení, opracování nebo čas pro montáž, broušení, svařovaní…
Horizontce těžko vysvětlíte, že měla jeden den volna navíc, tak má být víc odpočatá a zrychlit. Stejně tak těžko budete chtít po svářeči, aby udělal sváry ve stejné kvalitě o třetinu rychleji.
Jako nejschůdnější cesta by mohlo být zavedení směnování, kdy by se zajistila kontinuita výroby či přinejmenším navýšení denních směn na 10 hodin denně.
V současné době, kdy chybí lidé v průmyslu, což ve volném překladu znamená, že nikdo nechce v těchto montovnách pracovat za nabízených podmínek, budete horko těžko hledat zaměstnance na posílení směn.
Vztahy na pracovišti
Samozřejmě by šel tento čtyřdenní pracovní týden zavést pro některé kancelářské profese, u kterých není potřeba řešit problémy operativně. Zde ale narážíme na další problém a to jsou vztahy na pracovišti.
Závidět je lidské. A přiznejme si, že v případě Čechů je závist velmi často silným a definujícím charakterovým rysem.
Dovolím si tvrdit, že dokáži velmi dobře odhadnout (přehnaná sebedůvěra je také silným charakterovým rysem) s jakým pochopením by dělníci přijali, že v kancelářích dělají jen čtyři dny v týdnu, zatímco oni musí chodit do práce pondělí až pátek, případně si ještě bouchnout nějakou tu sobotu či dobrovolný přesčas.
Raději benefit
Myslím, že čtyřdenní pracovní týden by stejně jako další benefity měl zůstat tím, co ve skutečnosti je - benefitem. Nelze obecně aplikovat pro všechny zaměstnance (spíše jen pro úzký okruh zaměstnanců), proto není důvod ho hnát silou přes změnu zákonů.
V budoucnu? Samozřejmě, proč ne. Ale momentálně se tomuto stavu ani neblížíme.
