Článek
Znáte to, sedíte v hospodě, nepřítomně hledíte na televizi či displej mobilního telefonu či jako normální štamgasti rozebíráte témata od správné doby stříhání stromků přes politickou situaci Myanmaru až k jaderné fyzice. Zkrátka normální hospodský večer.
A vcelku pravidelně se sem tam vynoří nějaký záškodník odhodlaný narušit tuto romantickou idylku. Zkušeným okem zhodnotí osazenstvo hospody, najde správná slova a nadhodí: „To je válec ta Spartička, co? Ne jak nějaké Sešívky…“
Nastane ticho. Oči se odlepují od obrazovek, štamgasti echolokací spolehlivě zaměřují původce toho neharmonického zvuku. „Já ti dám Spartičky! Kdyby vám sudí nepískl…“
A už to jede…
Vytahují se křivdy z průběhu sezony současné i té před třiceti lety. Řeší se každé upísknutí, simulování, špatně odmávaný ofsajd. Všechny domnělé prohřešky našeho týmu jsou v porovnání s prohřešky vašeho týmu naprosto nepodstatné. Vedle Sparťanů a Slávistů se do debaty zapojí i fanoušci jiných týmů, které místo lásky k jednomu či druhému pražskému klubu spojuje spíše nevraživost k jednomu či druhému (mnohdy k oběma).
Někdy se slovní výměna odbyde několika přesně mířenými ostrými větami a trefnými poznámkami. Někdy naopak atmosféra houstne a hrozí přerůst v pěstní souboj, aby až vyšší moc rozhodla, kdo je v právu.
Hospodská debata nyní i na home office
Samozřejmě ani člověk, který neholduje hospodské kultuře, nemusí přijít o tento zážitek. V digitálním světě si lze vybrat diskuzi pod jakýmkoliv sportovním článkem či postem. Můžete si odzkoušet, jaké je být oním provokatérem, který sonduje zranitelné místo, aby pak rozproudil vášnivou diskuzi. Nebo je libo vžít se do role neohroženého srdcaře, který rozdává těžkotonážní argumenty nalevo-napravo? Výběr je jen na vás.
Politika - nové sportovní odvětví
Poslední roky ale sleduji, že do sportovních debat začíná vedle fotbalu, hokeje a tenisu pronikat i další poněkud nenápadné sportovní odvětví – politika. Ať už se jedná o borce z domácí politické ligy, zahraničí či dokonce nadnárodních politických soutěží.
A mám obavy, že to není tak úplně díky tomu, že by lidé měli větší zájem o studium a chápání ekonomických a politických témat. Spíše díky tomu, že se strany začaly předhánět v líbivých populistických prohlášeních a ve strašení svých voličů. Politická debata tak mnohdy spíše připomíná hecování před zápasem v kleci, kde se jednotliví politici promenádují jako Conor McGregor a směrem k protistraně posílají jeden urážlivý slovní direkt za druhým a přivádí tak davy k varu.
I politika má své fanoušky
A stejně jako v případě fotbalu či hokeje, i zde se čím dál častěji začínají formovat fanouškovské zóny.
Praví srdcaři, kteří stojí při svém mančaftu v dobách dobrých i zlých a kteří s urputným zápalem dokáží ignorovat veškeré prohřešky svých borců, protože všichni ví, že ti druzí jsou přeci ještě mnohem horší. Dobře vědí, že všechno špatné na světě je díky té druhé straně a jen jejich borci mají na to, aby bylo zase všude dobře. „Za vše může Babiš, Fiala, Kalousek, komunisti, liberálové…“
Plastic fans naopak podporují své politické borce jen, když se to zrovna hodí – když vyhrávají nebo když hlásají to, co oni chtějí slyšet. Dobře to bylo vidět například u názorových veletočů, přemetů a salt, které obratně předvádí například Babiš či Fico. V případě, že přemet byl podpořen dávkou proruského podtónu (nebo přímo vystřižen dle návodu z Kremlu), ozýval se nadšený potlesk. Když však sportovec omylem zařadil do svého volného programu sportovní cvik namířený proti Rusku (označení Ruska za agresora či podpora bránící se Ukrajiny), ozývalo se od těchto fans bučení a nespokojené výkřiky.
Samozřejmě, že tito fanoušci jsou i na pomyslné druhé straně barikády. Zejména mezi fanoušky zahraničních či nadnárodních soutěží. V případě, že například sportovci německé politické ligy prohlásí, že neposkytnou rakety Taurus, line se táborem fanoušků nespokojené mrmlání o podplacených sportovcích a zbabělosti. Aby hned následující týden tito samí fanoušci výskali radostí nad oznámením humanitární a vojenské pomoci od nedávno zatracovaného Německa.
Ale politika přece do hospody nepatří…
Stejně jako v případě tradiční sportovní debaty, i zde hrozí poměrně rychlá eskalace, ať už v hospodském či digitálním prostředí. Dávno jsou pryč ta pravidla, že v hospodě se politika neřeší. Kdo nikdy neslyšel narážku, že za vše může Fiala, Babiš či třeba Ukrajinci? Kdo nikdy neslyšel jen vtípek o svetru Pekarové Adamové, Nutelle Petra Fialy či o zahradníkovi Andreje Babiše?
Je to na chlup stejný princip jako s provokativním zvoláním: „Ta Spartička, to je mužstvo, co?“ Není se pak čemu divit, že po něm může přijít zcela pochopitelná reakce protivníkových fanoušků. Je pak pozdě na nářky o tom, že politika se přeci u našeho stolu neřeší a že to byl jen takový vtip, nevím proč ti to vadí.
Chléb a hry
Politika se totiž stala rovnocenným sportovním odvětvím a získala si své fanoušky po celém světě. Bohužel ne díky svému bohatému a promyšlenému programu, ale díky úderným populistickým slibům, siláckým řečem, strašením a vzájemným osočováním. Stala se zábavou pro plebs, kdy místo gladiátorů stojí v aréně samotní senátoři i s císařem. A i díky tomu si zaslouží čestné místo u hospodských stolů.
