Článek
Na úvod musím podotknout, že mě Týden důchodců na této platformě vskutku zaskočil. Neumím posoudit, zda se jedná o snahu nahrabat si počty shlédnutí, nebo jestli se jedná o ventilování hluboko zakořeněné frustrace, či se jedná jen o přirozený trend svést se na vlně toho, co momentálně frčí.
Chtěl jsem napsat komentář k článku, na který reaguji, ale při psaní jsem si uvědomil, že by z toho byla pomalu slohová práce, proto jsem se odhodlal poprvé (i ze zvědavosti) vyzkoušet tuto formu, kdy využiji reakce na zmíněný článek.
Paušalizace skupiny obyvatel
Autorka v článku uvádí, že dochází k nesmyslné negativní paušalizaci důchodců, ale zároveň se k této paušalizaci sama uchyluje, když uvádí, jak to mají lidé v tomto pozdním věku fyzicky i emocionálně těžké a s čím se musí potýkat.
Osobně sdílím pohled autorky na to, že důchodci jsou často viděni na okraji společnosti, a proto se stávají terčem nelichotivých komentářů a předsudků. Stejně jako cizinci, nevzdělaní, neúspěšní, vesničani, chudí, dělníci… ale i skupiny z „druhého okraje“ jako podnikatelé, živnostníci, politici, měšťáci, úspěšní, vzdělaní, bohatí, mladí…
Když už se chceme bavit o paušalizaci, je třeba si uvědomit, že mnohdy je tato paušalizace napříč všemi skupinami obyvatel. Vždy jen záleží na tom, co je momentálně víc v kurzu kritizovat a na kom si vybít svou frustraci.
Sám se snažím nepaušalizovat ani jednu generaci. Důchodců je momentálně nějakých 2,5 milionu, což je dle mého příliš rozsáhlá skupina obyvatel na to, aby se dala nějakým způsobem zaškatulkovat. Snaha nějakým způsob shrnout vlastnosti takto početné skupiny je s prominutím naprostá hloupost.
Osobní zkušenost
Uznávám, že mám možná na celou problematiku zkreslený pohled. Žiju na vesnici (přes tři tisíce obyvatel), kde se nekonal žádný masivní exodus mladých lidí. Starší generace mnohdy žijí společně s mladšími a v drtivé většině případů se díky rodinným vazbám velmi často stýkají.
Samozřejmě, také jsou zde osoby, které se mohou cítit osamělé, také je zde možné zaslechnout věty: „Mladí mají zdravé nohy, počkají si.“ Nebo: „Staří nemají nic na práci, nic jim neuteče.“
Tato mezigenerační třenice zde vždy byla a vždy bude. Sleduji to i v okolí, kdy jsme si za mlada utahovali ze svých rodičů a prarodičů a zaříkali se, že takoví nikdy nebudeme a s přibývajícími roky zjišťuji, že máme takříkajíc „slušný náběh“ se stát tím, co jsme v mládí odsuzovali – sám jsem se nachytal jak uvažuji, že „ti dnešní mladí stojí za nic, to my v jejich věku…“ Osobně bych to nazval přirozeným koloběhem života.
Kdo se podílí na nevraživosti
Myslím, že kromě přirozeného koloběhu života na této nevraživosti mezi generacemi mají podíl i politici a média. Pamatujete na dobu, kdy se propíralo jak za všechno můžou živnostníci? Že nemáme peníze v rozpočtu, protože všichni živnostníci kradou a neodvádějí daně? Nebo cizinci, kteří nás přijdou znásilňovat, nebudou pracovat a přitom nám zároveň budou brát práci?
No a teď médii i v politickém spektru kolují informace, že zatímco pracujícím se nepřidává, důchodci měli několik valorizací za jediný rok. Že se budeme muset uskromnit, protože bude potřeba najít peníze pro důchodce, bude se muset zvýšit věk odchodu do důchodu, nebude na důchody pro mladší ročníky…
Osobně si myslím, že jako u živnostníků, cizinců či teď u důchodců se jedná z části o pravdu, ale z větší části o až nezdravou dramatizaci těch nejčernějších scénářů, které se šíří pro získání politických bodů či pro podporu nějaké změny zákona.
Nafouknutá bublina nevraživosti
Nepozoruji kolem sebe nějakou zvýšenou míru nevraživosti vůči důchodcům, která by se vymykala normálu. Pokud to porovnáme například s předsudky a nenávistnými výroky proti LGBT komunitě či cizincům (mnohdy i s fyzickými útoky či demonstracemi), pak je to až směšné srovnání.
Dle mého se jedná spíše o to, že kritizovat důchodce je momentálně in a počítám, že zanedlouho se přesuneme na jinou část obyvatelstva, kterou bude cool hanět.
Takže nesdílím pohled autorky, že by se mělo jednat o systematický problém naší společnosti. Je potřeba pomáhat určité části důchodců, která je zasažena bídou či samotou? Ano, samozřejmě. Ale dle mého se jedná o určitý specifický výsek této skupiny obyvatel. Nikoliv o celek. Stejně jako všechny matky samoživitelky nemají existenční problémy, všichni cizinci nemají problémy ve škole, všichni mladí nemají sklony k sebevraždám…
Paušalizace ani v tomto případě není na místě.
