Článek
Roky se poukazuje na to, že nám stát až přespříliš nabobtnal. Mluví se o neefektivním státu, který neumí hospodařit. Od lidí, odborníků i politiků slýcháme přání, aby byl stát více efektivní, malý, ale výkonný. Aby zabezpečoval základní atributy státu – bezpečnost, obranu, výběr daní a jinak aby se lidem nepletl do života a nezatěžoval je.
Stálicí mezi výtkami jsou počty státních zaměstnanců, které rok od roku narůstají. Co se ale stane, když se stát rozhodne zrušit osm tisíc neobsazených tabulkových míst u nepedagogických pracovníků? Hněv, výčitky, obviňování, vyhrožování a stávka.
Černé duše
Znovu upozorňuji, že se jedná o dlouhodobě neobsazená pracovní místa.
Což znamená, že stát z rozpočtu platí tyto černé duše. Ministerstvo na takové nikým neobsazené místo vyčleňuje 50% prostředků. Podle údajů z roku 2021 stát evidoval téměř dvacet tisíc prázdných míst, z toho největší podíl tvořil resort školství – téměř devět tisíc prázdných míst.
Pokud tedy škola má zaměstnané dvě uklízečky a eviduje další dvě neobsazená místa na tuto pozici, od státu dostane do svého budgetu prostředky na platy dvou míst ve výši 100% platu a dvou míst ve výší 50%. Je jen na vedení školy jak se rozhodne s tímto budgetem naložit. Stát se nestará.
Zdá se vám to jako dobré a efektivní hospodaření státu? Mně tedy rozhodně ne. Co si o tom ale myslí někteří učitelé a zastánci těchto černých duší?
„Zvládly to dvě uklízečky namísto čtyř? A co udělá stát? Ta další dvě neobsazená místa zruší!“
Ano, tomu se říká optimalizace. Šokující, vím. Není divu, že se poukazuje na neefektivitu veřejné sféry, když podobná slova jsou pro mnohé z veřejného sektoru španělskou vesnicí. Proč bych měl platit čtyři lidi za práci, kterou zvládnou udělat během své směny dva?
Jak myslíte, že to funguje v soukromé sféře? František a Jirka za osmihodinovou směnu splní normu na 100%. Zvedněte ruku, kdo si myslí, že jim vedení zaplatí každému dvanáct hodin. Dle některých názorů z veřejného sektoru na tom není přece nic divného.
„Uklízečky, kuchařky mají nízkou mzdu…“
Vítejte do reálného světa, rád vás poznávám. Ve které galaxii jste se poslední roky ukrýval? Mrkněte na nabídky práce pro uklízečky či pomocnou sílu do kuchyně v soukromém sektoru. Podívejte se pozorně na nabízené finanční ohodnocení. V mnohých krajích se pohybuje na nejnižších hodnotách či jsou přímo nabízené pro důchodce, OZP, formou brigády, částečného úvazku, DPP, DPČ…
Na portálu www.platy.cz je uklízečka na krásném 634.místě, pomocná síla v kuchyni na 608.místě. Pro srovnání dělník figuruje na 573.místě.
„Je problém sehnat kuchařky, uklízečky…“
Ano. Stejně jako číšníky, vrátné, dělníky, operátory výroby… Prostě málo kvalifikované pozice, které generují malou přidanou hodnotu. Společensky jsou vnímány jako méně prestižní a méně důležité a proto jsou i firmami méně prestižně oceňované. Je tudíž pochopitelné, že lidé se do nich samozřejmě nijak nehrnou pokud mají jakoukoliv jinou alternativu.
Opravdu si myslíte, že uklízečky či pomocná síla v kuchyni dostane v soukromé sféře lepší mzdové ohodnocení? Myslíte si, že uklízet ve výrobním podniku či v drůbežárně je příjemnější? Že je práce v závodní jídelně méně namáhavá?
„My kantoři chceme být solidární s nepedagogickými pracovníky.“
Tleskám. To je bezesporu ušlechtilá pohnutka. Jak to ale udělat? Vzdáte se části své mzdy, aby se navýšila odměna nepedagogických pracovníků? Budete navrhovat spoluúčast rodičů či jiná dlouhodobá řešení? Samozřejmě že ne. Budete stávkovat a požadovat po státu, aby zvýšil odměny a vyčlenil více peněz z rozpočtu. Protože proč ne? Rozpočet je přece něco éterického, neuchopitelného. Roh hojnosti, ze kterého se může pít co hrdlo ráčí a přesto nikdy nevyschne.
Proč by přece měla být uklízečka, údržbář či pomocná síla v kuchyni oceněna stejně jako v soukromé sféře? V soukromé sféře ohodnocení určuje trh, ale ve veřejné sféře existuje přeci onen bájný Roh hojnosti ve formě státního rozpočtu. Tudíž neexistuje důvod, proč by měla za stejnou práci existovat stejná odměna.
Stávce překvapivě fandím
Ideu stávky přesto podporuji. Tedy zejména zmínku o snižujících se výdajích na školství. Netuším, nakolik je Strategie vzdělávací politiky 2030+ reálná a uskutečnitelná, a nakolik se jedná pouze o malování vzdušných zámků, ale každopádně snížení výdajů na vzdělávání není dobrým startem.
Vzdělání je dle mého významnou investicí do rozvoje naší země. Pokud by se už měl stát zadlužit, raději uvidím sekyru kvůli vzdělání, než nesmyslné rozhazování prostředků v sociální oblasti.
Škoda, že se často tato zmínka ztrácí kvůli křiklounům bijícím se v prsa a hrajícím si na ochránce jídelen. Protože osobně za investici do vzdělávání rozhodně nepovažuji umělé navyšování platů kuchařek, uklízeček a školníků díky prostředkům vysosaným z rozpočtu díky černým duším.
